Jan Van Angelopoulos a pocit napuštěné vany

O svém hudebním zaměření: „Jsem muzikant, bubeník – to se mi líbilo od malička. Spousta dětí si tou zálibou prošla, nicméně mně to zůstalo. Jsem v tom už od základní školy, hodně jsem se tomu věnoval a věděl jsem, že chci hrát na bicí. Po základce jsem šel na hudební školu, pak jsem hrál ve filharmonickém sboru a po střední škole jsem začal pracovat jako profesionální muzikant. Později jsem odjel do Nizozemska, abych studoval jazz na rotterdamské škole, načež jsem se v roce 2004 vrátil do Atén a od té doby jsem tady, skládám hudbu, hraju v různých formacích, skladám pro divadlo a tak dále.“

O názvu alba Streams (Proudy) a konceptu vody: „Jako mladík jsem se ve vodě jen vyžíval, napouštěl si plnou vanu a rozjímal, to bych dneska už neudělal, přemýšlím o tom třeba i ekologicky. Ale zase pro potřeby improvizace se ten pocit napuštěné vany a pohody hodil. Ale zároveň i neustálá představa proudění, to je v hudbě velmi důležité.“

O nahrávání alba v koronavirové době: „Když skončila první karanténa, mluvil jsem se spoluhráči o tom, co bude, protože jsme se dlouho neviděli, a cítil jsem, že už máme něco za sebou. Téma koronaviru však bylo ještě čerstvé a nic jsme nemohli. Tak mě napadlo, že když už mám doma za ta léta vlastní studio s kvalitním vybavením, tak kluky pozvu, abychom si zahráli. Mně osobně tohle obrovsky chybělo, zahrát si s dalšími muzikanty. Vlastně pořád, protože stále ještě není všechno v normálu. Takže to všechno dohromady si myslím, že je důvodem toho, proč to album zní tak výjimečně. Sešli jsme se, udělali jsme si dvě tři takové session a pak jsme to nahráli.“

O spolupráci se spoluhráči: „Například u jedné skladby jsem zmínil ostrov Amorgos. Řekl jsem klukům, ať si představí, že jsme na tomto ostrově a zrovna zapadá slunce. A že k tomu chci nějakou hudbu, která by hrála na pozadí, něco jemného, příjemného. Šlo vlastně o to, přetavit pocit ze zapadajícího slunce na ostrově do skladby a skladbou zase posílit ten pocit. Je to něco podobného jako u těch spoluprací. Když si lidi sednou, těží z toho oba a všechno se násobí. Tady byl ten princip stejný.“

O seznámení z Adamantiosem Kafetzisem z vydavatelství Teranga Beat: „Okolo roku 2010 vydal Adamantios dvě alba Kiriakose Sfetsase. To je pianista a skladatel z ostrova Korfu, ale žil i dlouho ve Francii. Měl nějaké nahrávky z počátku 80. let, kdy dělal pořad v rádiu, kde také nahrával a aktivně se jako jeden z prvních věnoval fúzi známé pod označením ethnic jazz. Čili tradiční skladby aranžoval pro větší jazzové ansámbly, kde samozřejmě figurovaly nástroje jako saxofon, piano a podobně. A samozřejmě dával velký prostor improvizaci. No a dvě desky těchto skladeb z počátku 80. let Adamantios znovu vydal a zároveň chtěl, aby byly představeny živě. Na to konto se složila nová kapela, kde jsem hrál i já na bicí.“