Putumayo – hudební výběry s překvapením

Rozhovor s Danem Storperem z vydavatelství Putumayo

Alba vydavatelství Putumayo jsou snadno rozeznatelná díky hravým obalům s obrýzky výtvarnice Nicoly Heindl. Jak ke spolupráci s ní došlo?

To byla šťastná náhoda. Někdy na začátku 90. let jsem byl v Londýně a procházel jsem si obchody, ve kterých jsem hledal inspiraci. V jednom jsem si koupil pohlednici, která se mi velmi líbila a na které byl obrázek od výtvarnice Nicoly Heindl. Vrátil jsem se z Londýna zpět do New Yorku, přišel jsem do své kanceláře a jedna moje spolupracovnice se na pohlednici podívala a říká: „To přece nakreslila Nicola Heindl. To je kamarádka, seznámily jsme se, když nějakou dobu žila v New Yorku.“ A řekla mi, že Nicola má za pár dnů opět přiletět do New Yorku a že mě s ní seznámí. Stalo se tedy, že Nicola s námi začala spolupracovat ještě předtím, než vzniklo vydavatelství.

Putumayo vydává tematické výběry písní z celého světa. Kdo rozhoduje o tom, jaká alba vyjdou?

Je to kombinace více kritérií. Především musím vyzdvihnout práci Jacoba Edgara, muzikologa a našeho dlouholetého nejdůležitějšího „badatele“, který si mezitím založil i vlastní vydavatelství Cumbancha. Chtěl totiž dělat i řadová alba jednotlivých umělců, což nebyl můj záměr. A právě Jacob, který má opravdu cit pro dobrou hudbu a dokázal objevit skutečné poklady, hodně ovlivnil můj vkus. Sám mám dnes asi nejraději africkou hudbu a také hudbu bývalých portugalských kolonií, jako je Mosambik, Angola nebo Brazílie. Na druhou stranu jsem strávil nějakou dobu v Paříži a studoval jsem kulturu Latinské Ameriky – to jsou tedy další mé zájmy.

Jak takový výběr písní na jedno album probíhá?

Ať vybírám písně od afrických, arabských nebo evropských umělců, vždy jde hlavně o konkrétní skladby. Snažím se vybírat takové písně, jejichž melodie vás zaujme a které si budete chtít přehrávat pořád dokola a neomrzí se vám. Někdy výběr probíhá naprosto přirozeně. Jacob mi pošle nějaké množství skladeb, já je poslouchám, a okamžitě zvolím dvě nebo tři, které mi poslouží jako základ příštího alba. Ale většinou na to, abych vybral deset nebo dvanáct písní na album, musím poslechnout třeba tisíc skladeb. Jacoba svým výběrem někdy překvapím, ale nejde jen o píseň samotnou, ale také o pořadí, v jakém skladby řadím za sebe, jaké místo mají v celém procesu. Chci, aby si lidé poslechli album jako celek, aby písně nepřeskakovali, aby těch padesát minut udrželi pozornost a měli pocit, že právě slyšeli smysluplný výběr písní z nějakého regionu nebo na nějaké téma. Neřekl bych, že vybírat skladby z jednoho regionu je náročnější než z jiného. Ale sestavit takové album je dlouhodobý proces.

Nedávno jste vydali kompilaci World Peace s písněmi o politice. Je takové téma dnes důležité?

Právě pracuji na knize o politice a politických bojích v 60. letech minulého století, což s Putumayem přímo nesouvisí. Ale právě díky této práci jsem si uvědomil, kolik písní se dotýká politiky. To, co jsem nazval Písně míru, má být mostem, který dokáže překlenout propasti mezi lidmi, ať už je důvodem rozdělení národnost, náboženství nebo politické názory. Považuji to za velmi důležité téma zvláště dnes, kdy takové rozdělení vnímám v mnoha zemích světa včetně Spojených států. Myslím tedy, že právě nyní je důležité soustředit se na to, abychom jako lidé spolupracovali a nekladli důraz na to, co nás rozděluje.

Co připravuje vydavatelství Putumayo do nejbližších dnů?

Právě nám vychází vánoční album s názvem Blues Christmas. Zaměřujeme se na něm na to, jak pojímají Vánoce velcí bluesoví umělci. Někdy jsou to veselé písně, jindy se v nich odrážejí jejich životní problémy, ale vždy to nějak souvisí s Vánocemi. Vydali jsme už více vánočních alb a tohle jsou tedy Bluesové Vánoce. Dále na příští rok, na březen, na Den svatého Patrika, chystáme výběr nahrávek zpěvaček z keltských zemí. Pravděpodobně v květnu vydáme nové album s brazilskou hudbou a pak asi přijde na řadu africký jazz.