Sophie Fetokaki: Album jako kaleidoskop

Z rozhovoru Jannise Morase se Sophií Fetokaki

Jaký máte vztah k divadlu?

Vlastně pár let poté, co jsem dostala diplom v Amsterdamu, kde jsem studovala klasický zpěv, jsem působila jako operní pěvkyně. Ale zároveň jsem spolu s dalšími umělci tvořila svá vlastní divadelní díla. Šlo většinou o experimentální kusy, ve kterých byl tanec, poezie, hudba. Na to jsem se několik let zaměřovala. To se pak v průběhu času trochu proměnilo, protože jsem nastoupila v Anglii na doktorát. Ale nějak jsem se přidržela té zkušenosti s divadlem a spolupracuju s různými produkčními skupinami. To je jeden z pilířů mé práce. 

Jste řecká a kyperská hudebnice. První roky života jste ovšem prožila v Anglii. To trochu zdůrazňuji, protože názvy mnoha písní na vašem novém albu nejsou v řečtině.

Pro mě byla hudba vždycky takové zkoumání identity. A to jak vlastní, tak identity ostatních. To se vždycky týkalo především jazyků. Já jsem vyrostla řekněme s poněkud zmatenou identitou. Narodila jsem se v zemi, která nebyla moje. Pak jsme se vrátili do země, která hypoteticky moje byla, ale zase jsem nemluvila řecky. Nebo jen málo. Chodila jsem do anglických škol. Takže jsem byla pořád tak nějak mimo. Nikdy jsem se necítila tak, že bych věděla, odkud jsem a kdo jsem. 

Vaše album připomíná kaleidoskop. Alespoň tak to stojí v tiskové zprávě. A mně se toto přirovnání moc líbí.

Ano. Protože se jedná o první album, chtěla jsem ukázat celou tu dlouhou cestu, kterou jsem během let urazila. Zatímco jsem zpívala tradiční písně z různých oblastí, studovala jsem i klasickou hudbu, zpívala jsem v operách. Zkrátka můj hudební svět se hodně zvětšil a chtěla jsem udělat album, které by to vše obsáhlo. Nebo se o to aspoň pokusit. 

Co pro vás znamená tady to mezinárodní uznání?

Je to samozřejmě velmi krásné a příjemné. Myslím, že tomu hodně pomáhá skutečnost, že jsou na albu písně z různých koutů světa. Asi je tam pak něco pro každého. 
Ten zájem začal někdy na začátku roku 2022, kdy v Anglii album zaujalo Saru Mohr-Pietsch, která je rozhlasovou redaktorkou na BBC a pustila ve svém pořadu dvě moje skladby. To tak nějak spustilo tady ten příjemný proud. 

Zpíváte v různých jazycích. Je to pro vás důležitější než zastupovat kulturu své země?

Ne tak úplně, ale vlastně nějak tak to je. Taková je moje životní zkušenost a nemohla bych dělat to, co dělají ostatní interpreti, tedy že představují kulturu a hudbu svého kraje. To není můj styl. Mám přístup, který přichází odjinud, a to můžu nabídnout. Něco, co spojuje to, co vypadá, že je rozdílné nebo odlišné. Například se mi líbí vzít jednu řeckou milostnou píseň a jednu španělskou a poukázat na jejich společné rysy. Ale tohle není můj primární cíl. Myslím tím, ne že bych to dělala cíleně, ale časem jsem zjistila, že to dělám. Takže tohle můžu nabídnout.