Oldřich Janota: Ora pro nobis (recenze)

V roce svých šedesátin a dlouhých dvanáct let od svého minulého studiového alba Sešité natočil respektovaný písničkář Oldřich Janota nové album s mariánským názvem Ora pro nobis. Muzikant, který měl v minulosti blízko především k východním naukám, v rozhovoru s autorem této recenze pro časopis FOLK tvrdil: „Celé album má jako ústřední bod mariánství: jednak mariánský kult a potom přímo postavu Panny Marie.“ A dodává: „Pro muže je mariánství zároveň vztahem k ženství a mateřství.“

Právě ženství je jedním z hlavních témat celého alba – paradoxně spolu s otcovstvím. Vedle Ježíšovy matky Marie, jejíž portrét zdobí obal alba a které písničkář věnoval hned několik písní (Tvá bílá růže, Maria a vzdáleně i Anděle bělostný s narážkami na adventní dobu), je další hrdinkou alba Janotova nejmladší dcera Nika. Ta nejen že hostuje v několika otcových písních, ale sama se představuje jako autorka závěrečné dětské písničky Hříbátko.

Zařazení milé naivní dětské písně není jediným překvapením na novém Janotově albu. Přidržíme-li se tématu ženství, na první poslech nás zaujme množství hostujících zpěvaček (vedle malé Niky je jich šest). Vlastně žádnou píseň autor nezpívá sám. I když si tedy Janota hlídá svůj deklamativní, repetitivní a monotónní styl zpěvu, hostující ženské hlasy posilují melodickou i harmonickou složku jednotlivých skladeb. O něco podobného se písničkář pokusil i v instrumentální složce alba. Jeho akustickou kytaru sice nepřeslechneme, avšak méně obvyklé nástroje jako pozoun (Ondřej Galuška) nebo zimbabwská mbira či didgeridoo (Jan Vávra) rozšiřují desku o nečekané dimenze. Mimochodem jména většiny hostujících muzikantů a vokalistů a vokalistek málokomu něco řeknou. Mezi výjimky patří už zmíněný Ondřej Galuška ze skupiny Eggnoise, vyhledávaný producent a zvukař Ondřej Ježek (který album natočil, mixoval, masteroval a hostuje na něm na Panovu flétnu a perkuse) nebo saxofonista Jan Štolba, někdejší Janotův spoluhráč ze skupiny Mozart K. Mám-li upozornit na jeden zajímavý aranžérský detail za všechny, volil bych dialog jakoby neintonujícího Janoty s flétnovými přiznávkami v písni How to Say Goodbye.

Tak jako je album po aranžérské stránce bohatší a košatější, než jsme u Janoty zvyklí, je pestrá i textová část desky. Vedle už zmíněného tématu mariánství najdeme na Ora pro nobis obvyklou janotovskou přírodní lyriku (Jako když taje), dadaistické slovní hrátky (Lanovka), zhudebněného Karla Hynka Máchu (Ani labuť, ani Lůna) či výlety na východ (Svobodný Tibet) a za hranice našeho světa (Vesmír). Po formální stránce mohou zaujmout hádanky ukryté do jednotlivých písní: Na některé autor upozorňuje v bookletu alba, jiné poodhalíte sami (například dvojí možné čtení názvu Že na tvých ramenou).

Oldřich Janota platí za guru českých alternativních hudebníků a písničkářů. Nelze zatím odhadnout, jak zda se písně z Ora pro nobis v budoucnu zařadí po bok legendárních nahrávek z období Mozart K. nebo zda se k němu bude autor recenze vracet tak rád jako ke svému oblíbenému albu Sešité (Hrad žlutých květů nebo Zastavím ráno totiž považuje za jedny z nejsilnějších Janotových výpovědí). Už dnes však můžeme říci, že jde o jedno z nejzvláštnějších a nejodvážnějších alb v písničkářově diskografii, které ovšem přes zdánlivou roztříštěnost stojí na několika pevných sloupech. Ženství – viděné z pozice mužského autora – je tím nejpevnějším.

Rok vydání: 2009
Vydavatel: Respekt Publishing
Žánr: alternativa/minimalismus
Celkový čas: 54:12