Slyšte, lidé! – Hudební výlet do Turecka 2023

V úvodu pořadu si představíme tureckého hudebníka, hráče na mikrotónovou kytraru a producenta Sinana Cema Eroğlu a jeho album Wired & Layered. Jedná se o elektro-akustický projekt, na kterém Eroğlu propojil tradiční hudbu Anatolie, tedy území dnešního Turecka, se svými vlastními skladbami, obohacenými elektronikou a syntezátory. Jedná se o sólový projekt – Eroğlu nahrál sám všechny akustické i elektrické kytary, basu, turecký strunný nástroj kopuz, flétnu kaval, perkuse i elektroniku a syntezátory. Sinan Cem Eroğlu žije v Německu a jako producent se podílel na více než 30 albech. Vedle sólových projektů hraje také v duu s dalšími muzikanty a je členem skupiny Niyaz.

Benden ne olur? neboli A co já? je turecká romantická komedie, která měla premiéru v lednu 2022. Režíroval ji Murat Şenöy, autory scénáře jsou Aslı Kızmaz a Müge Öztürk, hrají Hazal Kaya, Onur Tuna a Enis Arıkan. Album s hudbou k filmu, kterou zkomponoval Tolga Çebi, vyšlo v březnu 2022. Çebi se vedle filmové hudby zabývá také komponování hudby pro divadla a sám působil jako hudební ředitel divadla v Istanbulu. Studoval také hru na housle a vystupuje jako sólista nebo jako člen komorních souborů a orchestrů po Turecku a po Evropě. Je držitelem řady významných cen.

V únoru 2022 vyšel singl Istanbul od zpěváka a autora Egemena Alpera. Je věnovaná všem, kdo v Istanbulu žijí, případně i těm, kdo se tam na chvíli ocitnou, pak musí odjet, ale na toto město na pomezí Evropy a Asie pak už nezapomenou. „Istanbul je nejkrásnější město na světě,“ tvrdí autor skladby. 

Kalaha je skupina z Dánska, ve které hrají Niclas Knudsen na kytaru, Emil de Waal na bicí, Jen Rumpistol Christansen na syntezátory a Anders Stig Møller na baskytar. Své nejnovější album Tutku, které vyšlo v srpnu 2022, skupina natočila s tureckou zpěvačkou Hilal Kaya. A také s více než dvacetičlenným big bandem Aarhus Jazz Orchestra. Album je poctou tureckému rockovému zpěvákovi a hudebníkovi Barışi Mançovi a zpěvačce Seldě Bağcan.

Meral Polat Trio je mezinárodní sestava. V jejím čele stojí zpěvačka Meral Polat, která se sice narodila v Nizozemsku, ale má kurdské kořeny, které sahají právě na území Turecka. Meral Polat studovala v Amsterdamu divadelní, filmovou a hudební produkci. Své trio vytvořila s americkým kytaristou, pianistou a skladatelem Chrisem Doylem a s portorickým bubeníkem, skladatelem a producentem Frankem Rosalym. Ten se primárně věnuje jazzu a zkušenosti má také s klasickou hudbou, improvizací a také s konkrétní hudbou nebo s grafickými partiturami. Meral Polat v triu zpívá verše, které napsal její otec Ali İhsan Polat, a to v tureckém a kurdském jazyce. Zpěvačka tyto básně našla poté, co její otec v roce 2020 náhle zemřel, ukryté v jeho psacím stole, a okamžitě se rozhodla, že je bude zpívat. Hudebně skupina vychází z moderního folku, blues a lidové hudby Blízkého východu.

Efruze je turecká operní pěvkyně. Studovala evropskou klasickou hudbu, ale současně se věnuje i tradičnímu tureckému repertoáru. Před třemi lety na své album Assolist soustředila 11 písní, které pocházejí ze slavné éry turecké kinematografie. Loni zpěvačce vyšlo druhé sólové album Assolist II, na kterém se zaměřuje na skladby zpěváka a skladatele Zekiho Mürena, klíčové postavy turecké klasické hudby 20. století. Na tomto albu Efruze zúročila zkušenosti, které za svou kariéru nasbírala jako muzikálová a operní interpretka.

Zpěvačka Gaye Su Akyol vyhrála s albem Anatolský drak, Anadolu Ejderi, hitparádu WMCE v lednu 2023. Anatolie je jiný název pro Malou Asii, poloostrov, na kterém leží větší část dnešního Turecka. Gaye Su Akyol na svém albu popisuje někdejší slávu své rodné země, ale především se soustředí na současnost, kterou vnímá jako období kolapsu, a to po stránce politické i ekonomické. Uvědomuje si, že když se ohlíží za tím, co její krásná země v poslední době prožila, vnímá obrovskou bolest. A nemá pocit, že by se situace zlepšovala. Toto velmi osobně pojaté album je ve zpěvaččině diskografii čtvrté. Gaye Su Akyol na ně vybírala z asi stovky písní, které napsala v době pandemie covidu. Inspirovala se tureckou lidovou hudbou i popem a čerpala také z hudby Afriky a Blízkého východu, ze soulu, disca a rockové hudby.

Na jedné straně inspirace tureckou lidovou hudbou, na straně druhé zvuk psychedelických kytar, ohlasy rocku ze 70. let a taneční basová linka. To je kombinace, na kterou vsází skupina Şatellites z Istanbulu. Z jejího prvního alba, vydaného na jaře 2022, bude pocházet naše další hudební ukázka. Kapela se řadí do hudebního proudu, který začal vznikat už v 60. letech a pro který se vžilo označení „anatolský rock“. Tak jako západní rocková hudba stojí na zvuku elektrické kytary, začaly turecké skupiny právě od 60. let používat elektrifikovaný místní strunný nástroj saz, a právě jeho zvuk celou tuto scénu výrazně ovlivnil. Skupina Şatellites k těmto stavebním kamenům přidává prvky funku, disca a dalších stylů a přitom zachovává například rytmické struktury známé z blízkovýchodní hudby.

V Istanbulu se v roce 1990 narodila zpěvačka Ruken Yılmaz. Studovala na katedře hudební výchovy na Marmarské univerzitě v Istanbulu, spolupracovala s Mezopotámským kulturním centrem a byla členkou řady kapel a projektů a v roce 2016 vydala své první album Zelî. Její druhé album Sê Çiya vyšlo v létě 2022 a Ruken Yılmaz na něm pracovala s producentem Nurhakem Kılagözem.

Na desátém místě hitpédy WMCE byla v lednu 2023 další turecká zpěvačka, Derya Yıldırım, se svou skupinou Grup Şimşek a s albem Dost 2. Derya Yıldırım sice pochází z Turecka, ale žije v Berlíně. Další členové skupiny jsou z Francie a Velké Británie, takže jde o další mezinárodní sestavu. V roce 2019 vydali své první album Kar Yağar s moderními úpravami tureckých lidových písní a s vlastní tvorbou, inspirovanou poezií tureckého básníka Nâzıma Hikmeta Rana. Vedle lidského hlasu hraje v hudbě této skupiny důležitou roli turecká loutna, zvaná bağlama.

Elif Sanchez je turecká zpěvačka, která na svém prvním albu zpívala své oblíbené písně z Turecka a Ázerbájdžánu a na novince Mi Voz se rozhodla pro španělštinu. Album natočila ve spolupráci s producentem a kytaristou Javierem Limonem, několikanásobným držitelem Grammy, kterého zaujala její předchozí nahrávka, a sám jí nabídl své služby. Limon napsal sedm písní z jedenácti, které na albu slyšíme. Ostatní jsou převzaté především od tureckých autorů. Elif Sanchez studovala hru na hoboj a anglický roh. V roce 2013 byla přijata na Berklee College of Music v americkém Bostonu, kde pokračovala ve studiu zpěvu a jazzové hry na hoboj a také hudebního byznysu. Po úspěšném skončení studií získávala zkušenosti na jazzové scéně v New Yorku. 

Turecký skladatel a hudebník žijící v Řecku Cihan Türkoğlu vydal v září 2021 autorské album Göç neboli Migrace, na kterém hraje na několik nástrojů – na drnkací bağlamu a jí příbuzné nástroje saz a cura, dále na středoasijskou loutnu kopuz nebo na turecký buben davul. Kromě toho si na album pozval také hosty, kteří hrají například na arménský dechový nástroj duduk nebo na krétskou lyru. Album obsahuje mimo jiné skladby, které Türkoğlu věnoval své babičce nebo africkým migrantům. A právě toto album bylo v roce 2022 nejúspěšnější tureckou nahrávkou v žebříčku World Music Charts Europe.