J-P Piirainen – hudba pro nástroj guitele

Pořad v souvislostech
rozhovor s finským hudebníkem J-P Piirainenem
Budeme vysílat
David Benda a Sebastellar – koncert ze studia
Roman Piroch a Vltavín – koncert ze studia
25 let polského časopisu Twój Blues
Vysílali jsme
S Pavlem Koudelkou ze skupiny Dunaj o albu Mňau
Papežové 20. století a jejich pastorační styl
S islandským písničkářem Svavarem Knúturem o albu Ahoy! Side B
Audioarchiv
Finský kytarista a skladatel J-P Piirainen představuje na svém albu In Solitude nový hudební nástroj. Nazval jej guitele a spojil v něm vlastnosti dvou strunných nástrojů, běžné akustické kytary a finského lidového nástroje kantele. V pořadu Jak se vám líbí bude Piirainen hovořit o tom, jak nástroj vznikl, i o jeho využití na albu a na koncertech. Premiéra 11. dubna 2023.
Rozhovor s finským hudebníkem J-P Piirainenem
Své nové album In Solitude jste nahrál na svůj nový hudební nástroj. Jak byste jej představil?
Říkám mu guitele. Je to kombinace akustické kytary a tradičního finského strunného nástroje, jedenáctistrunného kantele. Dohromady tedy mám k dispozici 17 strun.
Měl jste zkušenosti s oběma nástroji, tedy s kytarou i kantele?
Studoval jsem hru na kytaru a po skoro celý svůj dosavadní život jsem na kytaru hrál. Když jsem byl teenager, učil jsem se trochu hrát i na kantele, ale i když jsem na tento nástroj chtěl později hrát znovu, byl jsem natolik zaměstnaný kytarou, že mi nezbývalo moc času. Přemýšlel jsem tedy, jak bych mohl docílit zvuku kantele při svém sólovém hraní na kytaru. A právě tak jsem se dostal k tomu, že jsem vlastně vynalezl nový nástroj.
Jak vypadaly vaše hráčské začátky s guitele?
Neměl jsem vůbec tušení, jak s nástrojem pracovat. Ale měl jsem už předtím určité nápady, jak hrát na kytaru a kantele současně. Začal jsem tedy postupně vymýšlet různé hráčské techniky tak, aby se z nástroje linul přesně ten zvuk, jaký jsem měl ve své hlavě.
Až na jednu výjimku se vaše nové album skládá z instrumentálních skladeb. Jsou za nimi nějaké příběhy?
Přesně tak, za každou písní je nějaký příběh. Celé album se jmenuje In Solitude a pojednává o samotě a o izolaci od zbytku světa. Týká se to samozřejmě doby epidemie covidu, ale zároveň popisuji určitou část svého života, kdy jsem se najednou ocitl sám. Byl jsem sám jen se svým nástrojem a v té době jsem měl dostatek času přemýšlet nad tím, kdo vlastně jsem. Říkal jsem si, že bych se mohl pokusit sám v sobě najít něco opravdu krásného. Když je člověk sám, měl by se pokusit v této samotě najít něco smysluplného.
Jak na nový nástroj reagují lidé na koncertech?
Lidé se o nástroj zajímají, jsou docela zvědaví. Především jsem ale rád, že se jim tak moc líbí hudba, kterou hraji. Není to tedy jen proto, že mám podivný nástroj, i když to posluchače také zajímá. Dívají se, jak nástroj vypadá, zajímá je, jak zní, ale oceňují i hudbu, kterou skládám. Když mě uvidíte hrát na živo, můžete si všimnout, že skutečně hraji na oba nástroje zároveň. I po vizuální stránce je tedy zajímavé být u toho.