Slyšte, lidé! – Z katalogu vydavatelství Glitterbeat

Pořad zahájíme ukázkou z nejúspěšnějšího alba za rok 2024 nejen od tohoto vydavatelství, ale vůbec, alespoň podle žebříčku World Music Charts Europe, který sestavuje více než 40 evropských hudebních publicistů. Jde o páté album zpěvačky Azizy Brahim, která má kořeny na Západní Sahaře. Ve své tvorbě kombinuje severoafrickou, španělskou hudbu a blues a na albu Mawja spolupracovala s producentem Guillemem Aguilarem. Hlavním tématem alba je sen o ukončení bojů a nezávislosti okupované Západní Sahary. Sama Aziza se narodila v uprchlickém táboře v Alžírsku a díky stipendiu, které získala ve svých 11 letech, studovala na Kubě. V současné době žije ve Španělsku. Název jejího aktuálního alba je Mawja.

Album Who Are We? dokončila v roce 2022 skupina Al-Qasar, kterou v roce 2017 založil francouzský hudebník Thomas Attar Bellier, inspirovaný blízkovýchodním popem a rockem z 60. a 70. let. Zmíněné album Who Are We? vznikalo od prosince 2020, obsahuje osm skladeb s vokály marockého zpěváka Jaouada El Garouge, egyptské zpěvačky Hend Elrawy nebo súdánské zpěvačky Alsarah. Arabsky zpívané texty se zaměřují na zkušenosti uprchlíků, sílu, vášeň a další lidské vlastnosti.

Trio Monsieur Doumani z Kypru vzniklo s cílem inspirovat se kyperskou lidovou hudbou, kterou kombinují s vlastní tvorbou, i když právě takové fúze nebyly na ostrově v době jejich vzniku populární. Kapela využívá tradiční a akustické nástroje jako tzouras, což je kyperská loutna, dále kytaru, trombón a flétnu. Jejich tvorba vychází z folklóru, ale obsahuje i prvky blues, funku a rocku, což z ní dělá pestrou směsici žánrů. V čele skupiny stojí úspěšný zpěvák a hudebník Antonis Antoniou. 

Nejúspěšnějším světovým albem za rok 2023 se podle žebříčku World Music Charts Europe stala deska Anadolu Ejderi, Anatolský drak, od turecké zpěvačky Gaye Su Akyol. Je to její čtvrtá dlouhohrající nahrávka a je inspirovaná historií i současností Turecka. Písně na albu vznikaly během pandemie covidu, kdy zpěvačka napsala kolem stovky skladeb, z nichž vybírala ty nejvhodnější. Vedle kritiky situace v rodné zemi kolekce odráží i zpěvaččiny hudební preference a hluboké propojení s kulturou Anatolie.

Velmi zajímavá série nahrávek vydavatelství Glitterbeat vzniká ve spolupráci s americkým producentem Ianem Brennanem, který navštěvuje různé exotické země a nahrává tamní hudbu. V roce 2018 se například vydal do východoafrického Džibutska, kde objevil zpěvačku jménem Yanna Momina. Ta se doprovází na tradiční dvoustrunný nástroj a je jednou z mála žen svého etnika, která skládá vlastní písně. Brennan ji popisuje jako zpěvačku s unikátním hlasem pohybujícím se na hraně chaosu, ale s precizním frázováním. V době nahrávání bylo Yanně 70 let.

Liraz je izraelská zpěvačka a herečka s íránskými kořeny, která zemi svých předků, tedy Írán, nesmí navštívit právě proto, že je občankou „nepřátelského státu“. Už dvě svá alba ovšem natočila společně s íránskými hudebnicemi, a to tak, že komunikace probíhala přes sociální média a nahrávání na dálku. Vše bylo drženo v tajnosti kvůli bezpečnosti těchto íránských umělkyň, jejichž jména ani nemohla být zveřejněna. V Íránu mimochodem ženy nesmějí vystupovat samostatně, bez mužů, a přiznaná spolupráce s izraelskou umělkyní by jim způsobila hodně vážné problémy.

Skupina Altin Gün sice sídlí v Nizozemsku, ale čerpá z tureckého kulturního dědictví a zejména z anatolského rocku 70. let. Zatímco na albech Âlem a Yol, natočených během pandemie, experimentovala s popem a taneční hudbou 80. a 90. let, novější album Aşk se vrací k folkrockovému stylu 70. let, obohacenému o syntezátory. V době nahrávání alba se kapela skládala ze zpěváka a hráče na saz Erdinçe Ecevita, basisty Jaspera Verhulsta, kytaristy Thijse Elzingu, bubeníka Daniela Smienka a perkusisty Chrise Bruininga a zpívala s ní Merve Daşdemir. Ta ovšem mezitím skupinu opustila.

V roce 2020 měl Glitterbeat také nejúspěšnější nahrávku roku v žebříčku WMCE. Šlo o společné album portugalské zpěvačky Liny Rodrigues a španělského producenta Raüla Refreeho. Album se jmenovalo Lina_Raül Refree. Dvojici jsme v dalším roce zastihli na festivalu Folkové prázdniny v Náměšti nad Oslavou. Rozhovor, který jsme tam s ní tehdy natočili, si můžete poslechnout z našeho webu www.hudebnirozhovory.cz. Raül Refree, který v minulosti spolupracoval s umělci jako Rosalia nebo Lee Ranaldo, upravil pro Linu tradiční portugalskou hudbu fado tím, že nahradil kytary klávesovými nástroji. 

Za svůj stát dlouhodobě bojují saharští Tuarégové, berberský národ, který dnes obývá části několika zemí – především Nigeru a Mali, v menší míře pak Burkiny Faso, Alžírska a Libye. Mimochodem pokus Tuarégů o vytvoření nezávislého státu Azawad v roce 2012 vedl k vojenskému konfliktu v Mali. Po vpádu radikálních islamistů do Mali a několik let trvající válce považují Tuarégové tento konflikt za spiknutí, které mělo zabránit jejich snaze o suverenitu. Jednou z několika tuarežských kapel, které ve své tvorbě reflektují politické a společenské události v západní Africe, je skupina Tamikrest. Ta vystupovala už na několika tuzemských festivalech, a i s ní máme na webu www.hudebnirozhovory.cz hned dva rozhovory – jeden právě z válečného roku 2012 a druhý z roku 2019.

Antonis Antoniou, kterého jsme si přesdtavili jako člena skupiny Monsieur Doumani, měl v minulosti úspěchy také jako člen Tria Tekke a v neposlední řadě se svými sólovými nahrávkami. V roce 2024 pak vyšlo první album jeho nové skupiny Buzz’ Ayaz. Album bylo nahráno během pouhých tří dnů, a to živě, aby se zachytila energie a autenticita písní. Členové skupiny pocházejí z obou stran rozděleného hlavního města Nikósie na Kypru a jejich hudba záměrně spojuje řecké a turecké vlivy, které se na ostrově prolínají. Rozhovor s Antonisem Antoniou o kapele Buzz’ Ayaz chystáme na leden 2025.

Moderním úpravám lidových písní z Jemenu, ale také vlastní tvorbě se věnuje skupina El Khat v čele s Eyalem el Wahabem. Nám tato skupina zahraje ukázku z alba Albat Alawi Op. 99, které vznikalo v době pandemie kvůli přísným karanténním opatřením na dálku. Členové skupiny se nemohli osobně setkat, a tak každý nahrál svou část alba doma, přičemž pouze zpěváci nahráli své vokály společně ve Wahabově bytě. Eyal el Wahab je jemenský žid, samouk, který začínal jako pouliční hudebník a učil se hrát podle sluchu. Jeho největší inspirací bylo album jemenské lidové hudby z 60. let, které dostal jako dárek. Skupina donedávna působila v Izraeli, ale poté, co tam vypukla válka, se přestěhovala do Německa.

Pod albem Global Control/Invisible Invasion je podepsaný tuniský producent, který si říká Ammar 808. V celoročním pořadí žebříčku World Music Charts Europe s tímto albem skončil na 16. místě. Ammar 808, který pracuje především s elektronikou, se na tomto albu inspiroval staroindickými eposy a tradiční indickou hudbou. Použil elektronické prostředky, aby zdůraznil rytmiku a naléhavost těchto zvuků. Album vznikalo v Tamilnádu na jihu Indie, kde Ammar 808 nahrával místní interprety, pouliční divadlo a ruch měst. Tento autentický materiál se stal součástí výsledné nahrávky.