Radůza: Studna v poušti (recenze CD)

„Mé oči plny tebe jsou / zbarveny tvých vlasů vůní / Kéž andělé k tobě mne donesou / Dej, Bože, ať spočinu u ní / Maria, Maria, ave, ave Maria.“ Autorkou této modlitby je písničkářka Radůza, která na svém novém albu Studna v poušti nabízí svou představu o Vánocích a vánočních písních. Třebaže se dostane i na témata jako loupení stromečku v lese, většina skladeb pojímá radostné vánoční poselství z tradičního, a tedy křesťanského úhlu pohledu.

Radůza má za sebou velmi těžké životní období lemované úmrtími v rodině, partnerskou krizí i vlastními zdravotními problémy, kvůli nimž musela načas zanechat koncertování. Navíc její předchozí písňové album bylo neveselé – obsahovalo totiž protiválečné písně. To vše ji prý motivovalo k tomu, aby nyní napsala písně radostné, až rozjásané nebo – jak sama říká – o věcech, jež ji těší. A i když jde o album vánoční, autorka tvrdí: „Písničky, jež jsem napsala, nejsou jen o Vánocích, ale i o vztazích mezi rodiči a dětmi, mezi partnery a všeobecně mezi lidmi navzájem. A jelikož smutného se na nás sype ze všech stran dost a dost, psala jsem jen o tom hezkém, protože věřím, že ať je sebehůř, jednou se karta musí obrátit.“

Album představuje vánoční téma minimálně ve čtyřech základních podobách. Jednak jsou to písně, které melodicky i textově vycházejí z našich lidových koled: „Dnes jsem k vám přišla koledovat / abyste mě mohli obdarovat / Dejte mi, co máte nejlepšího / vašeho syna jedinýho,“ zní uvěřitelně, „lidově“, a přitom se v úryvku skrývá pěkná hříčka se slovem syn, kterého lze vnímat jako Syna Božího i jako milého, kterého jde kolednice navštívit. V písni Ej, dej nám, dobrý Bože zpěvačka přeje hospodáři, „ať mu žena dobře vaří / ať mu nesou slípky“. A v písni Hoši, hola nesou děti Ježíškovi a jeho mámě kožíšek a ptají se, jestli by malý Ježíš mohl s nimi jít ven. Do jiného hudebního okruhu nás zve rozjásaná píseň Ježíš byl taky chudej s prvky amerických gospelů, kterou – včetně skutečně radostného Vítejme Pána… Radůza také zvládla na výbornou. Rozpačitější, protože zbytečně moc dlouhý a přehrávaný, je příběh ze současnosti Mates – o tom, jak není radno při pokoutním kácení vánočního stromku potkat hajného. Naopak zajímavý je čtvrtý tematický okruh, písně o Marii a Josefovi, pojaté z nejrůznějších úhlů pohledu. Radůza zpívá o jejich budoucím štěstí („Vždyť už za pár dní budou se brát“), Marii vkládá do úst vyznání Josefovi („Bez Tebe prožít svá léta / bylo by těžší víc, než unést mohu“) a Josefovi a současně posluchačům vyznání Marii („Chtěl bych aby mé oči vodou byly / již do vědra zrána vážíš“). Netradiční příběh Madona a Botticelli pak graduje hříčkou se slovy aleluja a maluju já.

Radůza, dříve známá především jako písničkářka s akordeonem, si tentokrát do studia pozvala studiový orchestr, smyčcový kvintet a dětský a smíšený sbor. Album má slavnostní atmosféru, a i když nejsou všechny písně stejně silné, celek je hlavně díky nápaditým textům a důvěryhodnému zvládnutí různých žánrů hravý a originální. Podobně jako obal CD, jehož autorem je písničkář Jakub Čermák.

Vydavatel: Radůza Records
Rok vydání: 2017
Žánr: folk
Celkový čas: 50:17

www.raduza.cz

(Článek vznikl pro Katolický týdeník)