Tellemarkk: Vidíme se jen při společném hraní

O skupině Tellemarkk s Pavlem Hrubým

Skupinu Tellemarkk vnímám jako trio tří výrazných osobností. Pod některými skladbami jste jako autoři podepsáni všichni, pod jinými dva z vás, jindy jen jeden. Jak tedy proces tvorby v této kapele probíhá?

Proces probíhá různými způsoby. Někdy kolektivní spontánní improvizací, jindy si uděláme soustředění a na něm vymýšlíme harmonické, rytmické a melodické struktury. V případě nového alba to bylo soustředění, během nějž se materiál na natáčení asi ze sedmdesáti procent dopředu připravil. Například Dorka přinesla melodii a harmonii a já s Tomášem jsme dodali groove nebo určitý specifický rytmický doprovod. Skladbu Párový tanec Shivy a Shakti, jejímž autorem je Tomáš Reindl, jsme po letech předělali a společně vymýšleli, kde bude třeba sólová plocha, kde jen drony, samply, atmosférické plochy a podobně.

Na albu na sebe jednotlivé skladby nebo spíše nápady volně navazují a tvoří zajímavý celek. Vnímáš s odstupem tu desku jako sbírku jednotlivých skladeb, nebo spíš jako celek?

Čím dále jsem od natočení, tím víc to vnímám jako celek. O dramaturgii alba se diskutovalo, a pak nastala shoda. Poskládat tracky na album je docela zábavná disciplína. Dobré je si navolit na přehrávači vícekrát funkci „random“ (náhodný výběr) a poslechnout si to různě poskládané. Pak zjistíš, jak je ta hudba variabilní. Co se týče dramaturgie vůbec, tak za sebe mohu říci, že jsem už v tomto ohledu bez mantinelů. Zkrátka bych se nebál dát za sebou třeba tři pomalé věci, pak ještě pomalejší a pak třeba krátkou údernou a hned za ní dlouhou bez tempa. Tento způsob uvažování vědomě vychází z nějakého vnitřního nutkání bourat zavedená klišé a měnit zkostnatělé kódy v naší mysli. Tomuto procesu také napomáhá vrozený specifický smysl pro humor a láska k hnutí „dada“.

Pavle, ty v Tellemarkku střídáš sopránový saxofon a basklarinet. Proč právě tyto dvě barvy a ne třeba ostatní typy saxofonů?

Je to pro mě samotného zajímavé téma. Tyto dvě odlišné a krásné barvy již několik let používám ve více svých projektech (Tellemarkk, Between The Lines, Limbo). Soprán sax, to jsou hutné a pevné vyšší rejstříky, basklarinet pokrývá celé spektrum ůžasných barev v rozpětí minimálně čtyř oktáv. To je prostě parádní kombinace. Střední rejstříky, jako je alt nebo tenor saxofon, jsem v kapelách postavených více na improvizaci víceméně opustil, ale netvrdím, že natrvalo. Na altku a tenora hraji momentálně v jiných žánrech a bandech spíše mainstream. Myslím, že jde o zvuk toho určitého typu saxofonu či klarinetu, který intuitivně dopředu cítím a slyším, že k té hudbě bude dobrý.

Vedle Tellemarkku má každý z vás další hudební aktivity, často velmi různé. Ale mě by zajímalo, na čem se jako lidé, kteří mají rádi hudbu, shodnete. Víš o tom, že by se třeba všem třem z vás líbili někteří interpreti nebo kapely?

Každý z nás je jiný, odlišný. Na čem se shodneme, či neshodneme mimo hudbu, je složitá otázka. To bychom museli být spolu často a chtít diskutovat o životě, politice, kultuře v širších souvislostech a porovnávat své životní zkušenosti. Na to v dnešní hektické době bohužel není čas a prostor. Vidíme se jen na společných hraních a tam není čas řešit jiné věci. Třeba při natáčení nového alba jsme strávili dva dny ve studiu Sono a byl čas být trochu spolu mimo studio. Zašli jsme si na společnou večeři a zavzpomínali na staré časy, které jsme společně prožili. Co se týká hudby, myslím, že máme společné „universum“ – všichni tři máme rádi a respektujeme celou evoluci hudby.

Proč si vlastně říkáte Tellemarkk?

Tento zvláštní název jsme v roce 2000 vymysleli s Tomášem Reindlem, když jsme začínali jako duo. Už si nepamatuji, kdo z nás dvou s tím přišel jako první. Tellemarkk je také název jednoho regionu v Norsku. To se mi dosti zamlouvá vzhledem k severské hudbě, která je v tomto triu v náznacích také ukryta. Po jednom našem koncertě za mnou přišel kolega Vojta Procházka a sdělil mi, že mu naše session připomínala severský typ hudby. A navíc se jako tellemarkk označuje elegantní doskok lyžařů při letech na lyžích. To máme také jako logo, ty roztažené paže a pokrčené nohy k zemi. Elegance a lítání, to může být vlastně dobrá charakteristika naší hudby.

(Jde o úryvek rozsáhlejšího rozhovoru. Celý vyjde v časopisu UNI.)