Slyšte, lidé! – Longital – 25 let na scéně

Longital vznikli z potřeby hledat vlastní cestu mezi písničkářstvím, experimentem a elektronikou. Dvojice Daniel Salontay a Shina začínala v roce 2001 ještě pod názvem Dlhé diely a oba hudebníci tehdy vydali také vlastní autorská alba. Už na prvních nahrávkách je patrná chuť překračovat hranice běžného písničkářství. Na albu Tu z roku 2002 například Salontay poprvé výrazněji experimentoval s barvou zvuku, použil arabskou loutnu a také vlastnoručně upravenou kytaru alfa sitár, na níž místo kobylky využil kámen z Dunaje. Později se k písním přidala elektronika a různé technické prostředky, které Longital dokonce vnímali jako svého „třetího člena“. 

Pro Longital je charakteristický rozdíl mezi studiovou a koncertní podobou jejich hudby. Písně vznikají v domácím studiu bez časového tlaku a bez nutnosti přemýšlet o tom, jak je jednou zahrají na pódiu. Po vydání desky proto přichází druhá tvůrčí fáze: hudebníci hledají způsob, jak skladby převést do koncertní podoby. Během dlouhého koncertování se navíc některé písně výrazně proměňují, takže živá verze může být po několika letech úplně jiná než původní nahrávka. Tuto proměnlivost dobře dokumentuje digitální koncertní album Long Live! z roku 2010. 

V důležité umělecké téma se u kapely postupně proměnily ticho, zastavení a vnitřní soustředění. Už album Teraz z roku 2010 souviselo s potřebou být skutečně přítomný a nenechat se neustále strhávat okolním světem. Podobně album Mauna z roku 2019 pracuje s představou ticha nikoli jako prázdna, ale jako tvůrčí síly a prostoru, který člověku umožňuje zastavit se. Toto téma se objevilo také v sólovém projektu Daniela Salontaye Zaobraz, inspirovaném dílem jeho otce, výtvarníka Alexandra Salontaye. Hudebník se nesnažil převést konkrétní obrazy do zvuku, ale hledal v hudbě obdobu jejich redukovanosti, geometrie, práce s opakováním a tichem.