Lenka Dusilová: Baromantika (recenze CD)

Někdy se člověk při psaní recenze přistihne, že od začátku do konce píše v superlativech. Baromantika Lenky Dusilové je totiž tak dobrá deska, že nemá smysl na ní hledat negativa. Snad že je v některých momentech k posluchačům nemilosrdná, že se jim nesnaží vyjít vstříc, že je naopak nutí, aby si k ní sami – třeba po mnoha opakovaných posleších – našli cestu, nebo také nenašli, pokud k tomu nedozráli. Ale i tento nekompromisní postoj považuji za pozitivum.

Album, které má podle své autorky nabízet něco mezi barokem a romantismem, skutečně obsahuje rozevlátost prvého i rozervanost druhého. Ani jeden z těchto historických žánrů by mě však nenapadl po prvním poslechu. Zřejmé však je, že každá píseň má úplně jinou náladu. Alternativa, vokální hrátky, balada, symfonický zvuk, práce s dynamikou, elektro-industrial, zkreslený zpěv… – to vše se na albu střídá se stejnou samozřejmostí jako práce několika kvalitních textařů v čele s Michaelem Kubesou (Ladě) a Martinem E. Kyšperským (Květy).

Lenka Dusilová, jejíž cesta od rocku a popu k žánrově neuchopitelné, ale mimořádně kvalitní tvorbě zde dosáhla svého dosavadního vrcholu, měla opět štěstí na spolupracovníky. Z projektu Eternal Seekers po jejím boku zůstala pianistka Beata Hlavenková, ze sfér jen zdánlivě popově tanečních přišli producenti Tin Soldiers, jinak členové skupiny Toxique a především zkušení jazzmani Patrick Karpentski (neboli Patrik Hlavenka) a Viliam Béreš. Mezi dalšími pilíři studiové kapely a mezi hosty najdeme jména jako Miloš Dvořáček (bicí, perkuse), Rasťo Uhrík (kontrabs), Dorota Barová (zpěv), Rostislav Fraš (flétna), Justin Lavash (slide kytara) nebo ve čtyřech písních odvážný Orchestr Berg pod vedením Petera Vrábela.

Síla personálně a stylově náročného projektu nespočívá v tom, kolik nálad a poloh se tvůrcům a instrumentalistům kolem výrazné zpěvačky podařilo vytvořit, ale v tom, jak je dokázali organicky spojit. Tak jako se baroko a romantika v názvu alba slévají v jedno slovo, drží perfektně pohromadě vokální exhibice a smyčcová gradace v duetu s Dorotou Barovou Wspomnienie. V poetické Moje milá má všechny přednosti vody do sebe zapadá nejen lehké balancování na hraně folku, jazzu a elektronické hudby, ale i taková „drobnost“, že jedna z nejvýraznějších českých zpěvaček zde zpívá mužský text. A v písni Mrazy se zdánlivě chybně vyfrázovaný text (přízvuk na příklonce „SE vpijou“) dokonale hodí k poetické melodii. I špatné přízvuky mohou být funkční u toho, kdo jinak s jazykem umí pracovat.

Jakkoli jsou texty na albu Baromantika zajímavé (a znovu odkazuji mimo jiné na verše Michaela Kubesy, stále ještě nedoceněného autora z Opavy), v písních na albu jde více o pocity než o příběhy. Proto možná až při patnáctém poslechu zjistíte, že ten kdosi, kdo se „nad tebou smiluje“, vám hned v druhém verši „dá pistoli k hlavě“. V mysli totiž zůstávají spíše střípky, dekonstruované myšlenky, podobně jako album vedle dokonalé syntézy žánrů přináší i jejich fragmentaci. Možná i v tomto naprosto přirozeném propojení dvou principů, tedy spojování a tříštění, tkví síla Baromantiky.

Vydavatel: 100PROmotion
Rok vydání: 2011
Žánr: alternativa
Celkový čas: 45:07