Alikvotní sbor MuOM s novým hudebním jazykem

Rozhovor s Rogerem Sans Guimerou z barcelonského alikvotního sboru MuOM

Jak alikvotní sbor MuOM vznikl?

Sbor vznikl před třinácti lety, ale já jsem tehdy jeho členem ještě nebyl. Zakladatelé byli tři a všichni jsou dodnes členy skupiny – Farran Sylvan, Moisés a Joaquin. Všichni tři se zajímali o alikvotní zpěv. Konkrétně Farran Sylvan se zabývala přístupem, který už v 70. letech proslavil například americký zpěvák David Hykes a další umělci. Moisés byl velkým fanouškem hrdelních zpěváků ze sibiřské republiky Tuva. A Joaquina vedle alikvotního zpěvu zajímal sborový zpěv a ambientní hudba. Před třinácti lety je svedla dohromady náhoda. Začali společně experimentovat s improvizovaným zpěvem. Zpívali ve zvukově zajímavých prostorách, jako jsou kostely a další místa s dlouhým dozvukem. Spolupracovali s dalšími umělci a postupně objevovali krásu zpěvu bez doprovodu dalších nástrojů. Původně brali zpěv pouze jako koníček a neměli v úmyslu zpívat pro publikum. Až postupně začali zvát diváky a předvádět své umění veřejně.   

Jak jste se členem sboru stal vy?

Já jsem přišel z klasického hudebního prostředí. Jsem původně klavírista, studoval jsem v Barceloně a poté v Londýně. Mám akademické hudební vzdělání, což se mi líbilo, ale poté, co jsem dokončil studium, jsem měl chuť podívat se na hudbu ještě z jiného úhlu pohledu. Hodně mě zajímala improvizace, protože mi dávala nové příležitosti, které jsem nenacházel v klasickém přístupu. Zkoušel jsem improvizovat i s hlasem, a tak jsem poznal i sbor MuOM, který už v té době v Barceloně působil. Začal jsem chodit na jejich koncerty a jejich hudba mě moc bavila. Byl jsem s nimi v kontaktu, a když jednou hledali zpěváka na pozici basu, stal jsem se členem souboru.    

Jako klavírista jste zvyklý pracovat s harmonií, lidský hlas je naopak čistě melodický nástroj. Alikvotní zpěv však určitou harmonii vytváří. Zajímalo vás na sboru MuOM právě toto?

Určitě. Jednou ze specialit našeho sboru je, že pomocí alikvotního zpěvu netvoříme pouze melodie, ale také harmonické struktury. Naše práce s hlasy je tedy naprosto jedinečná. Líbí se mi to, protože jde o přístup k harmonii, s jakým jsem nikdy nepracoval u klavíru, ale který našemu zvuku dodává nové vrstvy, které velmi silně působí na posluchače. Na koncertech cítíme, že naše publikum zakouší jedinečnou zkušenost.    

Do jakého prostředí se hudba vašeho sboru hodí?

Koncertujeme hlavně ve zvukově zajímavých prostorách, jako jsou kostely. Ovšem ne každý kostel má stejnou akustiku. Naším oblíbeným místem je malý románský kostel svatého Pavla v Barceloně, který má akustiku výbornou. V tomto kostele se nám také daří navodit příjemnou atmosféru a dobře komunikovat s publikem. Proto to tam máme rádi. Je pravda, že se nám dobře zpívá i v moderních koncertních síních, ale románské kamenné zdi, za nimiž cítíme dlouhou historii, mají něco do sebe.    

Loni jste vydali nové album Terra. Co na něm najdeme?

Na tomto novém albu přicházíme s novým jazykem. Dříve nám šlo především o budování klidné atmosféry, které se z pohledu publika vynořovala jakoby z ničeho. Na posluchače to kladlo nároky, aby poslouchal opravdu pozorně. Rádi jsme používali slovní spojení „hloubka zvuku“. Nešlo pouze o melodii, ale o práci se samotnými zvukovými frekvencemi. Na novém albu se snažíme o určitý kontrast k tomuto tichému zpěvu. Tento kontrast nacházíme v rytmu, v hrdelním zpěvu, ve zvuku perkusí. Symbolicky říkáme, že jsme vyšli ze zpěvu, který připomínal zvuk jako jeden z živlů, a nyní nabízíme další živel, zemi. K novému zvuku docházíme pod vlivem tradiční hudby z různých částí světa. Konkrétně na tomto albu slyšíte inspiraci zpěvem tibetských mnichů, hrdelními hlasy Inuitů nebo africkou hudbou. Je to tedy směs inspirací z různých kultur a hudebních tradic. Opravdu je to tedy výrazný kontrast k tomu, co jsme dělali dříve.