Slyšte, lidé! – Hudba z ostrovů 2026

Dánsko zpravidla jako ostrovní stát nevnímáme, i když i jeho hlavní město, Kodaň, se na ostrově nachází. V našem pořadu bude ostrovní část Dánska zastupovat zpěvačka Kira Skov, jejíž hudba v sobě zahrnuje prvky folku, rocku, minimalismu a alternativy. Budeme si hrát z jejího alba My Heart Is A Mountain, které vyšlo v roce 2023. Na albu účinkuje mimo jiné John Parish, anglický producent a hudebník, dlouholetý spolupracovník zpěvačky PJ Harvey nebo Tracy Chapman.

Hudba Kapverdských ostrovů je silně propojená s oceánem, emigrací a nostalgií a nejčastěji se spojuje s melancholickou mornou, ale také s rytmičtějšími styly jako coladeira, funaná nebo batuque. Vyniká jemnou melodikou, synkopovanými rytmy a výrazným hlasovým projevem, v němž se mísí africké kořeny s portugalským a brazilským vlivem. Kapverdy jsou součástí takzvané Makaronésie, tedy pásma ostrovů v Atlantském oceánu, které dále tvoří Kanárdské ostrovy, Madeira a Azory. Právě hudbu této oblasti mapuje album Entre Ilhas, tedy Mezi ostrovy, které obsahuje devět písní místních interpretů pod vedením zpěváka Adêho z Kapverd. Projekt vznikl jako společná cesta napříč kulturami, s cílem prozkoumat a propojit historické a hudební vazby těchto ostrovů.

Hudební scéna Islandu je silně formována izolovanou polohou ostrova, drsným klimatem a blízkostí divoké přírody, což se odráží v atmosférické, často introvertní a meditativní hudbě. Typické je propojení minimalistických struktur, elektroniky, ambientu a experimentálního popu s výrazným důrazem na náladu, prostor a ticho. Vedle silné alternativní a experimentální linie zde přetrvává i respekt k tradici a vokální kultuře, což vytváří scénu malou rozměrem, ale mimořádně vlivnou v mezinárodním kontextu. Právě na vokální skladby se soustředí islandská skupina Árstíðir na svém albu Vetrarsól z podzimu 2024. Album obsahuje dvanáct tradičních islandských vokálních skladeb. Název Vetrarsól znamená „zimní slunce”, což odráží atmosféru alba – teplé, klidné a meditační zvuky v kontrastu s islandskou zimní temnotou.

Ostrovní poloha Velké Británie se v hudbě projevuje silným smyslem pro vlastní identitu, kontinuitu tradic a zároveň otevřeností k vnějším vlivům přicházejícím po moři. Izolace i intenzivní námořní kontakty podpořily vznik osobité scény, která dokáže absorbovat cizí podněty a přetavit je do originálních, často globálně vlivných hudebních forem. Britská folková scéna je tedy velký fenomén. V pořadu zazní ukázka z alba tria Tarren z anglického Bristolu. Slyšíme na něm řadu akustických nástrojů, jako je citera, housle, viola, akordeon nebo harmonium. Skupinu tvoří Sid Goldsmith, Alex Garden a Danny Pedler, všichni aktivní i v dalších kapelách a projektech. Jako Tarren kombinují prvky lidové a autorské hudby.
    
Hudba Sicílie je silně ovlivněna její polohou na křižovatce Středomoří, kde se po staletí prolínají arabské, řecké, španělské a italské kulturní vlivy. Ostrovní charakter a drsnější sociální realita se odrážejí v emotivním projevu, výrazných melodiích a rytmech, které často nesou stopy rituálu i tance. Vedle živé lidové tradice zde vzniká i současná scéna, která tyto historické vrstvy vědomě zpracovává a přenáší do moderních hudebních forem. V našem pořadu bude Sicílii zastupovat ukázka z alba A ccu apparteni zpěvačky Roberty Gulisano. Vyšlo v prosinci 2024 a jeho název, který je v sicilském dialektu, znamená Komu patříš? Na Sicílii se tato otázka v minulosti používala ve významu „Odkud jsi?“, podobně jako se u nás v některých oblastech ptáme na příjmení otázkou „Čí jsi?“. Zpěvačka chápe tuto otázku jako připomenutí kořenů, jazyka, tradic a hodnot, které člověka formují. Album je jejím osobním vyznáním a poctou všem lidem, kteří museli opustit svou zemi. Autorkou všech textů i hudby je Roberta, která zpívá a hraje na rámové bubny, klávesy a kastaněty. Spolu s ní album natočili Cesare Basile, který hraje na kytary a produkuje elektronický doprovod, a Giorgio Maltese, který měl na starosti dechové nástroje a další rámové bubny.

Hudební scéna Irska také vyrůstá z ostrovní polohy, která po staletí podporovala silnou kontinuitu lidových tradic, vypravěčství a komunitního muzicírování. Zároveň však otevřenost moři a migraci umožnila irské hudbě snadno vstřebávat vnější vlivy a proměňovat je v osobitý styl, který je zakořeněný v minulosti, ale výrazně přítomný i v globálním kontextu. Irsko dalo světové hudební scéně U2, Sinéad O’Connor, The Chieftains, Vana Morrisona nebo The Dubliners, ale také stovky a tisíce skvělých, i když ne tak populárních muzikantů. My si poslechneme trio John McSherry, Brendán Quinn & Francis McIlduff, které hraje mimo jiné tradiční irské tance a melodie, ale také autorskou tvorbu. Jejich album Féile Live bylo nahráno živě v Belfastu během pouhých šestnácti hodin, aby se zachovala autentičnost a energie hudby. Od převažující lidové hudby se poněkud odlišují autorské písně Brendána Quinna s texty inspirovanými životními zkušenostmi.

Z Kuby pocházejí Las Panteras, což je duo zpěvaček usazených ve francouzském Perpignanu. Obě dámy, Eliene Castillo a Martha Galarraga, spojují své afrokubánské kořeny se sebevědomým pohledem moderních žen. V jejich hudbě se snoubí afrokubánské rytmy, funk, soul, reggae a elektronické prvky. Výsledkem je moderní taneční zvuk s důrazem na vokální harmonii a improvizaci. Jejich album Hasta Cuándo – Jak dlouho ještě? – je silnou výzvou k rovnosti pohlaví a k ženskému sebeurčení. Hudební energie se zde tedy pojí s výrazným společenským poselstvím. Hudební scéna Kuby je zásadně formována její ostrovní polohou v Karibiku, která z ní učinila křižovatku afrických, španělských a později severoamerických vlivů. Izolace i intenzivní námořní kontakty podpořily vznik rytmicky bohatých stylů, jako jsou son, rumba či mambo, v nichž se hudba přirozeně pojí s tancem a komunitním životem. Ostrovní prostředí navíc posílilo silnou lokální identitu a kontinuitu tradic, které i současná kubánská scéna přetváří do moderních podob.

Hudební scéna Faerských ostrovů vyrůstá z izolované polohy v severním Atlantiku, drsného klimatu a silné vazby na krajinu, což se odráží v temnější, meditativní a často introvertní atmosféře hudby. Výraznou roli hraje vokální tradice, balady a práce s jazykem, které se přirozeně propojují s moderním folkem, rockem i experimentálními formami. Přes malou velikost ostrovů je tamní scéna mimořádně soudržná a osobitá, s hudbou, která působí autenticky, intimně a hluboce zakořeněně v místní identitě. My budeme poslouchat faerskou zpěvačku Leu Kampmann z alba Seinferð, Pomalý pohyb. Skladby psala Lea společně se svým kolegou Teiturem Lassenem, dalším významným hudebníkem z Faerských ostrovů, který napsal také aranže pro smyčce a dechové nástroje. Sama písničkářka se doprovází na kytaru, na další kytaru hraje Aske Frydenlund-Vad. Natáčelo se živě a bez použití metronomu na přelomu let 2022 a 2023, album pak vyšlo v září 2024. Atmosféru nahrávky dotvářejí autentické zvuky ze studia. Většina písní se věnuje lásce – ztracené, teprve vznikající i té, která je uložena ve vzpomínkách.

Hudební scéna ostrova Réunion vyrůstá z jeho ostrovní polohy v Indickém oceánu a z mimořádně pestré směsi afrických, malgašských, indických a evropských vlivů. Tradiční styly maloya a séga, pevně spjaté s historií otroctví a komunitním životem, zde přirozeně přecházejí do současných podob world music, elektroniky i rocku, aniž by ztratily svou rytmickou sílu a identitu. Důležité jsou samozřejmě i texty písní, často osobní, poetické a hluboce zakořeněné v kreolské kultuře. Přesně takové jsou texty na albu Lodèr la vi skupiny Saodaj. Dotýkají se přitom univerzálních témat – světla uprostřed temnoty, síly přerodu, identity, paměti i předávání tradic dalším generacím. Skupina Saodaj čerpá z tradičního ostrovního stylu maloya, ke kterému přidává prvky rocku a inspirace z dalších kultur. Výsledkem je otevřená, emotivní a rytmicky bohatá hudba, která zve k soustředěnému poslechu i k tanci. Texty písní jsou jednak ve francouzštině, jednak v kreolštině.

Hudební scéna Japonska je také formována ostrovní polohou, která dlouhodobě podporovala silnou vnitřní kontinuitu tradic a cit pro detail, disciplínu a řád. Tradiční hudba s důrazem na rytmus, ticho a barvu zvuku zde přetrvává vedle moderních žánrů, aniž by mezi nimi vznikal ostrý zlom. Zároveň však Japonsko dokáže velmi intenzivně přijímat zahraniční vlivy, které často přetváří do vysoce osobitých, někdy až extrémních podob. Ostrovní izolace tak paradoxně vedla k jedné z nejrozmanitějších a nejodvážnějších hudebních scén na světě. Nám bude zpívat japonská zpěvačka Ichiko Aoba ze svého alba Luminescent Creatures, Svítící tvorové. Tématem, od kterého se autorka odráží, je bioluminiscence, tedy schopnost živých organismů vyzařovat světlo. Aoba tento jev představuje jako metaforu k hledání spojení mezi lidmi i ve tmě a na dlouhé vzdálenosti. Autorka vyzývá k budování smysluplných vztahů navzdory překážkám. Zároveň se na albu zamýšlí nad mořem, které vyniká jako paměť planety. Moře uchovává fosilie i stopy lidské přítomnosti. Ichiko Aoba působí na scéně patnáct let. Začínala jako folková písničkářka inspirující se jazzem, později svou tvorbu obohatila o bohatší orchestrální prvky.

Hudební scéna Kypru opět odráží polohu ostrova na pomezí Evropy a Blízkého východu, kde se prolínají řecké, turecké a širší středomořské vlivy. Tradiční hudba s výraznými rytmy a modálními melodiemi zde přirozeně koexistuje se současným popem a alternativní scénou, která tyto kořeny zpracovává v moderním kontextu. Album Soundscapes of Nicosia kyperské skupiny Nabu Pera je zvuková mapa, která zkoumá, nově interpretuje a proměňuje zvukovou identitu kyperské metropole. Nikósie se zde nestává jen zdrojem inspirace, ale také nástrojem. Její hlasy a ozvěny se proplétají s akustickými nástroji a elektronickými texturami v originálním a současném hudebním vyprávění.

Jedním z nejvýraznějších příkladů toho, jak malý ostrov dokázal vytvořit globálně vlivnou hudební kulturu, je hudební scéně Jamajky. Ostrovní identita, africké kořeny a sociální realita daly vzniknout stylům jako ska, reggae a dancehall, v nichž se hudba stala hlasem komunity, spirituality i odporu. V našem pořadu bude jamajskou scénu zastupovat zpěvák reggae Samory I se svými hosty a jeho album Strength z roku 2023.