Slyšte, lidé! – Hudba národnostních menšin Číny III.

Řada Folk Music of China mapuje tradiční hudbu 55 oficiálně uznaných národnostních menšin, které v Číně žijí vedle Chanů neboli vlastních Číňanů. Tyto menšiny představují pestrou směs národností a etnik od Čuangů, kterých je více než 16 milionů, až několikatisícové skupiny typu Tatrů, Nanajců nebo tibetských Lhopů.

V prvním dílu seriálu jsme se věnovali lidové hudbě z provincií Čching-chaj a Kan-su na západě Číny, dále z Vnitřního Mongolska a provincie Chej-lung-ťiang, která pro změnu leží na nejvýchodnějším konci pevninské Číny. Kromě toho jsme se v prvním vydání vydali také na Tchaj-wan. Druhá epizoda nás zavedla do hornaté provincie Jün-nan na jihu Číny, dále potom na východ, na hranice s Vietnamem, kde leží Čuangská autonomní oblast Kuang-si. Poté jsme navštívili ve střední Číně provincii Sečuán. A věnovali jsme se také hudbě národnostních menšin Rusů a Tádžiků, kteří žijí v Ujgurské autonomní oblasti Sin-ťiang na západě Číny.

Třetí část, která přinese ukázky z disků č. 8, 9, 10 a 12, zahájíme v západní Číně v Ujgurské autonomní oblasti Sin-ťiang, kterou obývá mimo jiné více než milion Kazachů. Jejich tradičním doprovodným nástrojem je dombra, loutně podobný drnkací nástroj s dlouhým krkem, hruškovitým nebo lichoběžníkovým tělem a obvykle se dvěma strunami. Příbuzným nástrojem je uzbecký dotar. Kazaši jsou turkický národ, který tvoří většinu obyvatel Kazachstánu a vedle Číny žijí jejich menšiny také v Rusku, Uzbekistánu a Mongolsku. Celkem je jich přes 17 milionů a z toho více než jeden milion právě v Číně. Z ostatních jazyků má kazaština nejblíže k nogajštině nebo karakalpačitě, jejími vzdálenějšími příbuznými jsou tatarština, kyrgyzština nebo altajština.

Kyrgyzové jsou národ usazený ve střední Asii na východ od Kazachů, ve východním Pamíru. Kyrgyzů je přibližně sedm milionů, z toho v Číně asi 160 000. Jejich základním doprovodným nástrojem je komuz, opět loutně podobný drnkací nástroj, který je jedním ze symbolu kyrgyzského národa. Komuz má obvykle tři struny a vyrábí se z jediného kusu meruňkového nebo jalovcového dřeva.

Pouze asi 12 000 příslušníků má uzbecká menšina v Číně. Jinak se však počet Uzbeků odhaduje na 25 až 30 milionů včetně výrazných diaspor v Severní Americe, Turecku nebo Saúdské Arábii. Uzbečtina je jazyk opět turický, přesněji čagatajský a jeho příbuznou je například ujgurština. V ujgurské autonomní oblasti Sin-ťiang také v Číně i uzbecká menšina žije a uzbecký folklor je podobný ujgurskému. Dotar je nejtypičtější hudební nástroj pro uzbecký folklor.

Ještě méně než Uzbeků žije v Číně Tatarů, údajně jen kolem pěti tisíc osob. Jinak Tataři žijí především v ruských autonomních republikách Tatarstán a Baškortostán. Velmi oblíbeným hudebním nástrojem je u Tatarů akordeon, dále používají smyčcový nástroj kubyz se dvěma strunami z koňských žíní a s tělem pokrytým kozí kůží. Dalším tradičním nástrojem je také flétna quray, ale obvyklé jsou i písně bez hudebního doprovodu.

Ve druhé části pořadu zamíříme do národnostně velmi pestré hornaté jihočínské provincie Jün-nan. Jako první to budou Pumiové, asi 30tisícová menšina hovořící jazykem z tibeto-barmské větve čínsko-tibetské rodiny. Užívají tibetské písmo a na jih dnešní Číny přišli zřejmě ve 13. století během expanze Mongolů. Zatímco národy, o kterých jsme se bavili před chvílí, jsou muslimské, tentokrát hovoříme o animistech, kteří zčásti inklinují také k tibetskému buddhismu nebo taoismu. Používají – jako i jiné národy v této oblasti – pentatonickou stupnici. Doprovázejí se často na flétnu nebo na brumle.

Lisuové, kterých je v Číně více než 600 000 a zhruba stejný počet také v Barmě, používají různé flétny a brumle a také třístrunnou loutnu zvanou qiben. Jedná se opět o tibeto-barmské etnikum, které je však na rozdíl od většiny svých příbuzných většinově křesťanské. Křesťanští misionáři působili v provincii Jün-nan od začátku 20. století a mimo jiné vyvinuli pro jazyk Lisuů vlastní písmo, používané dodnes. Lisuská církev je součástí oficiální protestantské církve v Číně.

Další národnostní menšina, u které se zastavíme, jsou zhruba 300tisícoví Nasiové, žijící v okolí města Li-ťiangu. Do Číny přišli z Tibetu a dodnes vyznávají původní šamanské náboženství tungpa s tradičními pochodňovými slavnostmi. Mají vlastní obrázkové písmo, žijí v dřevěných domech plných vyřezávaných ornamentů a k jejich tradičním pokrmům patří vepřové maso a kořenová zelenina. Mají vlastní styl instrumentální klasické hudby, které říkají baisha xiyue.

Svou vlastní víru, takzvaný benzhuismus si v Číně zčásti udržují Pajové, kterých jsou sice téměř dva miliony, ale většina je dnes už smísena s většinovými Číňany.

Nuové jsou 30tisícové etnikum na jihu Číny. Staví si obydlí z bambusu a zabývají se především zemědělství. Vyznávají buď tibetský buddhismus, nebo původní animistické náboženství.

Poslední, kdo nám dnes představí svůj folklor, jsou Tulungové. Žijí opět v provincii Jün-nan v počtu pouhých asi 7000 jedinců. Jejich jazyk dodnes nemá psanou formu, svou slovesnost tito lidé stále šíří ústním podáním. Až na několik málo křesťanů také udržují své tradiční animistické náboženství.