Slyšte, lidé! – Novinky vydavatelství Antonovka Records

Pořad v souvislostech
Novinky vydavatelství Antonovka Records
Budeme vysílat
Hudební výlet do Francie 2025
Sólo pro kytaru 2025
Sólo pro kytaru 2025
Vysílali jsme
Hudební výlet do Francie 2025
Hudební tváře Erika Rothensteina
Hudební tváře Erika Rothensteina
Audioarchiv
Antonovka Records je hudební vydavatelství, které sídlí v Moldavsku a věnuje se především terénním nahrávkám folkloru z východní Evropy, střední a východní Asie a dalších oblastí. V pořadu Slyšte, lidé! si představíme některá alba z jeho produkce. Těšit se můžete například na hudbu Mongolům příbuzných Burjatů, na folklor Bělorusů a Ukrajinců usazených na Sibiři, uslyšíte milostnou baladu ze severu Ruska, zavítáme do Gruzie, ale také do africké Rwandy.
V čele Antonovka Records stojí Anton Apostol, ruský milovník lidové a jiné hudby, který léta mapuje především folklorní soubory z území bývalého Sovětského svazu, ale i z dalších zemí. Samotné vydavatelství sice původně sídlilo v Moskvě, ale po ruském útoku na Ukrajinu oficiálně přesídlilo do Moldavska a jeho zakladatel sám žije v Srbsku. Sám je ideovým šéfem vydavatelství, jeho dramaturgem a tím, kdo má na starosti terénní nahrávky. Marina Lobanova pak má na starosti veškerou administrativu.
V úvodu pořadu si představíme album souboru Ababeramuco z africké Rwandy. Jedná se o folklorní soubor z vesnice Gatagara z jihozápadní Rwandy, přičemž na albu slyšíme sborový zpěv i sólová vystoupení jednotlivých členů, kteří hrají na tradiční nástroje jako jednostrunné housle iningiri, citeru inanga nebo další nástroje umuduri a ikembe.
Jako Tušebi jsou označování obyvatelé Tušetie, historické oblasti na severovýchodě Gruzie. Dnes žijí především ve dvou vesnicích v údolí Alazani – v Zemo Alvani a Kvemo Alvani. Sami se ještě dělí na tři skupiny, z nichž jedna, Tsovové nebo také Batsbiové, používá vlastní jazyk, který není příbuzný z gruzínštinou, ale s čečenštinou a inguštinou. Nicméně na rozdíl od muslimských Čečenců jsou Batsbiové pravoslavní křesťané. Poslouchat budeme skupinu Batsbi.
Burjati, národ příbuzný Mongolům, žije v Burjatské republice a vedle toho v Irkutské oblasti na Sibiři a v Zabajkalském kraji na Dálném Východě. Budeme poslouchat folklorní soubor Zhargal, což znamená Štěstí, který vznikl v roce 2007 ve vesnici Kharety. V ní společně žijí právě Burjati, kteří vyznávají především tibetský buddhismus, a takzvaní Krjašeni, pravoslavní křesťané hovořící tatarským jazykem. Zhargal je čistě vokální soubor o 13 členech.
Sibiř a Dálný východ jsou území, která Rusko kolonizovalo už v době carské říše. V komunistickém období pak do této oblasti režim přemisťoval jednotlivce, velké skupiny obyvatel i celé národnosti. Ovšem někteří evropští osadníci přicházeli na Sibiř dobrovolně ještě před komunistickou revolucí. Během Stolypinovy agrární reformy v roce 1909 se například v Irkutském kraji na Sibiři usadila komunita Bělorusů. Jejich potomci, příslušníci rodiny Sipakovovy, tvoří folklorní soubor Lenushka, pojmenovaný podle řeky Leny, která právě v Irkutském regionu pramení.
Ves Batama v Irkutském regionu založili ukrajinští osadníci v roce 1908. I oni přišli na Sibiř během Stolypinovy agrární reformy, a to především z vesnic Kropyvňa a Hackivka v dnešní Žytomirské oblasti na severu střední části Ukrajiny u hranic s Běloruskem. Ženský folklorní soubor Bereginya vznikl v roce 1993 a dnes v něm působí vnučky původních obyvatel vesnice.
Dungani jsou čínsky mluvící obyvatelé střední Asie muslimské vyznání. Na území dnešního Kazachstánu, Kyrgyzstánu a Uzbekistánu se usazovali především koncem 19. století. Dnes žijí rozděleni mezi dva státy, Kyrgyzstán a Kazachstán a v každém z nich jich je kolem 60–70 000. Dialekt čínštiny, kterým hovoří, je odlišuje od Ujgurů, kteří mluví svým vlastním turkickým jazykem. Dungani však nepoužívají čínské písmo, ale latinku. Ve dvou vesnicích v Kyrgyzstánu, v Aleksandrovce a Milyanfanu, žijí členové dunganského folklorního soboru Yunchi. Na albu, které vyšlo u Antonovka Records, členové souboru zpívají a hrají na několik tradičních nástrojů, smyčcových, drnkacích i perkusních.
Jako samostatné etnikum v rámci pokřesťanštěných Tatarů se zpravidla uvádějí Nagajbakové, kterých je asi 10 000 a žijí v Nagajbackém distriktu v oblasti jižního Uralu. V době carského Ruska patřili Nagajbakové ke kozákům a žili ve vesnicích a osadách pojmenovaných často podle významných evropských měst. My budeme poslouchat soubor Chishmelek neboli Jaro z vesnice Pariž, pojmenované samozřejmě podle Paříže.
Soubor Kvitochka tvoří takzvaní Golendrové, kteří sice žijí na Sibiři, ale jsou luteráni, používají modlitební knihy v polštině a mají německá příjmení. Jejich jazyk je směsicí polštiny, ukrajinštiny a běloruštiny a jejich písně jsou v tomto dialektu. Konkrétně folklorní soubor Kvitochka vznikl v roce 2005 ve vesnici Sredněpichtinskij. Má status rodinné kapely, protože všichni účastníci jsou v různém stupni příbuzní. Kořeny těchto Golendrů sahají do Německa nebo možná až do Nizozemska. Jejich předkové žili nějakou dobu v Polsku, a nakonec se usadili na západě někdejšího Ruského impéria, v místech, kde se dnes stýkají hranice Polska, Běloruska a Ukrajiny, poblíž řeky Západní Bug. Během dnes už vícekrát zmiňované Stolypinovy agrární reformy před první světovou válkou část Golendrů přesídlila do Irkutské oblasti na Sibiři, kde založili tři osady – Pichtinskij, Sredněpichtinskij, který se původně jmenoval Novyny, a Dagnik.
Folkloru Konoši v Archangelské oblasti v severním Rusku se dlouhodobě věnuje hudebník a badatel Alexandr Matočkin. Jeho profilové album obsahuje milostné písně a balady, dětské písně i písně vojenské.
Jouhikko je tradiční ugrofinský nástroj, který se používá ve Finsku a v sousední Karélii. Patří mezi smyčcové lyry a jeho nejbližšími příbuznými jsou skandinávská talharpa a velšský nástroj crwth. Nám bude hrát karelský hudebník Santeri Dobrynin.
Další ukázka bude pocházet z Ivano-frankivské oblasti na Ukrajině. Písně ze své rodné vesnice Staryi Lysets zpívá Rozalia Strutynska společně se svým vnukem Ivanem, který ji doprovází na knoflíkový akordeon.
V Irkutském regionu na Sibiři se vedle Bělorusů, Ukrajinců nebo dokonce Golendrů německého původu usazovali i etničtí Rusové. A i oni si zde udržují svůj folklor. Folklorní soubor Kovcheg se věnuje písním sesbíraným ve vesnicích, které zatopila přehrada na řece Angaře.
Adygejci, zvaní také Čerkesové, žijí u Černého moře a většinou jsou muslimové a hovoří kavkazskou adygejštinou. Budeme poslouchat ukázku z alba, které natočili adygejští hudebníci Damir Guagov a Asker Sapiev. První z nich hraje na shichepshinu, což jsou adygejské vertikální housle, a na pshinu, knoflíkový akordeon. Asker pak hraje na phachich, což je tradiční chrastítko.
Alba z produke Antonovka Records: https://antonovkarecords.bandcamp.com/