Slyšte, lidé! – S Microscopem (nejen) do Katalánska 2023

Steve Roberts je anglický autor a hudebník žijící v Barceloně. Vydavatel ve své tiskové zprávě uvádí: „Nové album pokračuje v jeho celoživotním putování po dálnicích a uličkách populární hudby, s exkurzemi do punk-popu, nové vlny 70. let, reggae, R&B, folkrocku, temné elektroniky a francouzského šansonu. To vše zabalené do zapamatovatelných melodií s texty, které zahrnují kousavou satiru, surrealismus i introspekci.“ Steve Roberts hrál od 13 let na baskytaru v rockové kapele ve svém rodném městě Weymouthu, v 18 letech se přestěhoval do Londýna. Tam působil v kapelách různých žánrů, ať už to byl punk, nebo elektropop. Poté hudby na nějakou dobu nechal, přesídlil do Francie a věnoval se psaní. Poté, co se přestěhoval do Barcelony, se k muzice vrátil a stal se součástí katalánské scény jako kytaristy a zpěvák. V současné době se věnuje jak sólové dráze, tak hraní s bluesovou kapelou The Brothers Duprée. Jeho novéalbum se jmenuje Stars Of Our Lives. 

Trumpetistka Alba Careta pochází z Katalánska, ale studovat hru na trubku odjela do Amsterdamu. Své nové album Teia nahrála s doprovodem špičkových muzikantů jazzové scény. Jsou to Lucas Martínez na saxofon, Roger Santacana na klavír, Giuseppe Campisi na kontrabas a Josep Cordobés na bicí. Album obsahuje šest autorských skladeb a dvě tradiční katalánské písně. Alba Careta, která je členkou několika dalších skupin, sbírala za svá dvě předchozí autorská alba různá ocenění a uznání od kritiky. Slovo „teia“ znamená v katalánštině pryskyřičné dřevo, které dobře hoří.

Jedním z tradičních hudebních nástrojů v Katalánsku je tamburína čtvercového tvaru, nazývaná pandero quadrat. Z lidových písní doprovázených na tento nástroj vystavěl své album Substrat barcelonský hudebník a producent Guillem Ballaz, zakladatel skupiny Sol i Serena. I když se věnuje hlavně tradiční hudbě, a to často jako doprovodu k lidovým tancům, okrajově se zabývá i hudbou filmovou, a dokonce v jednom televizním seriálu hrál jako herec. Ačkoli jeho nové album obsahuje lidové písně, Ballaz v některých případech aktualizoval texty, a věnuje se tak na svém albu například současným ekologickým tématům.

Album Blanc na pomezí popu a folku natočilo barcelonské duo LaRico. Dvojici tvoří Irene Blánquez a Ricard Latorre. Poslechneme si v jejich podání skladbu Sóc tan vell, která je sice krátká, ale i tak dostatečně dynamická a členitá. Začíná velmi komorně, pouze jako duet akustické kytary a hlasu a končí energičtější pasáží. 

Katalánská písničkářka Meritxell Gené natočila a v dubnu vydala album zhudebněných pečlivě vybraných básní Gabriela Farratera. Přitom ji doprovázejí Santi Careta na kytaru a Pau Guillamet na elektroniku. Interpretka si je vybrala proto, že si váží jejich práce a zatím s nimi na žádném projektu nespolupracovala. Album se jmenuje No dire res de mi, tedy Nic o sobě neřeknu.

Jazzová zpěvačka Helena Camps učí zpěv, vede sbory a od roku 2019 vystupovala po festivalech a koncertních sálech s programem písní už zesnulé americké interpretky Anity O’Day. Právě úspěch tohoto projektu ji přiměl k tomu, aby připravila svůj vlastní program, který obsahuje převzaté i autorské písně. Výsledkem je její první sólové album Viu, Život, které obsahuje pestrou směs písní od autorských skladeb přes jazzové standardy a brazilskou bossanovu až po katalánské lidové písně. Hlavním tématem alba je příroda. Helena Camps se narodila v Barceloně v roce 1990. Jako šestiletá se začala učit na kytaru, v 15 letech nastoupila do jazzové školy, kde se zaměřovala na zpěv, ale zároveň dál chodila na hodiny klasické kytary a vedle toho studovala geologii. Na albu ji doprovázejí Miguel de Riba na kytaru, Tony Mora na klavír, Xavi Catillo na basu, Adrià Claramunt na bicí a Pol Omedes na trubku. 

O rok mladší než Helena Camps je Magalí Sare, písničkářka, která v roce 2022 vystoupila v Brně a při té příležitosti jsme vám s ní nabídli rozhovor o jejím tehdy aktuálním albu Esponja. V květnu 2023 Magalí Sare vydává nové album, a to po třech letech opět společně s kontrabasistou Manelem Fortiou. Druhé stálé duo, které Magalí tvoří, je s mallorským kytaristou a jejím životním partnerem Sebastiá Grisem, se kterým v roce 2020 vydala album A Boy & a Girl a se kterým vystoupila i v Brně. Nové album Magalí Sare s Manelem Fortiou se jmenuje reTornar, je inspirováno skutečnými i fiktivními cestami, a především návraty z nich. V praxi to vypadá tak, že si dvojice vypůjčila různé skladby z jiných částí hispánského světa a přizpůsobila je svému katalánskému cítění.

V březnu 2023 vyšlo u katalánského vydavatelství Microscopi album El cos per caure od jiné dvojice – ona se jmenuje Neus Borrell, on Miquel Joan. Album je kolekcí 12 zhudebněných básní od různých autorů a jeho název – česky znamená něco jako „tělo uzpůsobené k pádu“ – pochází z jedné z těchto básní, od básnířky Núrie Martínez Vernis. Vedle obou protagonistů, kteří se postarali o hudbu, zpěv a kytaru, na albu hostují Pepino Pascual na klarinet, Sasha Agranov na cello, Anna Losantos na fagot, Bru Ferri na klávesy a další hosté, kteří vypomohli s recitací a sbory.

V dubnu 2023 vyšlo album Landscape Songs v podání Roser Montforte Tria, které hraje hudbu na pomezí současného jazzu, poprocku a folku. Kapelnice Roser Monforte hraje na saxofon, dalšími členy jsou bubeník Jordi Pallarés a kytarista Paul Mainé. Roser Monforte je opět rodačka z Barcelony a má za sebou působí v adě jazzových a jiných kapel a orchestrů.

Sóc poeta, tedy Jsem básnířka, je album zhudebněné poezie, které nahrála Alba Asensi. Ta nepochází z Katalánska, ale z města Alicante z jazykově a kulturně blízké Valencie. Alba zpívá a hraje na harfu, a pro toto album tedy vybrala básně od různých autorů tak, aby dohromady tvořily jeden celek. K nim přidala jednu zcela autorskou píseň a jednu instrumentální skladbu. Sama se doprovází na několik nástrojů – na harfu barokní, gotickou a na africkou koru.

Katalánský písničkář Biel Martí své album Somnis per a tu i per a mi, Sny pro tebe a pro mne, vydal v únoru 2023. Martí pochází z Barcelony a nové album na pomezí folku a bluegrassu je jeho druhé. Kolekce osmi písní tvoří souvislý příběh o dívce jménem Gessamí. Ta má problémy ve škole a útěchu najde v přátelství se psem. V jednotlivých písních sledujeme jejich příhody od momentu, kdy se seznámí, až po okamžik, kdy se Gessamí, už studentka vysoké školy, musí se svým zvířecím přítelem rozloučit. Na příkladu vztahu dívky a psa pak autor zpívá lásce, houževnosti, beznaději i o ztrátě mezilidských vztahů. Samotný Biel Martí, který se narodil v roce 1995, měl zajímavý hudební vývoj. V dětství poslouchal katalánskou poprockovou kapelu Els Pets, v pubertě propadl metalu a chtěl hrát jako Iron Maiden nebo Megadeth – za tím účelem se začal učit na baskytaru. A později propadl americké country hudbě a konkrétně písním Willieho Nelsona a jeho umění vyprávět silné příběhy. Album Somnis per a tu i per a mi natočil se svou kytarou, role hlavního melodického nástroje se ujala houslistka Clàudia Garcia-Albea, na kontrabas hraje Jordi Blanes a doprovodné vokály zpívá Sara Uribe.

Mar Grimalt je zpěvačka, kytaristka, hráčka na tamburínu, skladatelka a muzikoterapeutka z ostrova Mallorka. Její nové album se jmenuje Espurnes i coralls, Jiskry a korály, a autorka na něm představuje vedle sebe dva zvukové světy – svět lidí a svět strojů, které nahrála v rodinné továrně. Album je konceptuálním dílem, jehož prostřednictvím autorka pracuje se svými rodinnými kořeny a vyrovnává se s určitými momenty svého života. Rodinnou továrnu prý jako dítě vnímala jako zábavní park. Nacházela v ní spoustu možností, kde se schovat, kde si hrát, na co vyšplhat. V době dospívání však začala chápat mechanismy průmyslové výroby, cítila opovržení ke kapitalistickému způsobu obživy a svou rodinu určitým způsobem odvrhla. A novým albem se k ní naopak citově vrací a vyjadřuje jí vděk za to, že ji vychovala a za všechno to, co jí dala. Mar Grimalt prý písně a básně psala už jako malá. Pár let sice chodila do hodin klavíru, ale toho nechala poté, co se sama začala učit na kytaru. 

Sac de gemecs jsou katalánské dudy, používané dnes v lidové i v moderní hudbě z tradice vycházející. De la terra je album, které vyšlo v březnu 2023 a pod kterým je podepsaný Ros, celým jménem Ricard Ros Roig. Na nahrávce se střídají lidové melodie s novými kompozicemi tak, aby dudy byly vždy hlavním nástrojem. Roli doprovodu pak obstarávají na jedné straně syntezátory, elektronika a automatické bicí, na straně druhé flétny, housle, trubka, kytary, perkuse a také lidský hlas.

Músiques per emportar-se a illes desertes neboli Hudba na pusté ostrovy je název alba dua Clavellina d’aire, kterou tvoří akordeonistka Cati Plana a violista a houslí Jordimaria Macaya. Jestliže jsme si dnes představovali většinou mladé hudebníky, v tomto případě jde o výjimku. Profesor violy a houslí na několika hudebních školách Macaya má 65 let a jeho kolegyně je sice mladší, ale také už zralá a zkušená muzikantka. I ona hru na diatonický akordeon také vyučuje a je mimo jiné autorkou tří svazků sbírky lidových tanců pro tento nástroj. Z mnoha jejích projektů zmíním ještě jedno duo, kterému jsme se na Proglasu v minulosti věnovali, a sice její spolupráci s Paul Puigem, hráčem na lidové dechové nástroje grallu a dolçainu. Jordimaria Macaya se v minulosti věnoval komorní klasické hudbě, hudbě barokní, hrál tradiční taneční hudbu a věnuje se také produkci hudebních a jiných kulturních představení. Jejich společné album Músiques per emportar-se a illes desertes je pak postavené na myšlence, co se stane s lidovou melodií, když ji vezmete a přepracujete podle svých představ.