Ľubica Christophory & Martin Kyšperský: Tayna (recenze)

Jakkoli rozsáhlý, pestrý a originální je repertoár brněnských Květů, Martinovi Kyšperskému jeho domovská kapela nestačí. A tak si odskakuje tu k práci producenta (Cermaque), tu k roli baskytaristy (kdysi Furré, dnes Mucha), podomácku nahrává experimentální alba (Domácí práce) nebo recituje svoje sny do improvizované hudby (natočený, ale nevydaný projekt Mahaut). Zvláštní kapitolu jeho muzikantských aktivit tvoří spolupráce se zpívajícími ženami, kterým můžeme – aniž bychom nutně naráželi na folkový žánr – říkat písničkářky. V roce 2006 vzniklo Martinovo album s Janou Jablonczek Zase se na mě díváš, jak skládám svoje šaty, v současné době se vedle slovácké punkerky Nikoly Muchy po Kyšperského boku objevuje také křehká mladá žena ze Slovenska Ľubica Christophory. Autorka, jejíž hlas známe z alba Oldřicha Janoty Ora pro nobis i z jeho stejnojmenné kapely, mohla své album natočit sama. Je autorkou melodií i textů, zpívá, hraje na kytaru, tleská si do rytmu. Tedy písničkářka jako vyšitá. Až jemná – a místy opravdu velmi nenápadná – podpora brněnského kolegy však její písně posouvá do éterických výšin. Akustický ambient? Oldřích Janota v lehkém oparu Květů? Ze všech možných příměrů a přirovnání v mých uších vítězí příbuznost s Pavlou Milcovou a jejím nejsilnějším albem P. M. & Tarzan Pepé. Příbuznost nikoli v textech, ale v náladě a způsobu přednesu.

Při prvním poslechu působí Tayna až příliš klidně a minimalisticky a člověk by nevěřil, že Martin E. Kyšperský zde hraje na dobrou desítku nástrojů (kytary, kontrabas, mandolína, harmonium atd.). Až poté, co pomine uhranutí Ľubiciným hlasem, ponoří se posluchač do aranží a vychutná si rytmičtější (což je třeba v případě tohoto klidného alba brát s rezervou) Dachmury, pěkný kontrabas v Sumuju, temné údery v Bielé a červené nebo jemný doprovod v Adarház. Při třetím poslechu doporučuji vnímat, že ani Ľubica Christophory nezní stále stejně naléhavě, že v Sumuju se do jednotlivých slabik zajímavým způsobem opírá, že v Bielé a červené míří do nečekaných hloubek, zatímco Tylko ty vyhání do výše. Mimochodem je zajímavé, že Kyšperského doprovod často autorčiny spády kopíruje – a tak hlubší zpěv doprovázejí častěji basové tóny, zatímco při vyšších polohách basová linka mizí nebo ustupuje. Výše zmíněné přirovnání k Pavle Milcové je samozřejmě třeba brát s rezervou, nicméně úvodní píseň Cicho grać nebo Adarház mi skutečně připomínají její song o lidech nebo indiánech „na kopci v Sierra Madre“.

Velmi důležitou složkou tvorby Ľubice Christophory jsou texty. Tak jako písničkářka naprosto přirozeně střídá polohy hlasu, stejně nenápadně proplouvá z angličtiny do polštiny a z ukrajinštiny do slovenštiny. A i když nejčastěji zpívá slovensky, její nejvýraznější skladby (Sumuju, Cicho grać, Kobita-ptacha) mají exotičtější nádech. Všechny hlasové, jazykové a aranžérské proudy v závěru alba ústí do jediného moře, pojmenovaného v písni Jūrmala šesti jazyky. Je to sice méně než počet nástrojů, na které na albu hraje Martin Kyšperský, ale v počtu vyjadřovacích prostředků není ani jeden z protagonistů alba minimalistou.

Vydavatel: Galén
Rok vydání: 2013
Žánr: folk
Celkový čas: 43:46

http://www.youtube.com/watch?v=h0YGZEGeyFQ

http://bandzone.cz/tayna

(Článek vznikl pro časopis UNI)