Slyšte, lidé! – Novinky vydavatelství Antonovka Records

Pořad v souvislostech
Novinky vydavatelství Antonovka Records
Budeme vysílat
Někdo to rád elektronické 9
Někdo to rád elektronické 9
Hudební výlet do Afriky 2025/2
Vysílali jsme
Z katalogu vydavatelství Glitterbeat
Z katalogu vydavatelství Glitterbeat
Maraton hudby Brno 2025 – tipy šéfdramaturga
Audioarchiv
Antonovka Records je hudební vydavatelství, které sídlí v Moldavsku a věnuje se především terénním nahrávkám folkloru z východní Evropy, střední a východní Asie a dalších oblastí. V pořadu Slyšte, lidé! si představíme některá alba z jeho produkce. Těšit se můžete například na hudbu Mongolům příbuzných Burjatů, na folklor Bělorusů a Ukrajinců usazených na Sibiři, uslyšíte milostnou baladu ze severu Ruska, zavítáme do Gruzie, ale také do africké Rwandy.
V čele Antonovka Records stojí Anton Apostol, ruský milovník lidové a jiné hudby, který léta mapuje především folklorní soubory z území bývalého Sovětského svazu, ale i z dalších zemí. Samotné vydavatelství sice původně sídlilo v Moskvě, ale po ruském útoku na Ukrajinu oficiálně přesídlilo do Moldavska a jeho zakladatel sám žije v Srbsku. Sám je ideovým šéfem vydavatelství, jeho dramaturgem a tím, kdo má na starosti terénní nahrávky. Marina Lobanova pak má na starosti veškerou administrativu.
V úvodu pořadu si představíme album souboru Ababeramuco z africké Rwandy. Jedná se o folklorní soubor z vesnice Gatagara z jihozápadní Rwandy, přičemž na albu slyšíme sborový zpěv i sólová vystoupení jednotlivých členů, kteří hrají na tradiční nástroje jako jednostrunné housle iningiri, citeru inanga nebo další nástroje umuduri a ikembe.
Jako Tušebi jsou označování obyvatelé Tušetie, historické oblasti na severovýchodě Gruzie. Dnes žijí především ve dvou vesnicích v údolí Alazani – v Zemo Alvani a Kvemo Alvani. Sami se ještě dělí na tři skupiny, z nichž jedna, Tsovové nebo také Batsbiové, používá vlastní jazyk, který není příbuzný z gruzínštinou, ale s čečenštinou a inguštinou. Nicméně na rozdíl od muslimských Čečenců jsou Batsbiové pravoslavní křesťané. Poslouchat budeme skupinu Batsbi.
Burjati, národ příbuzný Mongolům, žije v Burjatské republice a vedle toho v Irkutské oblasti na Sibiři a v Zabajkalském kraji na Dálném Východě. Budeme poslouchat folklorní soubor Zhargal, což znamená Štěstí, který vznikl v roce 2007 ve vesnici Kharety. V ní společně žijí právě Burjati, kteří vyznávají především tibetský buddhismus, a takzvaní Krjašeni, pravoslavní křesťané hovořící tatarským jazykem. Zhargal je čistě vokální soubor o 13 členech.
Sibiř a Dálný východ jsou území, která Rusko kolonizovalo už v době carské říše. V komunistickém období pak do této oblasti režim přemisťoval jednotlivce, velké skupiny obyvatel i celé národnosti. Ovšem někteří evropští osadníci přicházeli na Sibiř dobrovolně ještě před komunistickou revolucí. Během Stolypinovy agrární reformy v roce 1909 se například v Irkutském kraji na Sibiři usadila komunita Bělorusů. Jejich potomci, příslušníci rodiny Sipakovovy, tvoří folklorní soubor Lenushka, pojmenovaný podle řeky Leny, která právě v Irkutském regionu pramení.
Ves Batama v Irkutském regionu založili ukrajinští osadníci v roce 1908. I oni přišli na Sibiř během Stolypinovy agrární reformy, a to především z vesnic Kropyvňa a Hackivka v dnešní Žytomirské oblasti na severu střední části Ukrajiny u hranic s Běloruskem. Ženský folklorní soubor Bereginya vznikl v roce 1993 a dnes v něm působí vnučky původních obyvatel vesnice.
Dungani jsou čínsky mluvící obyvatelé střední Asie muslimské vyznání. Na území dnešního Kazachstánu, Kyrgyzstánu a Uzbekistánu se usazovali především koncem 19. století. Dnes žijí rozděleni mezi dva státy, Kyrgyzstán a Kazachstán a v každém z nich jich je kolem 60–70 000. Dialekt čínštiny, kterým hovoří, je odlišuje od Ujgurů, kteří mluví svým vlastním turkickým jazykem. Dungani však nepoužívají čínské písmo, ale latinku. Ve dvou vesnicích v Kyrgyzstánu, v Aleksandrovce a Milyanfanu, žijí členové dunganského folklorního soboru Yunchi. Na albu, které vyšlo u Antonovka Records, členové souboru zpívají a hrají na několik tradičních nástrojů, smyčcových, drnkacích i perkusních.
Jako samostatné etnikum v rámci pokřesťanštěných Tatarů se zpravidla uvádějí Nagajbakové, kterých je asi 10 000 a žijí v Nagajbackém distriktu v oblasti jižního Uralu. V době carského Ruska patřili Nagajbakové ke kozákům a žili ve vesnicích a osadách pojmenovaných často podle významných evropských měst. My budeme poslouchat soubor Chishmelek neboli Jaro z vesnice Pariž, pojmenované samozřejmě podle Paříže.
Soubor Kvitochka tvoří takzvaní Golendrové, kteří sice žijí na Sibiři, ale jsou luteráni, používají modlitební knihy v polštině a mají německá příjmení. Jejich jazyk je směsicí polštiny, ukrajinštiny a běloruštiny a jejich písně jsou v tomto dialektu. Konkrétně folklorní soubor Kvitochka vznikl v roce 2005 ve vesnici Sredněpichtinskij. Má status rodinné kapely, protože všichni účastníci jsou v různém stupni příbuzní. Kořeny těchto Golendrů sahají do Německa nebo možná až do Nizozemska. Jejich předkové žili nějakou dobu v Polsku, a nakonec se usadili na západě někdejšího Ruského impéria, v místech, kde se dnes stýkají hranice Polska, Běloruska a Ukrajiny, poblíž řeky Západní Bug. Během dnes už vícekrát zmiňované Stolypinovy agrární reformy před první světovou válkou část Golendrů přesídlila do Irkutské oblasti na Sibiři, kde založili tři osady – Pichtinskij, Sredněpichtinskij, který se původně jmenoval Novyny, a Dagnik.
Folkloru Konoši v Archangelské oblasti v severním Rusku se dlouhodobě věnuje hudebník a badatel Alexandr Matočkin. Jeho profilové album obsahuje milostné písně a balady, dětské písně i písně vojenské.
Jouhikko je tradiční ugrofinský nástroj, který se používá ve Finsku a v sousední Karélii. Patří mezi smyčcové lyry a jeho nejbližšími příbuznými jsou skandinávská talharpa a velšský nástroj crwth. Nám bude hrát karelský hudebník Santeri Dobrynin.
Další ukázka bude pocházet z Ivano-frankivské oblasti na Ukrajině. Písně ze své rodné vesnice Staryi Lysets zpívá Rozalia Strutynska společně se svým vnukem Ivanem, který ji doprovází na knoflíkový akordeon.
V Irkutském regionu na Sibiři se vedle Bělorusů, Ukrajinců nebo dokonce Golendrů německého původu usazovali i etničtí Rusové. A i oni si zde udržují svůj folklor. Folklorní soubor Kovcheg se věnuje písním sesbíraným ve vesnicích, které zatopila přehrada na řece Angaře.
Adygejci, zvaní také Čerkesové, žijí u Černého moře a většinou jsou muslimové a hovoří kavkazskou adygejštinou. Budeme poslouchat ukázku z alba, které natočili adygejští hudebníci Damir Guagov a Asker Sapiev. První z nich hraje na shichepshinu, což jsou adygejské vertikální housle, a na pshinu, knoflíkový akordeon. Asker pak hraje na phachich, což je tradiční chrastítko.
Alba z produke Antonovka Records: https://antonovkarecords.bandcamp.com/