Youssou N’Dour míří na Jamajku

Youssou N’Dour je největší hvězdou senegalské hudby a právě díky němu se stal z mbalaxu (moderní varianty zdejší hudby) celosvětově uznávaný styl. Zpěvák, který svou kariéru začínal už jako teenager, se nezaměřil pouze na budování vlastní kariéry, ale investoval peníze do nahrávacího studia a vydavatelské společnosti, aby mohl ve světě propagovat hudbu svých senegalských kolegů včetně mladých začínajících kapel.

Sám N’Dour se v Evropě proslavil v roce 1994 duetem 7 Seconds se švédskou zpěvačkou Nenneh Cherry (jejíž rodinné kořeny pro změnu sahají do Sierry Leone). Ovšem svou první sólovou desku Bitim Rew vydal už o deset let dříve a na albu Guide (Womat), které bylo už jeho sedmé, byste vedle zmíněného hitu našli řadu neméně silných písní – Mame bamba, Oh Boy nebo houpavou coververzi Dylanovy skladby Chimes Of Freedom. Jako další studijní materiál lze doporučit alba Joko (From Village To Town) z roku 2000 nebo novější Rokku mi Rokka (2007). „Senegal bez mbalaxu je nepředstavitelná vyhlídka, stejně jako Senegal bez Youssou N’Doura či Youssou N’Dour bez mbalaxu,“ cituje Jiří Moravčík v knize V tlamě afrického krokodýla Katharinu Lobeck z magazínu fRoots.

Na svém nejnovějším albu Dakar–Kingston však jde Youssou N’Dour ještě dál. Ve většině písní se rytmicky, náladou a také texty dotýká jamajského reggae a konkrétně vzdává hold nepřekonatelnému králi této hudby Bobu Marleymu.

Roman Jireš na serveru Muzikus.cz píše: „Album pochopitelně nese silnou stopu Boba Marleyho, jehož klávesák z The Wailers Tyrone Downie na něm hostuje stejně jako řada jamajských hudebních veteránů a jamajské kapely Morgan Heritage. Za Afriku na této částečně poctě Marleymu a částečně politicko-hudební proklamaci kope například nigerijská zpěvačka Ayo z Nigérie nebo písničkář Patrice ze Sierra Leone. Po hudební stráce to rozhodně není nic nového, ale nad nahrávkou se rozhodně vznáší Marleyho duch - bavící i komentující politické dění.“