Slyšte, lidé! – Hudební výlet do Íránu 2024

Pořad zahájíme ukázkou z alba Our Sorrow, Náš smutek, které je v červnu 2024 na třetím místě žebříčku World Music Charts Europe. Jsou pod ním podepsáni dva íránští umělci žijící mimo svou rodnou zemi, zpěvačka Maliheh Moradi a skladatel Ehsan Matoori. On převedl do hudby její osobní vzpomínky a použil přitom motivy z íránských tradičních skladeb. Tématem alba je smutek, utrpení a boj za svobodu a proti nespravedlnostem, tedy to, čemu ženy a různé menšiny v dnešním Íránu musí čelit. To, že ženy v této velké zemi od islámské revoluce v roce 1979 nesmějí vystupovat samy jako hudebnice a zpěvačky na veřejnosti, je pak také důležitým tématem alba.

Michaela Dreyera, ředitele Morgenland festivalu v německém Osnabrücku, napadlo spojit dva vynikající instrumentalisty, Kayhana Kalhora z Íránu, který hraje na smyčcový nástroj kamancheh, a Toumani Diabatého z afrického Mali, který mistrně ovládá strunný nástroj zvaný kora. Pánové se poprvé potkali v roce 2016. Příprava byla minimální, zahrnovala vlastně jen zvukovou zkoušku, a všechno ostatní už byla improvizace. Album se jmenuje The Sky Is The Same Colour Everywhere, tedy Obloha má všude stejnou barvu. 

Album s názvem Gloom společně natočili íránský hráč na perkuse Afra Mussawisade a nizozemský pianista Jeroen Van Vliet. Vedle akustických nástrojů na něm hraje výraznou roli elektronika a syntezátory. Afru Mussawisadeho můžete znát i z dalších mezinárodních projektů – v pořadu Jak se vám líbí jsme jej před časem měli jako člena tria Bará. Jeho spolupráce s pianistou Van Vlietem začala už v roce 2009, kdy spolu krátce působili ve skupině Sikeda. Znovu se sešli v roce 2018, kdy jako duo vystoupili v nizozemském Austerlitzu. Album Gloom pak natočili v roce 2021 a jako hosta si do několika skladeb přizvali syrského klarinetistu Kinana Azmeha, se kterým oba v minulosti už také spolupracovali.

Zpěvačka a herečka Liraz se narodila v Izraeli, kam její rodiče uprchli z Íránu před islamistickým režimem. Do vlasti svých předků jako občanka nepřátelského státu Liraz nesmí, ale o kulturu Íránu se zajímá. Na svém albu Zan dala prostor íránským umělcům a především umělkyním, které do písní nahrály různé nástroje a hlasy. Musely však pracovat anonymně, protože že v Íránu nesmí sama provozovat hudbu a spolupráce s izraelskými umělci je trestná. Liraz se svými anonymními hosty komunikovala přes sociální média a natáčení, které probíhalo také na dálku přes internet, se podařilo udržet v tajnosti. Liraz věří, že hudbou lze věci měnit. Říká: „Hudba je most, díky němuž mohou lidé porozumět. Můžeme udělat krok od politiky a podívat se na naše vlády jinýma očima, beze strachu. Pomocí hudby a příběhů v písních vyprávíme příběhy o tom, jak se ve skutečnosti máme navzájem rádi.“ I své další album s názvem Roya nazpívala Liraz ve fársí, moderní perštině, jazyce svých předků. A opět na dálku spolupracovala s íránskými kolegyněmi.

V Norsku působí zpěvačka Mahsa Vahdat, která v srpnu 2024 vystoupí na festivalu Maraton hudby Brno. Její album Braids of Innocence, Copánky nevinnosti, se natáčelo ve středověkém kostele v norském městě Volda. Zpěvačku na něm doprovází pěvecký sbor SKRUK a harfa. Se sborem, který vznikl v roce 1973, zpěvačka spolupracovala už před 13 lety na albu zhudebněné súfijské poezie. Novinku, postavenou mimo jiné na textech Atabaka Elyasiho, Mahsa Vahdat připravovala tři roky. Nakonec se album trochu neplánovaně stalo politickým manifestem za práva žen v Íránu. Název Copánky nevinnosti odkazuje ke zpěvaččině příhodě z dětství. Jako jedenáctiletá navštívila spolu s matkou ve vězení svého strýce, uvězněného z politických důvodů. Pohled na nezahalené dívčí copánky znamenal prý pro strýce i další politické vězně několik let po islámské revoluci v Íránu něco jako záblesk svobody. V roce 2022, poté, co bylo album už natočeno, došlo v Íránu k protestům, které reagovaly na smrt 22leté ženy Mahsy Amíníové, která zemřela v policejní vazbě. Na vině byly vlasy, respektive porušené předpisu o povinném zahalení hlavy. Z alba o „nevinných copáncích“ se tak okamžitě stala protestní nahrávka, což autorka zdůraznila i svou fotografií s hrstí odstřižených vlasů. Kromě toho vznikl videoklip, ve kterém si vlasy stříhají členové sboru.

Skupina Rastak hraje moderní úpravy lidových písní z různých částí Íránu a sousedních zemí. I když v roce 1997 vznikla a řadu let působila přímo v Íránu, nedávno přesídlila do Istanbulu. Instrumentář skupiny zahrnuje tradiční perské nástroje jako tar, tanbur, divan, setar, dotar, arabskou loutnu, kamanče, ghaychak, qanun, daf a další perkuse a jiné nástroje.

Marjan Vahdat, sestra Mahsy Vahdat, své nové album The Eagle of My Heart natočila bez doprovodu hudebních nástrojů. Říká: „Zpěv mi dává svobodu, která překonává i autocenzuru.“ Kromě toho, že album nazpívala sama, použila v některých písních i nahrávky hlasů dalších lidí, kteří ji ovlivnili – svého otce, babičky a jednoho z otcových bratranců.

Součástí festivalu Folkové prázdniny v Náměšti nad Oslavou jsou zajímavé rezidenční projekty. Do Náměště se vždy sjede několik hudebníků z různých zemí a na místě nacvičují společný program. V minulosti se takto představily projekty Tři hlasy, Tři niněry, Harfy nad Oslavou nebo Struny nad Oslavou. Z každého z těchto koncertů vyšlo také album se záznamem unikátního představení. Album Flétny nad Oslavou, nahrané v roce 2021, obsahuje osm kompozic v podání tří hráčů na dechové nástroje. Mezinárodně respektovaná hráčka z Nizozemska Liselotte Rokyta hraje na Panovu flétnu, zvanou nay, Marián Friedl hraje na lidové flétny z Karpat a íránský hudebník Mehdi Aminian Jazi hraje na perský ney, což je rákosová flétna.

V roce 2016 se v Marseille v jižní Francii potkali Shadi Fathi a Bijan Chemirani, oba původem z Íránu. Jejich druhé album se jmenuje Âwât, což v kurdském jazyce znamená „velká touha“, a obsahuje novou hudbu, inspirovanou íránskou kulturou a konkrétně starou perskou poezií. Shadi Fathi je virtuoska na perský strunný nástroj setar. Hru na něj studovala v Teheránu u mistra klasické perské hudby Dariushe Talaïe. Bijan ovládá tradiční rytmické nástroje, jako jsou daf nebo zarb. Vedle tohoto dua na albu slyšíme ještě další hudebníky – Redi Hasa hraje na violoncello, Shervin Mohajer na íránský smyčcový nástroj kamantcheh a Sylvain Barou na duduk, bansuri a další druhy fléten a dechových nástrojů. Album obsahuje jednak instrumentální skladby, jednak krátká melodramata, v nichž Shadi Fathi recituje perskou poezii.

Íránský zpěvák Arya Aramnejad byl ze své rodné země vypovězen poté, co složil píseň, která kritizovala vládnoucí islámský režim. Přesunul se do Švédska, kde v současné době žije a skládá novou hudbu. Tam také natočil album Touch of Freedom, Dotek svobody. Jedná se o kolekci politických písní, které reflektují zpěvákovy osobní zkušenosti s íránským režimem. Jednu píseň například věnoval íránské právničce a bojovnici za lidská práva Nasrin Sotoudeh, v dalších skladbách přímo útočí na represivní orgány režimu. Arya Aramnejad byl sám politickým vězněm a zažil na vlastní kůži kruté mučení, a to ve fyzické i psychické rovině. Mimo jiné byl nucen chodit bosýma nohama v krvi pacienta s nemocí AIDS. I proto se rozhodl, že bude „hlasem politických vězňů“.