Tugriki (recenze CD)

Slovensko-česká skupina Tugriki vznikla jako jednorázový projekt spojením větší části skupiny Korben Dallas (bez zpěváka Juraje Benetina) a výrazné a zkušené zpěvačky Doroty Barové. Ta si tak vedle křehkého violoncellového dua Tara Fuki, jazzového Vertiga, nadžánrového tria Tellemarkk nebo projektů jako Kuzmich Orchestra a DoMa Ensemble přidala do svého portfolia „obyčejnou rockovou kapelu“. Jenže ve skutečnosti to s tou „obyčejností“ není tak horké. Tugriki nabízejí zajímavou fúzi písňové tvorby a alternativnějších žánrů a odpovídají na otázku, jak by mohly vypadat hity, kdyby ti, kdo je hledají, byli o něco odvážnější.

Úvodní píseň Všechno je fajn s výrazným violoncellem v rozvolněných slokách vzdáleně připomene Tara Fuki, zatímco naléhavý refrén předznamenává některé výraznější písně alba. K nim řadím hned druhou Sama (podobně jako později v Kdo z nás dvou? v ní hraje vedle textu výraznou roli i zpěv beze slov) a především Ptej se s možná nejvýraznějším sloganem alba „Ptaj se, ptej / Co všechno si přeji / Déle to tajit už nechce se mi“, zazpívaným tak dokonale, že „přej(i)“ se vlastně rýmuje s „ptej“ i se „se mi“.

Barová, pro kterou je nejpřirozenějším jazykem polština, zní důvěryhodně česky i slovensky. Autorem většiny textů – slovenských i českých – je přitom slovenský baskytarista Lukáš Fila, kterému se povedlo napsat jak zajímavý příběh s originálními obrazy (Už päť rokov: „Arktída v mrazáku / púšť vo vlnených svetroch“), tak minimalistickou, neméně originální, úvahu (Buňky: „Až se jednou vymění / všechny buňky v mém těle / vzpomenu si jak moc / podobná jsem včele“). Za pozornost však stojí i texty jiných autorů: lyrická Kdo z nás dvou? Mi Vejnarové nebo Jaseň bubeníka Oza Guttlera s do češtiny nepřeložitelnou slovní hříčkou jaseň/jeseň (jasan/podzim).

Tugriki však nejsou zajímavé jen díky Dorčinu zpěvu a textům. Zpěvačku a její cello sice doprovází ta nejklasičtější rocková sestava ve složení kytara (Ľuboslav Petruška), baskytara (Lukáš Fila) a bicí (Ozo Guttler), ale pod povrchem zdánlivé pravidelnosti najdeme zajímavé momenty. Většina z nich se přitom týká rytmické struktury písní – místy tak výrazné, že to vypadá (netvrdím, pouze hádám), jako by skladby od rytmických vzorců vznikaly. Příklady? Basa a bicí v Kdo z nás dvou?, opakující se rytmická figura v písni Pole, role baskytary v refrénu Ptej se nebo přesné údery v Už päť rokov. Nejen díky pestrému využití rytmických nástrojů (vedle nich stojí za zmínku třeba využití guitalele v písni Jaseň) se s Tugriki posluchač ocitne v kouzelném hudebním světě, který na jednu stranu připomene to nejlepší ze slovenského popu (Už päť rokov) a na stranu druhou třeba kapelu Šarközi (Jeseň).

Tugriki byly možná jednorázovou epizodou. Korben Dallas už opět koncertuje ve svém původním obsazení – a má společný projekt s polským houslistou Adamem Bałdychem –, zatímco Dorotě Barové právě vychází první sólové album Iluzja. Tugriki však za pozornost stojí a vůbec by nebylo špatné, kdyby se někdy do studia vrátily. Jejich debutové album – i na to, že celý projekt vlastně vznikl velmi rychle – působí vyzrále a promyšleně.

Vydavatel: Supraphon
Rok vydání: 2018
Žánr: alternativa
Celkový čas: 39:34

https://www.facebook.com/tugriki/