Slyšte, lidé!: Novinky českých písničkářek

Jako první nám bude zpívat Petra Göbelová ze svého alba Normální žena, které natočila ve spolupráci s producentem Milanem Hermanem a s kytaristou a mistrem zvuku Romanem Mashou Šandorem. Petru na albu doprovázejí Petr Zeman na bicí, cajón a klavír a Roman Hasnedl na baskytaru. Petra Göbelová pochází z Ostravy a v současné době studuje obor Jevištní technologie v Brně na JAMU. V roce 2012 postoupila do finále pěvecké soutěže Czechtalent ve Zlíně, v tomtéž roce vystupovala jako předskokan na ostravském koncertě Tomáše Kluse. Na svém albu se doprovází na kytaru, ale umí hrát i na klavír, bicí a další nástroje.

Alexandra Niklíčková je absolventkou inženýrského studia ekonomie a věnuje se také výuce anglického jazyka nebo překladům. V roce 2014 skončila na prvním místě u poroty a na druhém u diváků v soutěži Notování. Postoupila také do finále Autorské Porty. Se svou autorskou tvorbou za doprovodu akordeonu Saša vystupuje od roku 2007. Od mládí se věnuje také amatérskému divadlu a s divadlem je spojena i její písňová tvorba. Nedávno Saša vydala své první album Kam nepřijde den u pražského nezávislého vydavatelství Polí5.

Album s názvem Gaia vydala písničkářka Radůza, obklopená mužskou kapelou. Tu tvoří kytarista Josef Štěpánek, houslista a baskytarista Jan Cidlinský a bubeník David Landštof. Akordeon jako někdejší Radůzin hlavní nástroj sice nezmizel úplně, ale je pouze jednou z mnoha barev na pestré desce.

V roce 2014 se po 15 letech vrátila do studia z větší části dámská skupina Zuby nehty. Marka Míková, která je členkou této skupiny od začátku až dodnes a je autorkou většiny nových písní, však vydala i sólové album. Jmenuje se Od země do země a obsahuje 13 písní, které Marka natočila ve svém obýváku za asistence Jaromíra Františka Palmeho ze skupiny Původní Bureš coby zvukaře. Vedle svých vlastních písní na album zařadila i několik zhudebněných textů s duchovní tematikou od své známé Lenky Černé.

Romana Sulčíková je další ze zpívajících autorek-akordeonistek. Vystudovala učitelství hudební výchovy a češtiny v Plzni a dále šla studovat akordeon na Konzervatoř Jaroslava Ježka u profesorů Ladislava Horáka a Radka Pobořila. Akordeon si mimochodem nezvolila náhodou – na tento nástroj hrál i její děda, po které Romana tuto vášeň zdědila.

Držitelka Oscara Markéta Irglová se už podruhé představuje jako zpívající autorka s velmi vkusným a vyzrálým repertoárem. Markéta pochází z Valašského Meziříčí a do povědomí se dostala díky spolupráci s irským písničkářem Glenem Hansardem. Svými dvěma alby Anar a Muna však dokázala, že obstojí i jako samostatná autorka a interpretka. V současné době žije na Islandu, kde vychovává malou dcerku a pomalu pracuje už na třetím sólovém albu, které by mělo se dvěma dosavadními nahrávkami vytvořit volnou trilogii. Název aktuálního alba Muna znamená v islandštině „pamatovat si“. Jako producent, mistr zvuku, aranžér a také autor obalu se na albu podílel Markétin partner Sturla Mio Þórisson.

Písničkářka Amálka Třebická na sebe poprvé upozornila v roce 2013 albem písní pro děti Nešišlej! O rok později natočila CD pro dospělé Za okny rychlíku. Na výsledném zvuku desky má výrazný podíl také spoluautor aranží a bubeník Vladimír Třebický. Jinak jsou písně především osobní výpovědi autorky, která je zabalila do stylu na pomezí blues, šansonu a jazzu.

Dáša Vokatá byla jednou z méně nápadných postav českého hudebního undergroundu 70. let. I ona musela – podobně jako někteří její kolegové-písničkáři – opustit vlast. V roce 1980 emigrovala do Vídně a část života strávila v exilu. Od 90. letech se vrací do vlasti, a to i jako interpretka. Její nejnovější album, kolekce písňových vyznání Dva divoký koně, vyšlo přibližně před rokem. „Ne každý vydrží poslouchat její zpěv v delším sledu,“ píše o svérázné interpretce publicista Jiří Peňás v Lidových novinách a dodává: „Když jsem desku poslouchal poprvé, musel jsem vždy po dvou písních odpočívat, neboť jsem měl pocit, že se do mých uší valí citové tsunami.“ Několik písní s Dášou Vokatou nazpíval a na housle ji doprovodil Oldřich Kaiser, dále hrají například na kytaru Joe Karafiát nebo na saxofon Jiří Jelínek. A nad celým albem drží pomyslnou ochrannou ruku Ivan Martin Jirous, undergroundový básník a na sklonku svého života partner právě Dáši Vokaté, která mu na rozloučenou posílá několik velmi niterných písní.

Pod pseudonymem Stinka se skrývá muzikantka, spisovatelka a také publicistka Hana Lundiaková, bývalá členka skupin Rudovous nebo Tři sestry. Své album natočila ve spolupráci s bubeníkem Martinem Petráskem a multiinstrumentalistou Martinem Černým. Stinčiny písně zaujmou nejen doprovodem, ale především zajímavou poetikou. „Paškál a Škrpál / Už jdou / Už jdou k nám / I kuny řvou / I barbies / Když ty dva borce viděj z dálky růst / Jenže holý klíny maj už dávno zatlučený,“ zpívá se například v jedné písni. Zde se mimochodem odrážejí i Haniny literární kvality. Kritik Radim Kopáč popisoval novelu Hany Lundiakové Černý Klarus jako knihu „o stinné stránce člověka, o jeho podezřelých vášních a zakazovaných touhách, které si jen tak někdo netroufne vytáhnout na světlo“ a oceňoval především formální aspekty včetně „odvahy experimentu s jazykem“.

Písničkářka, která si říká Kaya, o sobě na svém internetovém profilu sobě uvádí: „Hraju sama, objevuju kouzlo toho, být na podiu jen s kytarou. Nejdřív jsem se hrozně bála, dneska se na každé hraní těším a užívám si jej. Hraju na menších akcích, v čajovnách a menších klubech. Moc mě baví hraní na ulici, přinášet hudbu do každodennosti kolemjdoucích. Na druhou stranu rozjíždíme zajímavý hudební projekt s Adamem Tvrdým, jehož jazzová kytara dává mé muzice ještě jiný rozměr a to mě moc baví.“ Své první album Ze všech stran já však Kaya natočila zcela sama, bez hostů.

Jako poslední přijde na řadu Jana Rychterová. Původní profesí je učitelka na prvním stupni základní školy, což souvisí i s tím, že se věnuje písním pro děti – nedávno vydala album Zpívací písničky. Vedle toho je členkou skupiny Two Voices, ve které humorným způsobem otextovává slavná díla z klasické i populární hudby. A do třetice Jana Rychterová píše také vážnější skladby pro dospělé. Ty nejnovější shromáždila na albu Tak hraj.