Rheingans Sisters: Koncepty našich alb vznikají postupně

Rozhovor s anglickým folkovým duem The Rheingans Sisters

Vzpomenete si na první nástroj, na který jste hrály?

Anna: Nepamatuji si na to už úplně přesně, ale když jsem byla malá, tatínek mi vyrobil malinkaté housle. Jenže než je stihl dokončit, trochu jsem vyrostla a vlastně jsem na ně byla už moc velká. Takže to nestihl a já jsem na ně nehrála. Ale už jako velmi malá jsem hrála na klavír a akordeon, takže to asi byly mé první nástroje.   

Rowan: Já si myslím, že jsem jako docela malá začala s houslemi. Možná mi bylo pět. Ale doma jsme vždycky měli spoustu hudebních nástrojů. Maminka učila hudbu ve škole, měli jsme různé typy akordeonů a také docela dobrý klavír. Ale – teď jsem si vzpomněla! – úplně první nástroj, na který jsem hrála, byl dulcimer.

Hudebně vás hodně ovlivnili rodiče. Bylo období, kdy jste se vůči jejich vkusu vymezovaly?

Anna: Stoprocentně jsem se vymezovala. Měla jsem dlouhé období, kdy jsem odmítala hudbu, kterou poslouchali rodiče. Poslouchala jsem pop, rock a vlastně všechno, co nebyl folklor. Chtěla jsem být jako mé kamarádky.    

A dokážete naopak určit moment, kdy jste se rozhodly, že se budete věnovat lidové hudbě?

Rowan: Já mohu takový moment určit naprosto přesně. Bylo to tehdy, kdy jsem odjela studovat hru na housle do Švédska. To mi bylo devatenáct. Dokončila jsem školu a rozhodla jsem se, že někam odjedu a budu hrát každý den na housle. Původně jsem moc nevěděla, co mě čeká, ale právě během toho roku ve Švédsku jsem si uvědomila, že přesně na takovou hudbu bych se nadále chtěla zaměřovat. Předtím jsem housle vnímala jako něco, na co dokážu hrát, ale co pro co jsem neměla nějakou zvláštní slabost. V mých devatenácti letech se to změnilo.   

Anno, žijete ve Francii. Podobá se v něčem francouzská lidová hudba anglické?

Anna: Francouzská hudba je hodně jiná a přitom v určitých aspektech také podobná. Je úžasné pátrat po tom, proč jsou si například některé anglické a francouzské písně podobné. Některé melodie cestovaly z jedné země do druhé, někdy se k tomu váže zajímavý a silný příběh, zatímco jindy to nejsme schopni vypátrat. Ráda nacházím písně, u kterých není jasné, jak se z jedné země do druhé dostaly, a přesto mají společný groove.    

Vnímáte svá alba jako konceptuální celky?

Rowan: Album vnímáme jako celek, ale nikdy do poslední chvíle nevíme, jak přesně bude vypadat. Musíme si prostě věřit, že se nám nakonec podaří natočit album takové, jaké by mělo být. Ano, existují promyšlená konceptuální alba, ale v našem případě se na výsledku do značné míry podílí náš instinkt. Koncept alba tedy postupně vytváříme, až si vlastně uvědomíme, jaký by ten celek měl být. Někdy si ty konečné souvislosti uvědomíme až při finálním mixu nebo při vytváření obalu. Ten proces je dlouhý, a když přijdeme s prvními nápady, ještě vůbec netušíme, jaký bude výsledek.