Slyšte, lidé! – Hudba ve svitu půlměsíce 3

Íránská zpěvačka Marjan Vahdat vydala nové album Our Garden Is Alone. Jako producenta a aranžéra si ke spolupráci přizvala norského jazzového pianistu Buggeho Wesseltofta. Další norští hudebníci hrají na kontrabas, baskytaru a bicí a dále na albu účinkují ještě dva íránští hráči – Shervin Mohajer na tradiční smyčcový nástroj kamanče a Pasha Hanjani na egyptskou flétnu ney. Natáčelo se ve Spojených státech, v Íránu a v Norsku. Jedná se o třetí sólové album Marjan Vahdat, která jinak nahrála také několik desek v duu se svou sestrou Mahsou.

Album s názvem Henna představuje několik mladých zpěvaček ze současné Palestiny. Jde o sedm interpretek, které zde zpívají s doprovodem nástrojů jako kanún, arabská loutna nebo flétna ney a k tomu kontrabas, kytara, klavír a perkuse. Album produkoval Suhail Khoury, ředitel Národní hudební konzervatoři Edwarda Saída v Palestině, školy, na které některé ze zpěvaček studovaly. Na albu účinkují například Haneen Alijleh z Gazy, Henna Haj Hassan z Dženínu, Miral Ayyad z Abú Disu nebo skupina Daughters of Jerusalem.

Z palestinské Gazy se přesuneme do Turecka a představíme si zpěvačku a hudebnici Deryu Yıldırım a její skupinu Grup Şimşek. Hrát si budeme z minialba Dost 1, které vyšlo v červnu 2021. Derya Yıldırım sice pochází z Turecka, ale žije v Berlíně. Další členové skupiny pak působí ve Francii a Velké Británii. V roce 2019 vydali své první album Kar Yağar s moderními úpravami tuureckých lidových písní a s vlastní tvorbou, inspirovanou poezií tureckého básníka Nâzıma Hikmeta Rana. Vedle lidského hlasu hraje v hudbě této skupiny důležitou roli turecká loutna, zvaná bağlama.

Sidi Abdallah pochází z města Agadez, které leží ve středním Nigeru na jižním okraji Sahary. Jedná se o důležité centrum kultury pouštních Tuarégů. Sidiho otec Abdallah Oumbadougou byl jedním ze zakladatelů moderní tuarežské hudby, zvané pouštní blues, a syn pokračuje v rodinné tradici. Ve svých písních zpívá o boji Tuarégů za autonomii a sebeurčení, ale také vzpomíná na svého otce. Do tradiční hudby přináší současnou energii. Své první album Issiktane nahrál v základním rockovém obsazení – kytara, basa a bicí.

Z Iráku, Turecka a Íránu pocházejí členové kurdské skupiny Nishtiman Project. Projekt založili hráč na perkuse a kapelník Hussein Zahawy a skladatel a loutnista Goran Kamil. K něm se připojili Ertan Tekin, který hraje na dechové nástroje duduk a zorna, dále zpěvák Ayub Ali, Robin Vassy, který hraje na africké perkuse, Mehrzad Azami Kia na smyčcový nástroj kamanče a Siavash Kamkar na perský „cimbál“ santur.

Berberská zpěvačka Houria Aïchi pochází z Alžírska. Je představitelkou hudebního stylu chaoui, který vznikl spojením tradiční hudby ze Sahary s tanečními rytmy, většinou s doprovodem flétny a rámového bubnu zvaného bendir. Houria Aïchi vystudovala v Paříži psychologii a hudbě se začala věnovat v 80. letech, kdy zároveň vyučovala sociologii. Její první repertoár se skládal z lidových písní, které si pamatovala z dětství, doprovázených na bendir a na severoafrickou flétnu gasba. Později svůj záběr rozšířila o alžírské duchovní písně a také o filmovou hudbu.

Gnawa je název pro národnostní menšinu v Maroku, potomky otroků, kteří byli na sever Afriky zavlečeni v 16. století ze západní oblasti kontinentu. Jako gnawa se však označuje i jejich hudební žánr a v neposlední řadě několikahodinové rituály známé z kultury Maroka. Do roku 1990 byla tato tradice mimo svět islámu prakticky nezámá. Právě v roce 1990 však pořídil producent Bill Laswell v marockém Marrákeši nahrávku tamních hudebníků, kteří zpívají, hrají na tradiční bubny a další nástroje a tleskají. Album tehdy vyšlo jako Night Spirit Masters – Gnawa Music of Marrakesh. A nyní, po více než 30 letech, se na trhu objevila jeho reedice na vinylové desce.

Jajouka je název zapadlé vesnice v horách severního Maroka. Obývá ji kmen Ahl Serif, potomci arabského léčitele Sidiho Hamida Sheicha, považovaného místní lidovou tradicí za svatého. Specifická hudební tradice se zde udržuje od starověku – proto si místní hudebníci vysloužili přezdívku „rokenrolová kapela stará 4000 let“. Tamní hudbu objevil pro Evropany na začátku 50. let britský malíř a básník Brion Gysin. Do vesnice jej zavedl jeho kolega, malíř Mohammed Hamri, jehož matka z této lokality pocházela. Gysin, který v severním Maroku sledoval jinde zapomenuté rituály, vystopoval původ této kultury až někam do staré Persie a starověkého Řecka. V horách severního Maroka se například zachovaly zvyky, které si antičtí obyvatelé poloostrova Peloponésu spojovali s bohem pastýřů Panem. V roce 1968 se pak Gysin vydal do Maroka znovu, společně se zakládajícím členem Rolling Stones Brianem Jonesem, a pořídili první kvalitnější nahrávky této hudby. Hudební tradice ve vesnici Jajouka stále žije a v květnu 2022 vyšlo nové dvojalbum Dancing Under the Moon, které natočila skupina Master Musicians of Jajouka a které produkoval současný vedoucí hudebních aktivit v této lokalitě Bachir Attar.

Elif Sanchez je turecká zpěvačka, která na svém prvním bezejmenném albu zpívala své oblíbené písně z Turecka a Ázerbájdžánu. Nyní natočila novinku Mi Voz s písněmi právě ve španělštině. Album nahrála ve spolupráci s producentem a kytaristou Javierem Limonem, 11násobným držitelem Grammy, kterého zaujala její předchozí nahrávka, a sám jí nabídl své služby. Limon napsal sedm písní z 11, které na albu slyšíme. Ostatní jsou převzaté především od tureckých autorů. Elif Sanchez studovala hru na hoboj a anglický roh. V roce 2013 byla přijata na Berklee College of Music v americkém Bostonu, kde pokračovala ve studiu zpěvu a jazzové hry na hoboj a také hudebního byznysu. Po úspěšném skončení studií získávala zkušenosti na jazzové scéně v New Yorku.