Slyšte, lidé! – Radikální melodie z Polska

Skupina Vołosi propojuje organicky a bez kompromisů klasickou hudbu s folklorem polské části Karpat. Skupina vznikla spontánně z neformálních setkání klasicky vzdělaných a lidových muzikantů a dnes tvrdí, že 80 % jejich repertoáru tvoří improvizace. Hrají bez not, a tak zpochybňují akademický přístup a vracejí se k emocionálnímu základu folkloru. Vołosi tak představují jedinečnou fúzi virtuozity, improvizace a hlubokého zakořenění v tradici s citem pro současnost.

Radical Polish Ansambl v čele s Maciejem Filipczukem přistupuje k folkloru hluboce, inovativně a konceptuálně. Kapela nechce jen rekonstruovat venkovskou hudbu, ale hledá nové způsoby, jak ji prožít a přetvořit. Hraje v obsazení šest rovnocenných houslistů a bubeník, čímž vytváří vrstvený zvuk „znásobeného sólisty“. Používají aleatoriku a soudobé hudební techniky, pohybují se mezi improvizací a kompozicí. Hudebníci se při koncertě točí v kruhu, a symbolizují tak koloběh času a tradici. Absenci kontrabasu nahrazují rezonancemi mezi houslemi, čímž vznikají nové akustické efekty. Cílem je aktivní zapojení posluchače do prožitku hudby jako živého a proměnlivého fenoménu. Album Nierozpoznana wieś je poctou venkovu i napětí mezi tradicí a inovací, přičemž jeho limitované vydání zdůrazňuje hloubku a soustředění hudby.

Na albu Far, far in Chicago se jeho autor Gary Gwadera pouští do experimentu, v němž propojuje polský folklor, zejména tanec oberek, s americkým footworkem – elektronickým tanečním stylem z černošských čtvrtí Chicaga. V jádru jeho kompozice stojí trojdobý rytmus, charakteristický pro mazurku i oberek, který se zde potkává s rychlými, synkopickými beaty známými z legendárních bicích automatů Roland TR-808 a TR-909. Výsledkem je tzv. footberk suite – jakási suita tanečních skladeb, která posluchače zve na fiktivní cestu časem a prostorem mezi venkovským Polskem a městskou Amerikou. Gwadera, který jako antropolog-snílek spekuluje o podvědomém vlivu polských rytmů na hudbu chicagských komunit, svou hypotézu možná nedokládá vědeckými důkazy, zato ji činí přesvědčivě živou skrze zvuk. K propojení těchto dvou světů používá vlastnoručně navržený rytmický nástroj, v jehož středu je venkovská bicí souprava a na němž staví vrstvy samplů a elektroniky.

Polsko-běloruská skupina Hajda Banda na albu Nieprawdziwaya rozvíjí folklor z pohraničních oblastí mezi Polskem, Běloruskem a Ukrajinou s novými aranžmá a neobvyklými nástroji, které přidávají nové zvukové odstíny. Téma alba reflektuje proměnlivost lidské identity, kdy titulní píseň zkoumá otázku „nepravé“ identity v životních rozhodnutích. Kapela pracuje s představou spontánních setkání vesnických orchestrů, což přináší živost a energii. I když členové nejsou z hudebních rodin, cítí se autenticky a zdůrazňují vícerozměrné kulturní propojení Polska, Běloruska a Ukrajiny, zejména v kontextu současných konfliktů. Hudba je pro ně mostem a nástrojem dialogu mezi národy, přičemž symbolickým prvkem je sdílený buben. Hajda Banda tak ctí tradici, ale zároveň ji moderně a citlivě reinterpretuje s ohledem na proměnlivost identity a současný svět.

Pianista Łukasz Ojdana na albu Wędrujący ptak přistupuje k folklornímu materiálu s hlubokou úctou, ale zároveň s odvahou k jeho tvůrčímu přetváření. Společně se svou ženou Marií se vydává po stopách původních lidových písní a melodií, často zachovaných už jen ve vzpomínkách a ústním podání několika málo generací. Tyto zpěvy propojuje s volnou klavírní improvizací i zvukem elektronických nástrojů, čímž vzniká zvukový svět na pomezí tradiční hudby, soudobého jazzu a experimentu. Významnou roli na albu hraje ukrajinský soubor Drevo, jehož autentický vícehlas vnáší do projektu duchovní hloubku a zakořeněnost. Ojdana nevnímá folklor jako muzeální artefakt, ale jako živou inspiraci, která může zaznít nově, moderně, a přitom s úctou. Symbol ptáka, který celé album prostupuje, zde není jen znakem svobody a míru – jeho proměny odrážejí i proměny samotné hudby. Z prastarých melodií vyrůstají nové zvukové krajiny, které oslovují dnešního posluchače a nesou v sobě jak paměť, tak naději.

Polsko-ukrajinská je také skupina Dagadana a i ona vnímá lidový materiál jako živý organismus, ne muzeální artefakt. Na albu Tobie pracují s koledami, které kombinují archaické texty s novými slokami reflektujícími současné společenské dění, například přání míru Ukrajině a Polsku. Hudebně spojují folklor s jazzem, elektronikou a world music. Přestože se odklánějí od archivního folkloru k autorské tvorbě, ctí tradici a hledají nový jazyk pro současnost. Jejich přístup spojuje rituální, poetické a občanské prvky folkloru, přetváří ho v prostor sdílení, porozumění a naděje.

Hudbě z polsko-ukrajinského pomezí se věnuje také skupina Wernyhora, která přistupuje inovativně k folkloru etnických menšin Bojků, Lemků a Huculů. Zpěvačka Daria Kosiek vychází z rodinných kořenů, ale kapela přetváří staré texty a melodie do osobitých aranžmá s netradičními nástroji jako viola da gamba. Repertoár vychází z archivů i současných terénních výzkumů, včetně méně známých dialektů a žánrů jako kolomyjky. Hudba Wernyhory propojuje historii, identitu a krajinu s moderním zvukem, čímž oživuje zaniklou komunitu a nabízí citlivý, experimentální přístup k folkloru s širším inspiračním potenciálem.

Skupina Tęgie chłopy přistupuje inovativně k lidové hudbě z regionu Kielce tím, že tradiční taneční melodie doplňuje autorskými texty s aktuálními tématy jako rodičovství nebo ekologie. Na albu Rakieta!, určeném dětem, se pak objevuje například text o cestě do vesmíru, a to opět na půdorysu lidové melodie. Vzniká živý dialog mezi minulostí a současností. Kapela svou hudbu přirovnává k přestavbě starého auta na raketu – nechtějí být muzeálním exponátem, ale hledají nové impulzy, které osloví dnešní posluchače bez ztráty autenticity.

Trio WoWaKin spojuje tradiční hudbu středního Polska s živým, hravým a hluboce promyšleným přístupem. Zpěvačka Paula Kinaszewska čerpá inspiraci od starší generace hudebníků, ale zároveň si uvědomuje mezigenerační propast. Skupina vychází z regionálních tradic, ale experimentuje s netradičními nástroji jako kalimba či banjolele, které volí podle intuice a svobody zvuku. Důraz klade na předání příběhů a kontextu písní. WoWaKin tak představuje živý a zakořeněný model folklorního oživení s potenciálem inspirovat i mimo Polsko.

Skupina Warsaw Village Band po téměř 30 letech akustické práce s mazovským folklorem, udělala zásadní obrat na albu Sploty spoluprací s elektronickým triem Bassałyki. Propojili tradiční polskou hudbu s dubem, elektronikou a moderním zvukovým designem, čímž vytvořili organický, ale radikálně nový zvuk. Inspiraci čerpají z přirozených efektů tradičního zpěvu, které přenášejí do elektronických dubových technik. Na projektu spolupracoval producent a mistr zvuku Mario Activator, který přivedl nové hudebníky a přidal klávesy, saxofon a perkuse, čímž zvuk kapely zhušťuje a posiluje. Kapela tak našla novou cestu, aniž by ztratila kořeny, a oslovuje mladší publikum. Jejich otevřenost a dialog mezi tradicí a moderními technologiemi rozšiřují prostor folklorní hudby pro dnešní dobu.

Ženské trio Sutari které kombinuje hluboký respekt k folkloru s aktuálními tématy. Jejich hudba staví na vokálních harmoniích, improvizaci a autorské tvorbě, propojující polský folklor s litevskou a běloruskou tradicí i soudobými vlivy. Sutari používají lidové prvky jako výchozí bod, ale hudbu tvoří kolektivně s důrazem na emocionální autenticitu a osobní zkušenost. Reagují i na současné problémy, například klimatickou krizi. Jejich přístup k folkloru je otevřený a inovativní, posouvají hranice žánru s cílem najít nové významy a vyjádřit naději i něhu.