Slyšte, lidé! – Hudební výlet do Itálie 2022/2

Pořad zahájíme nahrávkou bubeníka a skladatele Davideho Pasqualiniho, který vystupuje pod uměleckým jménem Dado. Své první autorské album Zahir vydal v roce 2019. Nyní, o tři roky později, vychází jeho novinka Rituals. Jedná se o instrumentální album inspirované autorovými cestami do Maroka, Jižní Ameriky, Kuby, Číny a Londýna a tamními hudebními styly. Žánrově Dado Pasqualini sice vychází z jazzu, ale otevírá se i dalším žánrům včetně nejrůznějších podob lidové hudby. I když bubeník v současné době žije v Londýně a působí na britské jazzové scéně, důležité jsou pro něj jeho italské kořeny a k hudbě své vlasti se stále rád vrací.

V září 2022 vyšlo nové album Boussadia italsko-americko-tuniské skupiny z Neapole, která si říká Fanfara Station. Jedním ze zakladatelů skupiny je Charles Ferris, trumpetista a etnomuzikolog ze San Francisca, který – s Fulbrightovým stipendiem – přijel zkoumat lidovou hudbu jihoitalského kraje Kampánie. Dalšími členy jsou tuniský hudebník Marzouk Mejri, který se do Neapole přistěhoval v 90. letech, a italský DJ a producent Marco Dalmasso, který vystupuje pod pseudonymem Ghiaccioli e Branzini. Jejich hudba stojí na kombinaci výrazných dechových nástrojů, severoafrického zpěvu a elektronického doprovodu.

Beppe Dettori je zpěvák a kytarista, který od opery zběhl k popu, jeho kolega Raoul Moretti je klasicky vzdělaný hráč na harfu, který v poslední době experimentuje s elektrickou harfou. Oba žijí na Sardinii a po letech společného koncertování letos vydali album s názvem Animas.

Další italské duo, akordeonista Flaviano Braga a hráč na basklarinet Simone Mauri, vydalo své první album Speck & Zola před pěti lety. Letos se pánové vrátili s novinkou Ma però, natočenou v létě 2021. Dvojice sice vychází z jazzu a improvizované hudby, ale dotýká se také rocku, vážné hudby nebo folku. Hudebníci měli dostatek času nazkoušet nový repertoár v době lockdownu, skladby prezentovali živě formou streamovaných koncertů. Album pak vedle vlastních skladeb obsahuje i zajímavou instrumentální směs dvou populárních písní – jedné od zpěvačky Madonny a jedné od Michaela Jacksona.

Z alba Ma però nám hráli Flaviano Braga na akordeon a Simone Mauri na basklarinet. Francesco Loccisano hraje na chitarru batente, což je tradiční italský nástroj, který se především v Kalábrii používal jako doprovod ke zpěvu, je menší než klasická kytara a má čtyři nebo pět kovových strun. Jeho kolega Andrea Piccioni hraje na tamburínu a další rytmické nástroje a také programuje elektronický doprovod. Jejich společná hudba je tak dialogem mezi tradicí a hudebním novátorstvím.

Skupina Radicanto pod vedením kytaristy Giuseppe De Trizia se zaměřuje na hudbu Apulie, ale také na hudbu celé jižní Itálie a v neposlední řadě i na lidovou hudbu širší oblasti Středomoří. Přitom ve svém repertoáru propojuje folklorní prvky s vlastní tvorbou. Kromě toho skupina spolupracuje s divadly nebo s jazzovými hudebníky. Obsazení kapely, která funguje už 26 let, je z větší části akustické. Vedle kapelníka v ní hrají Adolfo La Volpe na kytaru a buzuki, Claudio Carboni na saxofon, Giovanni Chiapparino na akoreon, Francesco De Palma na bicí a cajón a Giorgio Vendola na kontrabas. Zpívá Maria Giaquinto. Jako hosté na albu účinkují další významní italští hudebníci – Nando Citarella nebo Stefano Saletti.

Folkatomik je kapela, která vznikla v roce 2019 v Turíně na severozápadě Itálie. Jedná se o čtyřčlennou formaci, která propojuje lidovou hudbu ze Středomoří s elektronikou. Na svém prvním albu Polaris, které vyšlo v červnu 2022, se skupina mimo jiné zaměřuje na moderně přepracované jihoitalské tance pizziky.

Fabrizio Piepoli, známý například z jihoitalské skupiny La Cantiga de la Serena, vydal v září 2022 sólové album Maresia. Fabrizio si ji nejen sám nazpíval, ale nahrál všechny nástroje – chitarru Battente, arabskou loutnu oud, další blízkovýchodní strunný nástroj saz, klasickou kytaru, basu, brumle a různé bubínky a další perkuse. Slovo maresia znamená v portugalštině vzduch, který se vypařuje nad mořem. Piepoli použil tento obraz pro směs písní v různých jazycích, které čerpal z celé oblasti Středomoří. Piepoli, majitel výrazného tenoru, nazval svůj hudební styl „tarabtella“. Základem je jihoitalský taneční styl tarantella, který však kombinuje mimo jiné s arabskou hudbou – proto je v názvu zakódované i slovo „arab“. Důležitou inspirací mu ale bylo také portugalské fado nebo hudbu v Itálii usazených Albánců, takzvaných Arbëreshů.

V srpnu 2022 vyšlo první autorské album jihoitalského hudebníka a skladatele Peppeho Aiella, nazvané ’Na stanza chiena ’e ’ncienzo. Aiello sám hraje na kytaru, basu a buzuki. Dále v jednotlivých skladbách slyšíme mandolínu, perkuse, akordeon a samozřejmě lidský hlas. Jako zpěvačka na albu účinkuje Zaira Magurano, která sice pochází ze Španělska, ale žije v Neapoli. Písně na albu vycházejí z divadelního představení Male Doce, které v roce 2019 uvádělo divadlo Baraccano v Boloni, a inspirují se životem ve Středomoří a kulturou této oblasti.

Jihoitalská umělkyně Manuela Salinaro čerpá inspiraci z hudby Balkánu, Turecka, Alžírska i Sýrie. V roce 2020 začala pracovat na svém sólovém projektu Main Hands, který stojí na propojení tradičních rytmických nástrojů, jako jsou zarb, daf, darbuka, tar nebo udu a elektronického zvukového doprovodu. Do procesu pak vstupovali další hráči jako albánský violoncellista Redi Hasa, zpěvačka Irene Lungo, saxofonista Giovanni Chirico nebo producent Morris Pellizzari.

Trio Maestrale tvoří Filippo Gambetta, který hraje na knoflíkový diatonický akordeon, dále Sergio Caputo na housle a Fabio Vernizzi na klavír. Hrají hudbu, které se říká bal folk a která je postavena na lidových tancích z různých částí především západní Evropy. Konkrétně skupina Maestrale, která vznikla v roce 2017, čerpá z folkloru britských ostrovů, Bretaně, střední Francie a Skandinávie. Nevyhýbají se ani hudbě brazilské a samozřejmě nezapomínají na tradiční melodie své rodné Ligurie. V repertoáru mají jak úpravy lidových písní, tak vlastní tvorbu, z níž sestavili své nové album Circo Carnevale. Album je velkou oslavou vzájemného setkávání, tedy toho, co lidem chybělo v době epidemie covidu.