Slyšte, lidé! – Hudba národnostních menšin Číny IV.

Tradiční hudbu národnostních menšin Číny mapuje vydavatelství Naxos. Jeho série Folk Music of China by měla přinést tradiční hudbu všech 55 oficiálně uznaných minoritních národností Číny.

Tajové v užším slova smyslu tvoří národnostní menšinu Číny v počtu něco přes milion obyvatel. V širším slova smyslu jde o skupinu etnik, ke kterým patří i obyvatelé Thajska a zčásti i Laosu nebo Barmy. Od 16. století jsou Tajové většině buddhisty, předtím vyznávali animismus a oltáře a chrámy tradičních animistických věr jsou na tajském venkově i dnes běžné. Kuchyně Tajů má blízko ke gastronomii kulturně příbuzného Thajska, mezi místní speciality pak patří na různé způsoby upravení brouci, červi, pavouci nebo mravenčí vajíčka. Oblíbenou přílohou je takzvaná bambusová rýže, tedy rýže máčená a opékaná v bambusovém stéble. A velmi oblíbeným svátkem Tajů je takzvaná Slavnost cákání vody, ke které patří závody dračích lodí, stavění věže z písku, předčítání buddhistických textů a také společné omývání sochy Buddhy. Svátek je pak zakončen hromadnou vodní bitvou.

Z téže oblasti, tedy z hornaté provincie Jün-nan, pocházejí Chaniové, kterých je asi milion a půl v Číně a celkem téměř tři miliony včetně obyvatel Vietnamu a Laosu. Vyznávají tradiční polyteismus včetně uctívání předků. My si z jejich folkloru poslechneme radostnou píseň, ve které se svolávají přátelé s tím, že je čeká dobré jídlo, zajímavé hry a nekonečná zábava.

Třinácté album ze série Folk Music of China se zaměřuje na hudbu Tibeťanů, tedy národa, který obývá Tibetskou autonomní oblast a dále čínské provincie Čching-chaj, Kan-su a Sečuán. Tibet je po kulturní stránce velmi významná oblast. Psaná tibetština se vyvíjela od 7. století, v téže době se většinovým náboženstvím v oblasti stal tibetský buddhismus, který ovlivnil i kulturu včetně hudby. Vedle něj však v Tibetu přetrvává i bönismus, tradiční náboženství založené na respektu k přírodě. V lidové hudbě Tibetu existují různé styly a proudy, které pracují jak s pentatonickou – pětitónovou – stupnicí, typickou prakticky pro celou Asii, tak se škálou sedmitónovou. Tibeťané tradičně používají na 30 lidových hudebních nástrojů – rytmických, dechových, smyčcových i drnkacích. Typický je například třístrunný smyčcový nástroj gen ka, dále kostěná flétna nebo tong qin, třímetrový měděný roh, používaných v buddhistických chrámech. Známá je také šestistrunná bezpražcová loutna zha nian.

Tibetskou autonomní oblast obývají i další národnosti a dvěma z nich je věnováno čtrnácté CD této řady. Jednou z opravdu malých národnostních menšin jsou Mönpové na hranicích Tibetu a nejvýchodnějšího indického státu Arunáčalpradéš. Odhady jejich počtu v Tibetu kolísají mezi osmi a 25 tisíci, v Indii jich žije zhruba 50 000. Píšou tibetským písmem a jsou stoupenci tibetského buddhismu. K jejich tradičním řemeslům patří tkalcovství a výroba buddhistických svinovacích maleb zvaných thangky. Typickými nástroji pro tibetskou národnost Mönpa jsou bubny s bambusovým rámem a kozí kůží, zdobené dračími motivy, a dvojité flétny. Melodicky Mönpové vychází z čínské a tibetské hudby.

Poslední národnost, u které se dnes zastavíme, jsou Lhopové, úplně nejmenší oficiálně uznaná etnická menšina v Číně – jsou jich jen asi 3000.