JMO: Nový svět ze tří kultur

Rozhovor se švýcarským klarinetistou Janem Galegou Brönnimannem o triu JMO

Vaše trio tvoří hudebníci ze tří různých zemí: ze Švýcarska, ze Senegalu a z Izraele. Jak jste se dali dohromady?

Nejprve jsem se v Bernu potkal s Omrim Hasonem. Jsme téměř sousedé a už dříve jsme spolu hráli v různých hudebních projektech. O Moussovi Cissokhovi jsem věděl a moc jsem si přál vytvořit s ním nějaký poloakustický projekt s pěkným zvukem kory. Oslovil jsem jej, on souhlasil, a tak jsme začali společně tvořit hudbu, která je kombinací afrických vlivů, mých kompozic a orientální prvků, které tam přináší Omri.    

Dříve jste působil mimo jiné v jazzové skupině Brink Man Ship. Co bylo vaším cílem, když jste vytvářeli JMO?

Jazz vznikl ze setkání různých kultur – africké, evropské a americké. A jazz je pro mne stále zajímavý právě proto, že se v něm potkávají různé vlivy a vzniká něco nového. U naší kapely jsem neplánoval nic konkrétního, pouze jsem chtěl propojit prvky evropské, blízkovýchodní a africké hudby. Líbí se mi ten nápad, že smícháte tři různé kultury a možná z toho vznikne něco nového. Myslím si, že se nám nakonec opravdu podařilo z těchto tří různých kultur vytvořit nový malý svět.   

Do jaké míry jsou pro vás v kapele důležité příběhy, které zpívá Moussa Cissokho?

Především pro něj jako zpěváka jsou ty příběhy velmi důležité. Moussa totiž v této tradici vyrůstal. Grioti, mezi které patří, byli v západní Africe tradičními vypravěči příběhů. Oživovali příběhy, které vyprávěli pra-pradědové a vedli také politické debaty na královských dvorech. Pro Moussu je tedy poselství, které předává v textech písní, důležité. Zpívá staré příběhy, ale vyjadřuje se i k současnosti. Hovoří například o problémech na hranicích s pasy a s migrací. Jednu píseň věnoval ženám v Africe, které musí zastat velkou část práce doma i na poli. Ve svých textech tedy propojuje vzpomínky na svůj život v Africe s tím, co prožívá nyní v Evropě. A tak vlastně vymýšlí nové příběhy.   

A pro vás jako hráče na dechové nástroje je zpěv důležitý?

Rád poslouchám zpěváky. Sám tvrdím, že na klarinet nebo saxofon hraji tak, jako bych zpíval. Samozřejmě že nemám žádný text, ale melodie jsou pro mne velmi důležité. A mohou to být jak krásné zpěvné melodie, tak abstraktní linky. Opravdu se mi ale líbí, když sólista, ať už je to hráč na dechový nástroj, pianista nebo kytarista, na svůj nástroj „zpívá“. To je tedy možná ono spojení mezi mnou jako hráčem na nástroj a zpěvákem.    

Trio JMO není vaší jedinou hudební aktivitou. Čím dalším se zabýváte?

Věnuji se různým dalším věcem. Mám ještě jedno trio s africkým hudebníkem. Je to Aly Keita, jeden z nejlepších světových hráčů na balafon. V triu s námi ještě hraje Lucas Niggli  na bicí. Je to podobný koncept prolínání různých kultur, ale zvuk je více jazzový se spoustou sól. Možná bych řekl, že je to taková instrumentální jazzová verze tria JMO. Vedle toho mám sólový projekt, v jehož rámci vystupuji se smyčkami a s elektronikou. Pracuji také s umělci, kteří naživo promítají video projekce inspirované mou hudbou. To je docela zajímavé – hrát na pódiu sám, ale jezdit s někým dalším, kdo má na starosti obrazovou a filmovou složku. No, a protože jsem muzikant na volné noze, hraju občas v různých dalších projektech. Nicméně JMO je pro mne v tuto chvíli nejdůležitější.