Slyšte, lidé! – Hudební výlet do Afriky 2025/2

Jako první nám bude hrát mezinárodní sestava, něco, čemu se v hudební terminologii říká „superskupina“. Jde totiž o hudebníky, známé z mnoha dalších projektů, kteří se ovšem dali dohromady a momentálně jsou společně na turné. Skupina se jmenuje Mandé Sila a založili ji tři špičkoví hudebníci ze západní Afriky – kytarista a zpěvák Habib Koité z Mali, hráč na balafon z Pobřeží slonoviny Aly Keïta a Lamine Cissokho ze Senegalu, který hraje na africkou harfu zvanou kora. K nim se jako čtvrtý člen připojil Mama Koné z Mali, který hraje na perkuse. Jednotliví hudebníci jsou příslušníky kasty griotů, tedy tradičních vypravěčů, hudebníků a strážců kulturní paměti. Jejich úkolem je předávat historii a příběhy z generace na generaci, a právě tuto roli v současné době naplňuje i skupina Mandé Sila jako celek. Tím pádem můžeme tuto kapelu považovat za určitou „kulturní misi“, která připomíná nejen někdejší význam říše Mali a národa Mandinků v dějinách Afriky, ale také to, že z tohoto kulturního prostoru vzešly základy mnoha hudebních směrů včetně blues a jazzu. Zvuk kapely je ryze akustický a zakotvený v africké tradici. I přes čistě akustické obsazení dokáže kapela strhnout k tanci, ale i přivést k zamyšlení.

Senegalský zpěvák Youssou N’Dour byl v roce 1994 jedním z prvních umělců, kteří dostali africkou hudbu do popových hitparád. V roce 2025 vydal nové album Eclairer le monde, na kterém spolupracoval s producentem Michaelem Leaguem z kapely Snarky Puppy. Ten sám do nahrávky přispěl baskytarou, několika kytarami, ukulele a klávesami. Nahrávání probíhalo v přátelské a soustředěné atmosféře ve vesnici El Prats de Rei v Katalánsku, v kamenném domě Michaela Leaguea, kde v podkroví vzniklo domácí studio. Vedle už zmíněných nástrojů na albu slyšíme flétny a také různé africké nástroje jako koru, ngoni, různé perkuse a také balafon.

V dubnu 2025 vyšlo album African Women Arise rapperky Awy Khiwe ze Zimbabwe. Ta na pódiu vystupuje v tradičním ozdobném oděvu a ve svých textech se věnuje sociálním tématům, migraci, nerovnosti pohlaví i osobnímu rozvoji. Její rap je rychlý, přesný a plný mlaskavých zvuků jejího rodného jazyka ndebele. Nové album je pro Awu manifestem i výzvou k akci – apeluje na ženy, aby se spojily a zabojovaly o své místo na zemi. „Jsme často odsouvány na okraj, ale nic se nezmění, dokud ženy neprojeví svou sílu,“ říká Awa, která se tímto albem hrdě hlásí ke globální rapové scéně. Hudebně album propojuje hip hop s afro-urbánními rytmy a tradiční hudbou kmene Ndebele. Podíleli se na něm producent Ghanaian Stallion a hosté jako zimbabwská skupina Mokoomba a ghanský Kwashibu Area Band.

Hawa Diabaté je zpěvačka, členka úspěšného Tria da Kali, které spolupracovalo například s Kronos Quartetem a nedávno bodovalo se svým novým albem Bagola. Své nové album Toumaro, tedy Brzy na shledanou, Hawa pojala jako poctu svému otci, a vyznání lásce, vděčnosti a tradici. Album dokončila poté, co její otec, významný africký hudebník, v roce 2018 náhle zemřel. Vydání nahrávky, na které Hawa Diabaté a již zesnulý Kassé Mady Diabaté zpívají bok po boku, umožnil producent Ibrahim Kaba a tým vydavatelství One World Records.

Ostrov Réunion je sice součástí Francie, ale nachází se v Indickém oceánu, východně od Madagaskaru a jihozápadně od Mauricia. Votia je energická kapela, která čerpá z tamního tradičního hudebního stylu maloya. Působí pod vedením zpěvačky a skladatelky Marie-Claude Lambert, dcery slavného lokálního hudebníka Gramouna Leleho. Album Vié Kaz obsahuje 11 výrazných skladeb plných složitých rytmů a polyfonních vokálů. Kapela kombinuje malgašské a kreolské vlivy s africko-indickými hudebními prvky.
 
Své čtvrté album s názvem Balabeatz nedávno vydala skupina Kanazoé Orkestra, kterou založil ve Francii Seydou Diabaté z Burkiny Faso. Jeho hudba vychází z tradičních rytmů západní Afriky, ale zároveň je otevřená moderním vlivům. Kombinuje tradiční virtuozitu i otevřenost současným tanečním parketům. Seydou Diabaté pochází z rodiny griotů a po svém otci zdědil lásku k balafonu. Po smrti rodičů se jako dítě dostal do města Bobo Dioulasso, kde se pod vedením svého strýce stal samostatným hudebníkem. Odtud pak přesídlil do Francie.

Majid Bekkas z Maroka zpívá a hraje na arabskou loutnu a na basovou loutnu guembri. Francouzský hudebník Nguyen Le hraje na elektrickou kytaru a sestavu doplňuje americký perkusista Hamid Drake. Tři špičkoví hudebníci na svém společném albu Gnawa World Blues ukazují, že hudba dokáže překonávat kulturní hranice a tvořit živý, hluboce lidský dialog. Majid Bekkas vnáší do hudby inovativní pohled na marockou tradiční hudbu gnawa. Nguyên Lê je známý svou originální syntézou jihovýchodní melodiky, jazzové harmonie a rockové virtuozity. Hamid Drake zase přináší obrovskou rytmickou paletu díky své znalosti různých bubenických tradic.

Jako most mezi tradicí a současností pojala své nové album Madiya kamerunská zpěvačka Sally Nyolo. Je to také hudba na pomezí mezi vesnicí a světem, mezi ženskou moudrostí a politickým apelem. Interpretka přitom čerpá mimo jiné z tradiční polyfonie. Výsledkem je silné dílo, které překračuje folklor a stává se kulturním i ekologickým manifestem moderní Afriky. Texty písní se dotýkají i aktuálních témat jako je migrace, ekologické ohrožení nebo sociální soudržnost.

Album Club Tounsi od tuniského producenta, který si říká Ammar 808, kombinuje akustické nástroje jako darbuka, dudy nebo ney s elektronikou. Vzniká tak kontrast mezi strojovým a živým zvukem. Výsledkem je hypnotická, rytmicky bohatá a tanečně laděná hudba. Na albu se podíleli tři tunisští zpěváci různých stylů – jde tradiční, súfijský a lyrický zpěv – a společně dávají hlas starým melodiím. Ammar 808 klade důraz na emocionální sílu a inovativní zpracování. Hudebně vychází z tradičního tuniského žánru mezoued, který doplnil basou, syntezátory a rytmy z automatických bicích. Cílem je vytvořit most mezi minulostí a budoucností.

Album Tribute to Kandia připravil hudebník Kaabi Kouyaté jako poctu svému otci, legendárnímu guinejskému griotovi Sory Kandia Kouyatému. Griot je západoafrický tradiční vypravěč, hudebník a strážce ústní historie, který předává příběhy a společenské hodnoty skrze zpěv, hru na nástroje nebo poezii. Jeho role je dědičná a ve společnosti velmi vážená – grioti jsou často považováni za „živé archivy“. Kaabi Kouyaté se v projektu inspirovaném dokumentárním filmem La Trace de Kandia vrací ke kořenům hudební tradice národa Mandinků a sleduje odkaz svého otce nejen repertoárem, ale i přístupem k hudbě jako živému dědictví.