Slyšte, lidé! – Tóny a rytmy Guantánama

V letech 2017–19 cestoval po Kubě a konkrétně po Guantánamu italský hudební publicista Gianluca Tramontana, který se snažil do hloubky probádat tamní venkovskou hudební kulturu. Jedná se o hudbu, která stojí do značné míry na volné improvizaci, pracuje s výraznými riffy a vyznačuje se typickým rytmem. Tramontana nahrával staré hudebníky přímo v jejich domovech a na zápražích. Výsledkem jsou tři a půl hodiny hudby jednoho z tradičních kubánských stylů, zvaného changüí. Skladby vyšly na třech CD, která jsou součástí výpravné publikace. Vše je zabaleno v luxusním boxu ve tvaru krabice na doutníky. V hitparádě World Music Charts Europe byla tato kolekce v září 2021 na čtvrtém místě, o měsíc později byla pak 18. 

Základní nástroj hudby changüí je podobný kytaře a nazývá se tres. Roli basy v této hudbě hraje marímbula. Tvoří ji dřevěná bedna s otvorem, v němž jsou umístěny kovové plátky nebo lamely, na které se drnká, čímž vzniká basová linka písně. Typickým bicím nástrojem jsou i u nás známá bonga a v rámci perkusí je třeba zmínit ještě kovový nástroj guayo, vlastně škrabka použitá jako hudební nástroj. 

V hudbě changüí neexistuje pevná hranice mezi účinkujícími na pódiu a posluchači „pod pódiem“. V pátek večer se na vesnici nebo na malém městě sejdou přátelé a muzikanti hrají ve stejném prostoru, ve kterém stojí nebo tančí jejich posluchači. Pro náhodného pozorovatele je to vlastně shluk lidí, z nichž někteří tančí, někteří zpívají, někteří hrají. 

Changüí je hudba taneční, prvoplánově chytlavá, postavená na krátkých textech a výrazných refrénech, které si se zpěvákem mohl zpívat kdokoli. Ty písně mají vlastně strukturu popového hitu. Hráč na tres ji zahájí krátkou předehrou nebo spíše rifem, pak zazní sloky a refrén a vše se opět prokládá instrumentálními rify. Kapely často hrály venku a lidé jim odpovídali a tleskali a dupali si do rytmu nejen ze zápraží, ale třeba i z pole. 

Changüí odborníci přirovnávají k mississippskému blues. Tato tradice také vznikla v polovině 19. století za podobných podmínek jako právě rané blues v oblasti Delty Mississippi. Je to venkovská taneční hudba postavená na výrazných rifech, na schématu tématu a odpovědi na ně a na zvuku kubánské kytary zvané tres. V době po druhé světové válce tato více než sto let stará tradice dostávala současnou podobu, podobně jako se v Americe modernizovalo blues. Dnes se tedy changüí hraje i na elektrickou kytaru, baskytaru a bicí soupravu, kapely pracují s dechovými sekcemi a sbory. V oblasti Guantánamo se však zachovala původní podoba této hudby.