Superhrdinky (recenze 2LP)

Dvojalbum Superhrdinky s podtitulem Hudba pro ženy bez domova vzniklo ve prospěch neziskové organizace Jako doma – Homelike, která se specializuje na ženské bezdomovectví. Výtěžek z prodeje desky konkrétně podpoří projekt Kuchařky bez domova. Ženy sdružující se pod hlavičkou Kuchařek bez domova mají v Praze-Košířích k dispozici vlastní jídelnu a společně nejen vaří, ale také si vzájemně pomáhají, vzdělávají sebe i jiné, hrají divadlo nebo vydávají Bezdomoviny.

Kompilaci na podporu těchto žen sestavil Michal Pařízek, šéfredaktor časopisu Full Moon, mimo jiné s pomocí slovenské písničkářky Katarzie, která je samozřejmě jednou z účinkujících. Superhdinky nejsou pouze albem pro ženy, ale také od žen. Třebaže obsahuje písně různých žánrů – od folku přes pop a elektroniku až po hiphop –, všechny spojuje právě to, že je nazpívaly ženy. Přitom zde vedle sebe najdete jména známá široké veřejnosti (Lenka Dusilová), užší veřejnosti (Mucha, Ille), jistoty alternativní scény (Stinka), cenami ověnčené objevy (Katarína Máliková) i interpretky a projekty méně známé. Přitom některé písně se přímo dotýkají tématu domova (například skladba Domov, společná nahrávka slovenského projektu Tate Else a zpěvačky Ivany Mer), jiné s tématem alba souvisejí vzdáleně či možná vůbec. Obecně však platí, že se při poslechu alba projdeme nejrůznějšími krajinami, zeměmi, městy, prostředími a částmi dne či roku (City Is My Church, Altaj, V tmách, Mlha). Superhrdinky však nejsou sbírkou náladotvorných písní nebo popěvků o hledání domova. Do kontrastu k éterickým písním Lenky Dusilové (Baromantika) nebo Kataríny Málikové (Nová krajina), případně k popu skupiny Ille (Dva kroky za tebou) stojí nekompromisní rapové výpovědi – buď vyostřené politicky (Fakné – Homo homini lupus), nebo feministicky (Potmě – Stejně jako jindy).

Všech dvacet písní, každá od jiné interpretky či kapely, samozřejmě nemůže zaujmout stejnou měrou. Záleží na vkusu, hudebních i textových preferencích. Čistě subjektivně tedy vyzdvihnu baladu Mlha (Ira Mimosa), příjemný melodický elektropop s výraznou basovou linkou Hibernate (Pale&Coy), naléhavou White Bride (Anakver) nebo závěrečnou Freedom (Core Belief). Povedla se také spolupráce polské písničkářky Agu s triphopovými The Soul Science (píseň Let It Go) nebo příspěvek od Zagami Jericho (City Is My Church). Naopak méně invenční folk předvedly Cácory (V tmách), příliš mě neoslovila lehce experimentální elektronika od La Petite Sonji (Something To Cheer Me Up) nebo rockové vypalovačky od   Moin Moin (Rescue) a Muchy (Schmutzige Mädchen). Právě ony dvě jsou však dokladem toho, jak subjektivní je vnímání hudby. Dokážu si představit, že pro někoho budou tyto rychlé písně vrcholem alba, zatímco pomalý Domov od Ivany Mer a Tante Elze jej neosloví.

Superhrdinky tak nejsou pouze bohulibým dílem pro dobrou věc, ale zároveň pestrou a plastickou ukázkou české a slovenské alternativní scény tvořené ženami. A tedy dokladem toho, že zajímavých a tvůrčích žen najdeme v českých klubech opravdu dost, a to bez jakýchkoli kvót. Superhrdinky vnímám jako mimořádný a jednorázový počin (byl oceněn například nominací na cenu Vinyla). Ale kdyby někoho napadlo sestavit druhý díl, jsem přesvědčen, že by se vhodné a kvalitní interpretky také našly. A že by výsledný poslech mohl být opět takto příjemný a dobrodružný.

Vydavatel: Full Moon Forum
Rok vydání: 2017
Žánr: alternativa
Celkový čas: 79:16