Slyšte, lidé! – S Microscopem (nejen) do Katalánska VI.

V úvodu pořadu budeme poslouchat španělské duo, které tvoří zpěvačka Yexza Lara a hudebník Pablo Selnik. Zpěvačka, klávesistka a skladatelka Yexza Lara se věnuje hudbě různých stylů včetně popu, world music, jazzu a avantgardní hudby. Sama stála v čele zajímavých projektů a řadu hudebníků z celého světa doprovázela. Spolupracuje také s tanečníky a věnuje se volné improvizace a hudebním experimentům. Pablo Selnik studoval klasickou flétnu a má univerzitní diplomy z jazzu a moderní hudby a v současné době hraje na flétnu, na kytaru a zpívá. Během své téměř 20leté profesionální dráhy nahrál přibližně 60 alb s různými hudebníky, a to v žánrech od katalánské rumby přes jazz a klasickou orchestrální hudbu až po black metal. Yexza Lara & Pablo Selnik spolupracují už více než 10 let na různých projektech, nahrávkách a v hudebních skupinách. Své nové společné album Como ese mar nahráli ve spolupráci s několika dalšími hudebníky – pianistou Markem Mezquidou, bubeníkem Sebou Ramírezem, baskytaristou Chinem Corvalànem a klávesistou Danim Camposem.

Druhé album, po kterém v pořadu sáhneme, se jmenuje Do cop i volta, což česky znamená Znenadádání. Jedná se o nahrávku taneční folkové hudby s vnitrozemskými i středomořskými vlivy a nahrálo je katalánské trio Brunzit. To tvoří flétnista Joan Naspleda, houslista Adrià Garcia a hráč na diatonický akordeon Perepau Ximenis. Společně hledají nový zvuk, pracují s harmonií, rytmem a dynamikou jednotlivých nástrojů. Některé skladby i koncerty navíc obohacují perkuse. Album má komunitní rozměr – písně jsou určeny pro kolektivní tanec a sdílenou radost z hudby. V globalizovaném světě nabízí návrat ke kořenům skrze živou hudbu a tanec jako nástroje kulturního propojení a společenského uvolnění.

Druhé sólové album kytaristy Sebastia Grise se jmenuje Oli, all i julivert, tedy Olej, česnek a petržel, a navazuje na kytaristův předchozí titul, nazvaný Llorer, clau i canyellas, česky Bobkový list, hřebíček a skořice. Gris celé album nahrál na akustickou kytaru, kterou vyrobil David Solé, zakladatel podniku Leno Guitars v Sant Cugat del Valles u Barcelony. Sebastia Gris studoval jazz v Barceloně a v roce 2020 vydal své první album, společnou nahrávku s písničkářkou Magalí Sare, se kterou dál spolupracuje.

V říjnu 2024 vyšlo album Puja aquí dalt i balla, Vylez sem nahoru a tancuj, od skupiny Germà Negre. Cílem kapely navázat na tradici lidových a ústně předávaných písní a zároveň ji nově interpretovat a doplnit. Na albu hostují i další umělci, a to vždy na základě osobního a uměleckého propojení – například trumpetistka a zpěvačka Alba Careta nebo mallorská dívčí skupina Pitxorines. Album přináší příběhy z minulosti, které ale oslovují i dnešního posluchače. Germà Negre staví na lidové kultuře a zároveň ji aktualizuje a obohacuje o současný pohled a hravost.

Magari je katalánské duo, který se více než 10 let věnovalo interpretaci tradičních žánrů a melodií z oblasti Pyrenejí, především od tamních starých akordeonistů. V listopadu 2024 dvojice vydala své první album Diumenge, Neděle. Na něm se duo vydalo na na cestu autorské tvorby, která respektuje tradiční taneční formy, ale zároveň nabízí osobní pohled dvou přátel hledajících vlastní zvuk. Většinu původních skladeb složila akordeonistka Liv Hallum, která po roce stráveném v Itálii pocítila stesk po domověm, a ten v ní vyvolal tvůrčí vlnu nebo doslova příval nových melodií. Vedle Liv duo tvoří houslista Ivan Garriga.

La Baula je mladá katalánská skupina, ze svého prvního alba Cançons a l’ombra, Písně ve stínu. Oživuje na něm 13 méně známých lidových písní z různých historických a zvukových pramenů. Pozapomenuté skladby hudebníci upravili tak, aby oslovily širší publikum a přispěly k obnově katalánského hudebního dědictví. Na albu se objevují různé tradiční formy katalánského a španělského folkloru, jako je například sardana nebo habanera. Najdeme zde písně romantické i humorné, stejně jako historické legendy. Kapela čerpala z různých historických zpěvníků, jako jsou například Les cançons de Mataró nebo Cansons y Follíes populars.

Z Katalánska je také skupina Fenya Rai!, která v roce 2024 vydala své třetí album Una ronda més, Ještě jedno kolo. Na rozdíl od předchozího alba s mnoha hosty je toto spíše komorní a vznikalo ve čtyřčlenné sestavě ve zkušebně. Výsledkem je pestřejší zvuková paleta s novými nástroji a vokálními aranžemi. Skupina Fenya Rai! si klade za cíl přenést lidové písně do současnosti, s kritickým i humorným pohledem, a nabídnout je publiku jako materiál k poslechu, zpěvu i tanci – přístupně, zábavně a s úctou k tradici. Nové album konkrétně navazuje na tradici neformálních zpěvů po jídle nebo na pochůzky muzikantů po vesnicích, které byly důležitým prostředkem ústního předávání lidových písní.

U katalánské společnosti Microscopi vyšlo také album De Berlín a Buenos Aires německé kytaristky Nory Buschmann. Původně klasická hráčka pojala toto své album jako poctou argentinskému autorovi a hudebníkovi Carlosu Moscardinimu a natočila je ve spolupráci s různými jazzmany a folkovými interprety. Na albu se tak ve střídmých aranžích vedle kytary objevují například bandoneon nebo klarinet. Nora Buschmann je mezinárodně uznávaná sólová kytaristka, která získala řadu cen a pravidelně koncertuje po Evropě i Jižní Americe, kde zároveň vede mistrovské kurzy a je porotkyní různých soutěží.

Katalánský kytarista a skladatel Santi Careta vydal album s názvem A milers de somnis de distància, což znamená Na vzdálenost tisíce snů. Bere na něm své posluchače do země snů, kde se spojují přírodní prvky a lidské emoce, čímž vzniká prostor pro osobní reflexi a nový pohled na svět. Jednotlivé písně pojednávají o stromech, hvězdách, kamenech, ale také o čase a o lásce. Album vyšlo v říjnu 2024 a vedle autora na něm účinkuje také kvarteto hráčů na dechové nástroje. Samotný Santi Careta je členem několika skupin včetně společného projektu se svou sestrou, trumpetistkou Albou Caretou. Jako doprovodný hráč se podílel na mnoha albech a koncertech v žánrech jazzu, popu a rocku. Vedle toho se však věnuje také experimentální, elektronické a soudobé vážné hudbě a skládá vlastní písně. 

Z Katalánska je také Lluís Gómez, který hraje na pětistrunné banjo a vedle toho studoval i klasickou kytaru a housle. Na svém novém albu Dotze Temps spolupracuje s hudebníky z několika zemí včetně českého bluegrassového kytaristy, houslisty a zpěváka Ondry Kozáka. Na albu Goméz představuje výběr tradičních i vlastních skladeb v katalánštině, španělštině a – díky Ondrovi – také v češtině. Lluís Gómez je známý jako jeden z největších znalci bluegrassu ve Španělsku, napsal několik učebnic hry na banjo a pravidelně přispívá do specializovaných hudebních časopisů.

Momi Maiga je rodák ze západoafrické Gambie, který vyrůstal v sousedním Senegalu. Hraje na 22strunnou západoafrickou harfu zvanou kora a zpívá mimo jiné ve svém rodném jazyce mandinka. Posledních pět let žije v Katalánsku, spolupracoval například s izraelským kontrabasistou Avishaiem Cohenem a loni vydal své druhé sólové album s názvem Kairo. Pojal je jako oslavu kulturní rozmanitosti a jako hudební dialog mezi tradicí a moderními žánry. Nahrávka obsahuje prvky flamenca, jazzu a středomořské hudby, a to vše se zde prolíná s hudbou západní Afriky. Vzniká tak zajímavý zvukový most mezi různými kulturami.

Na prvním albu skupiny Trèvol se pojí prvky humoru, reflexí ideálů a emocí. Album zachycuje hudební a stylový vývoj skupiny během prvního roku a půl její existence – od tradičních kořenů k vlastnímu žánrovému výrazu. Album se jmenuje Qui omple un estadi no és pas un graller, což znamená Kdo zaplní stadion, není žádný hráč na grallu. Gralla je tradiční katalánský dřevěný dechový hudební nástroj podobný hoboji. Má ostrý, pronikavý zvuk a hraje důležitou roli v katalánské lidové hudbě, zejména při slavnostech a průvodech a často funguje ve dvojici s bubnem.