Folk žije! 1 (recenze CD)

Volné sdružení jednotlivců a kapel kolem producenta a vydavatele Ivana Kurteva a muzikanta a rozhlasového redaktora Víti Troníčka si dala za cíl rehabilitaci folku v očích nejširší veřejnosti. Založili platformu Folk žije!, pod jejíž hlavičkou organizují koncerty a festivaly, snaží se protlačit folkové interprety do médií a také vydávají nahrávky. Kompilace Folk žije! 1 s podtitulem Nová generace českého folku je zatím možná nejreprezentativnějším vyústěním těchto chvályhodných snah. CD obsahuje písně 16 kapel a jednotlivců, a i když kvalita a originalita jednotlivých příspěvků pochopitelně kolísá, při poslechu ve mně převažují výrazně kladné pocity.

Aby nedošlo k mýlkám nebo nenaplněným očekáváním, je třeba si říct, co cílem hnutí a alba Folk žije! není:

1. Hnutí Folk žije! se zaměřuje pouze na určitý výsek českého folku, především na tvorbu akustickou, zpěvnou (tedy na písně, které si můžete s kapelou zazpívat na koncertě a/nebo u táboráku), po formální stránce tradiční. Prezentuje častěji kapely než písničkáře. Cílem není stavět na odiv virtuózní výkony nebo textařskou originalitu, ale právě umění napsat solidní píseň. Na albu tedy nelze čekat ukázky alternativnějších větví českého folku, třebaže právě zde by mnozí z nás čekali to nejzajímavější.
2. Ani v okruhu „zpěvného“, akustického folku nejde o výběr nejreprezentativnější. Kompilaci si sestavily samy kapely, které zareagovaly na zadání a dodaly své nové písně. Podmínka totiž byla, že píseň musí být jinde nezveřejněná, nová. Muzikanti nahrávali na vlastní náklady a záleželo tedy pouze na nich, zda se chtějí projektu zúčastnit.

Při vědomí obou nastíněných omezení se podařilo sestavit kompilaci pestrou, zajímavou a ve většině případů kvalitní. Nemusíme si s hnutím Folk žije! myslet, že právě akustická forma folkové hudby je ta nejvíce životaschopná. Sám se domnívám, že budoucnost folku je spíše ve fúzích s world music a/nebo s elektronickou hudbou a že akustické „táborákové“ písně budou přežívat spíše jako jakási alternativa. Ale to je na jinou debatu. Kompilace Folk žije! vychází z postoje stejnojmenného hnutí a album, které vzniklo, přináší opravdu velmi příjemný výběr.

Na albu se sešli interpreti ověnčení cenami (dvojnásobní držitelé Anděla Žamboši nebo poslední vítěz Zahrady Bujabéza) i úplní nováčci (Strunovrat manželů Šottových, Kofe@Vlna), početné kapely (Marien, Bujabéza) i písničkáři (Monty, Radek „Píďa“ Bartoš, Petr Novotný), projekty čistě akustické (Hluboké nedorozumění, Žalozpěv, Madalen) i úkroky k jiným žánrům (Bujabéza, „nová“ Epy de Mye). Zakázány nejsou bicí, elektrické kytary ani saxofony, jen musí vše sloužit písničce.

Přistoupím-li na tuto hru, mám na albu několik silných favoritů. K tomu nejlepšímu mimo vši pohybnost patří Skály v tísni od Žambochů, Opava od Žalozpěvu, Baraba od Hlubokého nedorozumění (epické, zpěvné, hitové – že nejde o kdovíjak virtuózní hráčské výkony, nechávám stranou), Posledním zlatem od Šantré (Tereza Bárová je skvělá zpěvačka, která dokáže v jednom verši působit dívčím i ženským dojmem) a samozřejmě Agnes od Epy de Mye, na běžnou píseň sice poněkud dlouhá, ale z hlediska hráčského i skladatelského jeden z nesporných vrcholů alba. Velmi solidní materiál přinesli i další: Marien, Passage, 4zdi, Kofe@Vlna a mohli bychom ve výčtu pokračovat. Ze tří písničkářských příspěvků je nejzajímavější Mojžíš Petra Novotného – díky zajímavému doprovodu (pouze baskytara, použitá kombinovaně jako nástroj rytmický a melodický) i zpěvákovu hlasu. Vítaným kamínkem do mozaiky je i příspěvek Bujabézy, zhudebněný lidový text Šiditel s jazzovým doprovodem a jasným a vyzrálým zpěvem Zuzky Mimrové, která se chvílemi úspěšně pokouší i o scat. Závěrečný příspěvek skupiny Žalman & spol. coby patrona hnutí Folk žije! patří také k tomu nejlepšímu, nicméně netroufám si tvrdit, že jde o jediný vrchol desky. Což je vlastně dobrá zpráva pro mladý český folk – svým starším kolegou se dnešní plus minus třicátníci minimálně vyrovnají.

Každá ze zařazených skladeb by si samozřejmě zasloužila hodnocení v kontextu tvorby té které kapely a toho kterého autora. Vím velmi dobře, že například pestrý zpěvník Žambochů pouhá jedna píseň nepřiblíží. Skupina Madalen dokáže i v čistě akustické sestavě hrát o něco energičtěji, než předvádí zde v – nikoli špatné – písni Panna a lev. I u Marien mám pocit, že na svých řadových deskách si dává na interpretaci malinko víc záležet – nicméně Cestou za tebou zní autenticky a zpěvně, což je v tomto případě účel. Není však cílem tohoto článku jednu píseň po druhé hodnotit. Důležitá zpráva zní, že folk jako žánr (nebo akustický folk jako podžánr) dál produkuje velmi zajímavé písně – takové, které si s jejich autory můžete zazpívat, i takové, u kterých si možná nezapamatujete celý text (Agnes), ale které se vám z hlavy jen tak nedostanou. Chvályhodná byla podmínka, aby umělci přispěli skutečně novými, jinde nezveřejněnými písněmi. I díky tomu má kompilace Folk žije! smysl. S napětí budu čekat na pokračování. Baví mě sice i jiné žánry a jiné podoby folku, ale tento způsob prezentace považuji za šťastný, a to včetně informacemi nabitého bookletu.  

Vydavatel: Folk žije!
Rok vydání: 2013
Žánr: folk
Celkový čas: 57:50

www.folkzije.cz