Slyšte, lidé! – Hudební výlet do Finska 2023

Pořad v souvislostech
Hudební výlet do Finska 2023
Budeme vysílat
Hudební tváře Erika Rothensteina
Hudební výlet do Francie 2025
Hudební výlet do Francie 2025
Vysílali jsme
Hudební tváře Erika Rothensteina
Hudební výlet do Skotska 2025
Hudební výlet do Skotska 2025
Audioarchiv
Finsko patří dlouhodobě mezi nejzajímavější evropské země, pokud jde o lidovou hudbu a její moderní interpretaci. V pořadu Slyšte, lidé! si představíme několik nahrávek finských skupin a sólistů z posledních dvou let. Těšit se můžete na výborné houslisty a akordeonisty i na hráče na tradiční finské nástroje, jako jsou drnkací kantele nebo smyčcová lyra jouhikko. Premiéra 16. září 2023.
Album s názvem Not A Violin Duo, tedy Nejsme houslové duo, nahrála formace Teho., což je – houslové duo. Oba hudebníci, Tero Hyväluoma a Esko Järvelä, mají zkušenosti s finskou lidovou hudbou, ale čerpají také z hudby švédské a norské, z moderního jazzu, swingu i ze soudobé hudby s důrazem na improvizaci.
V květnu 2023 vyšlo nové album finské skupiny Frigg, která má v obsazení hned čtvery housle a k tomu basu, kytaru a citeru, případně mandolínu. Kapela vznikla v roce 2000 a brzy se o ní začalo mluvit jako o jedné z nejzajímavější akustických formací ze severu Evropy. Právě obsazení, které tvoří samé strunné nástroje, je to, čím se kapela dodnes vymyká. Zpočátku skupina hrála především lidovou hudbu, kterou jen občas prokládala vlastními skladbami. Dnes už autorský repertoár převažuje a na koncertech občas zazní i převzaté skladby. Rozhovor, který jsme s kapelou natočili v roce 2018, si můžete pustit z webu Hudební rozhovory.cz.
Finský hudebník Hannu Saha se zaměřuje na hru na různé typy finského národního nástroje kantele. Své nové album natočil ve spolupráci s elektronickým duem Pakasteet a nazval je Taas kerran, äkkiä, což znamená Ještě jednou, rychle. Na albu jsou použity úryvky z rozhlasového rozhovoru se spisovatelem Mikou Waltarim z roku 1968 nebo dialog z jednoho finského filmu. Mika Taanila, člen dua Pakasteet, pak do skladeb implementoval také nahrávky ze svého starého telefonního záznamníku – vedle akustických tónů pětistrunného kantele nebo preparované citery a vedle syntezátorů.
Mikko H. Haapoja posouvá hranice zvuku smyčcové lyry jouhikko. Z jeho projektů je asi nejznámější skupina Haapoja & Illmari Kollektiivi, ve které je jeho hlavním partnerem rapper a textař Ilja „Illmari“ Lehtinen. Vycházejí z lidové hudby různých ugrofinských národů, kterou propojují se současným elektrickým zvukem a s elektroakustickými zvukovými plochami. Texty čerpají z finského eposu Kalevala a podobných pramenů, ale také ze současné hip-hopové kultury a moderní poezie. Haapojův nový sólový projekt je z jiného těsta, i když i tam najdeme lidovou kulturu jak východisko a zvukové plochy jako důležitý vyjadřovací prostředek. Sám Haapoja o albu mluví jako o „úplně prvním ambientním albu na světě hraném na basové jouhikko“. A dodává, že při vzniku nahrávky uplatnit všechny hudební žánry, s nimiž byl v posledních letech v kontaktu. Vedle basového a „běžného“ jouhikka autor na albu hraje na violoncello a na další tradiční finský nástroj kantele a vedle toho používá syntezátory a nejrůznější elektroniku. Plnohodnotným vyjadřovacím prvkem jsou však jeho nahrávky, které nashromáždil ze svých cest po světě. Album Unheared Landscapes začíná zvuky ptáků u řeky Nigeru a dále obsahuje přírodní zvukové kulisy například z Peru a Mali nebo ruchy z Tokia, Helsinek a New Yorku.
Finská houslistka Emilia Lajunen působí v několika projektech. Má například houslové duo s další hudebnicí Suvi Oskala, je členkou kapely Ritva Nero a v neposlední řadě se věnuje sólové tvorbě. V září 2023 jí vyšlo nové album s názvem Vainaan perua: Satavuotinen sakka, což znamená Dědictví mrtvých – odkryto v hlubinách. Obsahuje hudbu, kterou hudebnice sesbírala v archivech během svého vědeckého výzkumu spojeného s doktorským studiem. Houslistka čerpá z historických nahrávek venkovských houslistů, které kombinuje s vlastní hudbou a s výsledky svého bádání v oblasti hudby i tance. Téma alba souvisí také s faktem, že Finská folklorní asociace oficiálně věnovala letošní rok archivům. Na albu houslistku mimo jiné doprovází hráč na foukací harmoniku Eero Grundström, další výrazná postava finské scény.
Ženské duo Aléa tvoří Aurora Visa a Annika Lyytikäinen. Potkaly se v roce 2014. Od té doby hrají společně skladby, ve kterých se potkává zvuk finského tradičního nástroje kantele a klarinetu. Jejich hudba je zakotvena v severské folklorní tradici, ale zároveň je přístupná uším současného posluchače a také tanečníka.
Už více než 15 let spolu hrají finský pianista Timo Alakotila a akordeonistka Johanna Juhola, jinak významná představitelka finského tanga. Své první společné album s názvem Vapaassa tilassa nahráli v roce 2007 a zaměřili se na něm na improvizaci na půdorysu finské lidové hudby. Zatímco na tomto albu účinkovala také řada hostů, novinku s názvem Amicum natočili Alakotila a Juhola skutečně pouze ve dvou. Jde opět o nahrávku inspirovanou jazzem, s výraznými melodiemi i originální rytmickou složkou. Album obsahuje lidové melodie i skladby obou protagonistů.
Album Surun Synty neboli Zrození smutku natočila finská hudebnice, zpěvačka a skladatelka Emmi Kuittinnen. Ta se zaměřuje karelskou a ingrijskou písňovou tradici a konkrétně na lidové žalozpěvy. Hraje na klávesové nástroje, akordeon, ukulele a finský strunný nástroj kantele, ale její hlavní doménou je zpěv. Její nové album se zaměřuje se na lidové i autorské smuteční písně, a to od nejstarších folklorních vrstev až po nové písně a populární šlágry a také po autorský materiál. Autorka čerpala nejen z písní z Karélie a Ingrie, ale také z vlastního Finska a Švédska.
J-P Piirainen je hudebník z východního Finska. Na svém novém albu In Solitude představuje hudební nástroj, který sám vynalezl a který nazval guitele. Jedná se o kombinaci moderní kytary jako jednoho z nejčastěji používaných nástrojů v současné hudbě a dnes už vícekrát zmíněného finského lidového nástroje kantele. Výsledný nástroj má 17 strun a dokáže spojit vlastnosti kytary i kantele. Album In Solitude obsahuje až na jednu výjimku sólové instrumentální skladby. Rozhovor s J-P Piirainenem si můžete pustit z našeho webu Hudební rozhovory.cz.
Simo Helkala je hudebník a skladatel z jihofinské provincie Kymenlaakso. Ve svých skladbách se inspiruje severskou lidovou hudbou, kterou kombinuje s vlastními kompozicemi. Sám na albu Väiski Losissa, které vyšlo loni na konci září, hraje na kytary, buzuki a mandolínu. Dále mu ve studiu vypomohli další přední finští muzikanti – Timo Alakotila na klavír a harmonium, Joakim Berghäll na saxofony, Esko Järvelä na housle, Arttu Kunnasto na akordeon, Ari Heinonen na trubku a další včetně smyčcového kvarteta. Žánrově se album pohybuje na pomezí mezi lidovou hudbou, moderním folkem a ambientní hudbou.
Další hudebník z Finska, kterého si představíme, je Pekko Käppi. Ten propojuje tradiční severskou hudbu s punkovou energií. Je mistrem ve hře na dnes už také zmíněný starý finský nástroj jouhikko, což je finská smyčcová lyra. Kromě toho hraje také na elektrickou kytaru. Käppiho skupinu K:H:H:L, což má znamenat „Kosti mrtvých, šílený koni“, tvoří kytarista Tommi Laine, basista Nuuti Vaapaavuori a na bicí hraje Gilbert Kuppusami. Jejich nové album Credo vzniklo tak, že si kapela zamluvila dva dny v legendárním studiu, které se má rušit. První den během osmi hodin natočila celé album a druhý den už muzikanti jen popíjeli kávu a asistovali u míchání nahrávky. Album vyšlo v srpnu 2023.
Jako posledního zástupce finské hudební scény budeme poslouchat skupinu Tjango!, která hraje směs akustického jazzu a folku a v únoru 2023 své třetí album s názvem Pohjantähti, Polární hvězda. I když kapela vznikla a působí v Helsinkách, v její hudbě se odráží i inspirace francouzskými šansony nebo argentinským tangem. Vystupuje na folkových festivalech, stejně jako v jazzových klubech. Hlavním tématem nového alba je potřeba domova nebo prostě pevného bodu v rychle se měnícím světě. Natáčelo se v době lockdownu v zasněžené vesnici, ve které bydlí houslista skupiny Tero Hyväluoma. Skupina se tedy snažila do nahrávky dostat i náladu zimy na severu Evropy neboli – jak sami říkají – „world music z finské perspektivy“.