Radůza: Marathon – příběh běžce (recenze CD)

Radůza svým novým projektem – nejde jen o hudební album, ale i o přiloženou knihu povídek – přesně naplnila mou představu o koncepčním díle par excellence. Na jedné straně písně, z nichž každou můžeme poslouchat izolovaně, jako samostatný příběh. A na straně druhé do posledního detailu promyšlený celek, historie válek v kostce prostřednictvím písní. Začíná se bitvou u Marathonu a končí hrůzami druhé světové války. A protože příběh bohužel nekončí, poslední píseň Láska v čase soumraku celé téma zastřešuje a znovu otevírá. Posluchač se pak může proměnit ve čtenáře a začíst se do Radůziných próz, které vrcholí lakonickým výčtem ozbrojených konfliktů od druhé světové války po současnost. Sýrie, Irák, Mali, Ukrajina… To vše se do knížky dostalo a to vše možná čeká na další hudební projekt, který by nás za pár let varoval před tím, co bylo…

Pojmout v písních několik tisíciletí běsnění a hrůz je úkol nadlidský. Radůza jej malinko obešla, když po bitvě u Marathonu skočila rovnou do středověku a po připomínkách války stoleté a anglických válek růží se věnuje novodobým bojům od třicetileté války po 20. století. Přijměme autorčinu dramaturgii a nevymýšlejme, co všechno nám v příběhu chybí. Ano, křižácké války, tažení Čingischánovy armády nebo dobytí říše Aztéků by si písňový příběh také zasloužily, ale máme před sebou jedno hudební album a nikoli několikasvazkové dějiny vojenství.

Při tvorbě alba měla Radůza před sebou několik obtížných úkolů. Vedle samotného výběru událostí to bylo vyvážení obecných témat a konkrétních příběhů. Ve většině případů se snaží promlouvat ústy konkrétních hrdinů, případně ke konkrétním hrdinům, ať už šlo o známé osobnosti nebo řadové pěšáky. Vžít se do role své postavy Radůza umí a některé písňové příběhy dopadly mimořádně dobře. V titulním Marathonu skutečně jakoby v pozadí slyšíme „šum křídel všech sov“ i zrychlený dech toho, kdo jako první přinese „zprávu psanou mečem a krví“. Povedl se Napoleonův monolog v Josefíně, překvapivě křehká výpověď o člověku, kterého známe jako bezcitného malého muže, který si na obrazech strká ruku za kabát (abych parafrázoval píseň skupiny Poutníci). Mrazí při poslechu písně ze španělské občanské války Miguelito. A silné téma, i když očekávatelné, má připomínka bitvy u Stalingradu Mamayev kurgan, hold matkám všech obětí i jejich vrahů. Naopak v rovině schematičnosti se pohybujeme u písně Král vysílá svoje vojska, ve které má český „hrdina“ Francek furiantsky nedůvěryhodné rysy.

Marathon je sice monotematické album, pokud jde o téma a příběh, ale zároveň jde o kolekci aranžérsky pestrou. Střídají se na ní víceméně sólové písně s nahrávkami celé Radůziny kapely a s příspěvky hostů. K vybraným skladbám autorka vybrala hudební kabátek odpovídající tématu. To je příklad španělského Miguelita, country Wounded Knee, anglické „hospodské písně“ Bloody Joe nebo pochodu Der Hüpfertrauermarsch. I zde platí, že ve většině případů se stylizace povedla – country si Radůza vyzkoušela už jako host na albech Wabiho Daňka, s Domažlickou dudáckou muzikou (píseň Král vysílá svoje vojskou) také nespolupracuje poprvé. Výtečný je Miguelito se španělskou pasáží v textu, přinejmenším zajímavý je italský zpěv Choda Kamila Jindřicha v La finestra. Naopak duet s Justinem Lavashem Bloody Joe působí v kontextu alba trochu násilně včetně laciného rýmu hospody/Hospodin. Textových klišé se na desku dostalo více, ale například v česko-polské písni Verbují chlapce Radůza vyvažuje všechny ty „horní konce“ a „šavličky ostré“ zdařilými folkrockovými aranžemi. Za melodicky nejsilnější píseň alba pokládám úvodní Marathon. Povedly se dvě „nadčasové“ balady Mamayev kurgan a Láska v čase soumraku, které asi nejvíc připomínají pomalejší skladby z Radůziných řadových desek.

Marathon – Příběh běžce není jen sbírka písní a kniha, ale také audiokniha. Člověk tedy může číst a poslouchat a obě činnosti libovolně kombinovat. Přesto považuji nejnovější Radůzino dílo především za velmi povedené hudební album. Obstojí jako celek a současně – vedle několika slabších momentů – obsahuje dostatek silných písní, ke kterým má smysl se vracet. Nejen proto, že si autorka dovolila promlouvat naprosto neaktuálním jazykem, a přitom to nezní křečovitě. Kdyby slovní spojení „očí dvé tvých“ použila na svém řadovém albu, považoval bych to za chybu. Říká-li to Napoleon své ženě, působí to jaksi autenticky. A dodává to hrůzám války nový, hořce lidský rozměr.

Vydavatel: Radůza Records
Rok vydání: 2015
Žánr: folkrock
Celkový čas: 59:22

www.raduza.cz