Mário Moita: „Mužské“ fado se vyvinulo v Coimbře

Rozhovor s portugalským zpěvákem Máriem Moitou

Fado u nás v nímáme především jako žánr, který zpívají ženy. Jak je to ve skutečnosti?

Je pravda, že některé písně stylu fado vznikají přímo pro ženy a mají typicky ženské texty. Když jsem před dvaceti lety začal pravidelně koncertovat v Japonsku, setkával jsem se tam s názorem, že fado mohou zpívat jen ženy, což ale není pravda. Například v Coimbře, kde existuje jedna z nejstarších univerzit v Evropě, se vyvinul jiný styl této hudby, odlišný od lisabonského fada. Říká se mu „serenádní fado“ a původně je interpretovali pouze studenti-muži, protože ženy dříve na univerzitě studovat nemohly. A tato tradice – v podání mužů – stále existuje. Fado, které zpívají muži, tedy není nic výjimečného.    

Liší se texty, které ve fadu zpívají muži a ženy?

Lisabonské fado, které zpívají ženy, bývá někdy velmi smutné a není příliš romantické. Naopak to, co se zpívalo v Coimbře, odpovídalo serenádám. Dívka stála v okně a muž jí na ulici zpíval velmi romantickou píseň. Texty byly tedy jiné.   

Co například politická témata?

Ve 40. letech minulého století se do fada dostávala politická témata. Já si ale myslím, že jakmile začneme míchat hudbu s politikou, hudba přestane být všeobecně platná. Je to pak hudba pravicová nebo levicová, ale já chci hrát pro všechny.   

Nedávno jste oslavil 40 let na scéně. Co se podle vás nejvíc v hudebním světě za tu dobu změnilo?

Za tu dobu se změnilo úplně všechno. Internet kompletně proměnil myšlení lidí i to, jak spolu lidé komunikují. Změnila se i role CD jako média. Dnes slouží k propagaci umělce a ne k tomu, abych si vydavatelství vydělalo peníze. Musíme se tedy přizpůsobovat novým formátům.   

V jakém prostředí nejraději vystupujete?

Snažím se hrát především uvnitř – v divadlech a různých sálech. Tam totiž mohu na videu nebo promítaných fotografiích ukázat něco z Portugalska. Během koncertu vysvětluji anglicky, o čem ta která píseň je. Ale mám také kapelu, která se věnuje lidové hudbě a která hraje k tanci. I to je velmi vděčné. Rád bych navštívil vaši zemi. Mám tam pár přátel, ale zatím jsem u vás nikdy nebyl. Koncertoval jsem ve čtyřiceti zemích a v patnácti státech Brazílie, ale moc rád bych navštívil zemi klavírů Petrof.