Slyšte, lidé! – Hudební výlet do Afriky 2025

Zpěvačka Lucibela z Kapverdských ostrovů začínala v hotelech a barech v přístavu Mindelo, kde získávala zkušenosti interpretací tradičních žánrů jako morna a coladera. Tato praxe jí umožnila zdokonalit svůj hlas a obohatit repertoár o písně své slavné a již zesnulé rodačky Cesarie Evory. Své první album Laço Umbilical pojala v roce 2019 jako poctu ženám a kulturním kořenům Kapverd. V roce 2024 vydaná novinka Moda Antiga je dokladem jejího hlubokého propojení s kapverdskou hudbou.

Agadir, moderní marocké město s dramatickou historií, je klíčovou inspirací pro tvorbu loutnisty Drisse El Maloumiho. Ten na svém albu Details popisuje řečí hudby každodenní život a atmosféru města, včetně jeho ranního ruchu nebo volání k modlitbě. El Maloumi své nové album natočil ve spolupráci se smyčcovým Watar Quintetem z Belgie. Jeho cílem je bourat hranice mezi kulturami a nabídnout posluchačům nový pohled na hudbu jako univerzální jazyk.

Djeli Moussa Condé z Guineje je hudebník přezdívaný „africký Joe Cocker“, hráč na koru. To je tradiční strunný nástroj ze západní Afriky, vyrobený z rozpůlené tykve pokryté kravskou kůží, která slouží jako rezonátor, a dlouhého dřevěného krku. Kora, která má obvykle 21 strun, kombinuje prvky loutny a harfy. Djeli Moussa Condé své nové album Africa Mama pojal minimalisticky, s důrazem na podstatu – využívá pouze nezbytné efekty a techniky, omezil se jen na zpěv, strunné nástroje a perkuse, díky čemuž vzniká dostatek prostoru pro vyjádření emocí. Písně alba jsou velmi osobní a intimní, autor vzdává hold svému domovskému kontinentu.

Seun Kuti, nigerijský virtuóz hudebního stylu afrobeat a politický aktivista, byl v roce 2018 nominován na Grammy za album Black Times. O šest let později, v říjnu 2024, vydal novinku Heavier Yet. Album obsahuje šest skladeb, z nichž každá nese nějaké politické nebo společenské poselství. Autor kritizuje společnost zaměřenou na boj o peníze, věří v sílu lásky a v neposlední řadě staví do kontrastu nešvary dnešního světa a vyjádření lásky k manželce. Album produkoval slavný skladatel a hudebník Lenny Kravitz a podílel se na něm také Sodi Marciszewer, jeden ze stálých spolupracovníků slavného Fely Kutiho, Seunova otce, který kdysi vytvářel definici afrobeaetu.

Ghanský hudebník, který si říká K.O.G., čerpá především z ghanského hudebního stylu označovaného jako highlife. Ten vznikl v 19. století v pobřežních městech dnešní Ghany a dnes spojuje africké rytmy s melodiemi západního jazzu. Používá sice tradiční africké hudební struktury, ale je často hraný na západní nástroje. K.O.G. neboli Kweku of Ghana, který momentálně žije v Anglii, na svém novém albu Don’t Take My Soul prozkoumává tři témata – svou vlastní ghanskou duši, život v Ghaně a ve Velké Británii a svůj osobní hudební vývoj.

V 60. a 70. letech minulého století působil v Dar es Salaamu v Tanzanii několik kapel ze sousední Demokratické republiky Kongo. Tyto skupiny byly často najímány načas do lepších klubů a hotelů a některé z nich, jako Orchestre Maquis a Orchestre Safari Sound, v Tanzanii zůstaly. V době socialistické vlády prvního premiéra nezávislé Tanganiky a později prvního prezidenta Tanzanie Julia Nyerereho, tedy v období takzvané politiky Ujamaa neboli „bratrství“, se členové těchto orchestrů museli zapojit do života ve východoafrické zemi i jinak než hudbou. Koupili tedy pozemky za městem, prodávali zemědělské produkty na tržišti Kariakoo a začali fungovat pod názvem OMACO, Orchestre Maquis Company. Přes různé ekonomické a politické problémy živá hudební scéna v Tanzanii vzkvétala a například v 80. letech hrálo ve městě Dar es Salaam více než 20 profesionálních orchestrů, které se specializovaly na takzvanou muziki wa dansi, tedy taneční hudbu. Tento fenomén mapuje 11. album ze série Zanzibara, kterou vydává francouzské hudební vydavatelství Buda Musique.                                                                   

Sedmdesátá léta minulého století byla dobou, kdy se v Kongu začalo dařit místním nezávislým hudebním vydavatelstvím, jejichž produkce začala nahrazovat do té doby výrazněji přítomnou hudbu z Evropy. Zásadní vliv na konžskou hudební scénu měl například festival Zaïre 74, který byl primárně součástí propagace velkého boxerského západu, ale na kterém vystoupil americký zpěvák James Brown. Ten inspiroval mladé konžské hudebníky mladé muzikanty k experimentování s novými zvuky, které kombinovaly takzvanou konžskou rumbu s prvky psychedelického rocku a funku. Zajímavé kapely v té době vznikaly v obou zemích označovaných jako Kongo – tedy v bývalé belgické kolonii s hlavním městem Kinshasou, kde se usazovali hudebníci z celé Afriky, ale také v bývalém Francouzském Kongu s hlavním městem Brazaville. Tamní Radio Brazaville totiž šířilo konžskou rumbu i do dalších zemí – Keni, Kamerunu, Angoly nebo Zambie – a i díky němu se postupně elektrická kytara stala klíčovým nástrojem africké hudby. Toto období rozvoje rockové a funkové hudby na obou březích řeky Congo mapuje album Congo Funk, které v dubnu 2024 u německého vydavatelství Analog Africa.

Koře je podobný jiný strunný nástroj, donso ngoni, tradiční harfa komunity bambarských animistických lovců. V pořadu bude tuto kulturu zastupovat mladý hudebník Nfaly Diakité, který se velmi rychle etabloval v lovecké komunitě a jako hudebník oživuje svou hrou tradiční obřady. Je také členem francouzsko-maliského BKO Quintetu, se kterým vystupoval v Evropě a ve Spojených státech. Jeho první sólové album Hunter Folk Vol. 1 – Tribute to Toumani Koné vyšlo v Bamaku v červnu 2020. Album, které vyšlo v roce 2024 mezinárodně, je poctou vyprávěči a básníkovi Toumani Konému, jednomu z nejslavnějších hráčů na donso ngoni. Zároveň Nfaly na albu kombinuje tradiční hudbu s moderními prvky. 

Momi Maiga je senegalský hudebník, skladatel a zpěvák, který si získal uznání pro svou schopnost propojit západoafrickou tradici s rytmy jazzu, flamenca a klasické hudby. V roce 2024 získal ocenění pro nový talent na Alícia Awards v Katalánsku, kde momentálně žije. Jeho nové album Kairo čerpá především z vlivů jazzu a flamenca. Melodie, které Maiga hraje na koru, jsou obohaceny o flamencové rytmy, zatímco jazzová improvizace dodává skladbám další rozměr. Momi Maiga své album nahrál ve čtveřici s bubeníkem Aleixem Tobiasem, s houslistou Carlosem Montfortem a s violoncellistou Marçalem Ayatsem.

Elektronický pop, funk a fúze africké lidové hudby propojuje soubor Les Amazones d’Afrique, skupina zpěvaček z různých afrických zemí. I když vsází na elektronický doprovod, klíčové jsou především ženské hlasy a jejich harmonie, které připomínají gospelovou hudbu. Skupina vydala v roce 2024 své třetí album Musow Dance, které produkoval irský mistr zvuku a producent Jacknife Lee.