Slyšte, lidé! – Tóny a rytmy Guantánama

Slyšte, lidé! – Tóny a rytmy Guantánama

Pořad v souvislostech


Tóny a rytmy Guantánama
Budeme vysílat

Hudební výlet do Belgie 2022
Hudební výlet do Belgie 2022
Slyšte, lidé!
Vysílali jsme


Hudební výlet do Skandinávie

Hudební výlet do Skandinávie

Hudební výlet do Brazílie
Audioarchiv
30. října 2021 World music, Aktuality Autor: Milan Tesař

V letech 2017–2019 procestoval italský hudební publicista Gianluca Tramontana provincii Guantánamo na jihovýchodní Kubě a nahrával tamní kapely a zpěváky, kteří se věnují tradiční hudbě zvané changüí. Ta má svým charakterem blízko k blues, a i když se v jiných oblastech elektrifikovala a přiblížila k populární hudbě, právě v oblasti Guantánamo přetrvává ve své původní podobě, v jaké se hraje už 150 let. Více se o této hudbě a o sbírce nahrávek, kterou Tramontana pořídil, dozvíte v pořadu Slyšte, lidé! Premiéra 6. listopadu 2021.

V letech 2017–19 cestoval po Kubě a konkrétně po Guantánamu italský hudební publicista Gianluca Tramontana, který se snažil do hloubky probádat tamní venkovskou hudební kulturu. Jedná se o hudbu, která stojí do značné míry na volné improvizaci, pracuje s výraznými riffy a vyznačuje se typickým rytmem. Tramontana nahrával staré hudebníky přímo v jejich domovech a na zápražích. Výsledkem jsou tři a půl hodiny hudby jednoho z tradičních kubánských stylů, zvaného changüí. Skladby vyšly na třech CD, která jsou součástí výpravné publikace. Vše je zabaleno v luxusním boxu ve tvaru krabice na doutníky. V hitparádě World Music Charts Europe byla tato kolekce v září 2021 na čtvrtém místě, o měsíc později byla pak 18. 

Základní nástroj hudby changüí je podobný kytaře a nazývá se tres. Roli basy v této hudbě hraje marímbula. Tvoří ji dřevěná bedna s otvorem, v němž jsou umístěny kovové plátky nebo lamely, na které se drnká, čímž vzniká basová linka písně. Typickým bicím nástrojem jsou i u nás známá bonga a v rámci perkusí je třeba zmínit ještě kovový nástroj guayo, vlastně škrabka použitá jako hudební nástroj. 

V hudbě changüí neexistuje pevná hranice mezi účinkujícími na pódiu a posluchači „pod pódiem“. V pátek večer se na vesnici nebo na malém městě sejdou přátelé a muzikanti hrají ve stejném prostoru, ve kterém stojí nebo tančí jejich posluchači. Pro náhodného pozorovatele je to vlastně shluk lidí, z nichž někteří tančí, někteří zpívají, někteří hrají. 

Changüí je hudba taneční, prvoplánově chytlavá, postavená na krátkých textech a výrazných refrénech, které si se zpěvákem mohl zpívat kdokoli. Ty písně mají vlastně strukturu popového hitu. Hráč na tres ji zahájí krátkou předehrou nebo spíše rifem, pak zazní sloky a refrén a vše se opět prokládá instrumentálními rify. Kapely často hrály venku a lidé jim odpovídali a tleskali a dupali si do rytmu nejen ze zápraží, ale třeba i z pole. 

Changüí odborníci přirovnávají k mississippskému blues. Tato tradice také vznikla v polovině 19. století za podobných podmínek jako právě rané blues v oblasti Delty Mississippi. Je to venkovská taneční hudba postavená na výrazných rifech, na schématu tématu a odpovědi na ně a na zvuku kubánské kytary zvané tres. V době po druhé světové válce tato více než sto let stará tradice dostávala současnou podobu, podobně jako se v Americe modernizovalo blues. Dnes se tedy changüí hraje i na elektrickou kytaru, baskytaru a bicí soupravu, kapely pracují s dechovými sekcemi a sbory. V oblasti Guantánamo se však zachovala původní podoba této hudby.