Pavel Žalman Lohonka: Moje nevšední roky (recenze 2CD)

Pod souhrnným názvem Moje nevšední roky vyšel v roce 2018 soubor dvou „všedně-nevšedních“ alb Pavla Žalmana Lohonky, které v té době slavil 50 let na scéně. Relativně všední je repertoár – z velké většiny jde o písně léty prověřené a, jak čteme v titulu jednoho z disků, „deštěm ohrané“ (narážka na Žalmana coby známého „přivolávače dešťů“ z tuzemských folkových festivalů). Nevšední je zpracování, a to především na disku druhém, nazvaném Zavěšený kafe.

CD Písně deštěm ohraný přináší výběr ze staršího repertoáru, nahraný (především) aktuální sestavou skupiny Žalman & spol. Dlouholetí Žalmanovi fanoušci tento formát dobře znají: když na samém konci 90. let Lohonka přestavěl sestavu a začal spolupracovat s kytaristou Honzou Brožem a zpěvačkou Jindřiškou – tehdy ještě – Petrákovou, také s nimi znovu nahrál své velké hity pod názvem Ve znamení ryb. Že se obě kolekce, které od sebe dělí bezmála dvacet let, v některých písních shodují, je pochopitelné: Přijela jsem v cadillacu, Nelituj, Svatá Kateřina nebo Na rozloučenou jsou prostě Žalmanovy trvalky. Překvapením ale není ani to, že ve většině skladeb se oba výběru znovu nahraných hitů rozcházejí – Lohonka má samozřejmě hitů několik desítek, v různých fázích své padesátileté kariéry možná zdůrazňoval různé z nich, vracel se k nim, lovil z šuplíků a – přes jistou konzervativnost repertoáru – překvapoval. Na písních deštěm ohraných tak najdeme opravdové trvalky jako Náhradní víkend nebo Budějický zvony vedle méně známých Slepých ptáků. Je tu reminiscence na skupinu Minnesengři v podobě písně Venkovanka a naopak chybějí superhity Divokej horskej tymián, Rána v trávě, Jdem zpátky do lesů nebo Jantarová země.

Je však třeba zdůraznit ještě další dva aspekty. Za prvé – v aktuální sestavě s Žalmanem zpívá Michaela Hálková, která jako Krmíčková byla členkou skupiny Žalman & spol. už před Jindřiškou Brožovou-Petrákovou. Její hlas fanoušci znají třeba z výborného koncertního alba Živě na Moravě (nahrávka z roku 1995), které řadu žalmanovských trvalek obsahuje. (V současné sestavě dále hraje mnohaletá jistota Žalmanových kapel Petr Novotný – na basu – a kytarista Petr Havrda, který předtím působil s Brožovými, po jejich odchodu od Žalmana, v jejich Devítce. Krásně propletené to všechno je.)

Za druhé – album Písně deštěm ohraný sice přináší třináct písní v podání uvedené sestavy, ale první šest skladeb pro změnu natočila nejstarší podoba Spolu – tedy Žalman s Pavlínou Jíšovou a Tondou Hlaváčem. Toto trio z 80. let je sice dávno minulostí, ale na festivalech se sem tam potkává a příležitostně formuje. Posluchač tak má možnost poslechnout si, jak například Pavlína Jíšová v Přijela jsem v cadillacu zraje. Jako bonus pak má možnost v písních se sestavou aktuální slyšet hrát na irskou píšťalu whistle Pavlíninu dceru Adélu Jonášovou coby hosta.

Disk znovu nahraných hitů překvapí máločím. Žalman ani v letech neztrácí nic z vypravěčské jistoty, Petr Novotný je samozřejmě čím dál lepším basistou. Navzdory těmto jistotám má však posluchač místy dojem, že kapela „pouze“ vzorně přednáší a do některých písní se nepovedlo dostat tolik emocí jako kdysi, Ale podobné vnímání je často subjektivní, dané naposlouchanými různými studiovými verzemi i koncerty. Prostě Žalman s kapelou natočil dobrou desku, která vlastně není ničím výjimečná.

Úplně něco jiného platí o druhém CD s názvem Zavěšený kafe. Zde totiž Lohonka své písně svěřil do rukou jazzového hudebníka a aranžéra Radima Sládka, který jeho písně přetavil do jazzových podob. Nejde o jazz v moderním slova smyslu, s dlouhými improvizovanými sóly. Žalmanova muzika, která zčásti vychází z moderní české trampské písně, pochopitelně swinguje, podobně jako to swingovalo bratrům Ryvolům. Platí to samozřejmě jen o části Lohonkova repertoáru, ale v písních jako Já bych se v kočárku vozil nebo Tam na Picadilly – druhá z nich ostatně není Žalmanova původní melodie – synkopy jasně slyšíme. Sládek přizval své známé jazzmany – ovšem kontrabasista Libor Heřman má díky své kapele McBerds nebo spolupráci s Krystynou Skalickou zkušenosti i s folkem – a Žalmanovy písně s nimi natočil. Sestava se skladbu od skladby liší – někde vynikne výrazná dechová sekce, jinde překvapí vibrafon vedle swingující kytary (ostatně i kytarista Jiří Fryč má zkušenosti z folkových festivalů). Zpívá buď Žalman sám, nebo zazní sezpívané sbory členů jeho Spolu. Funguje to – mimo jiné i jako doklad toho, že vedle melodických písní, kterým dnes říkáme folk, je swing dál základním stavebním kamenem současné populární hudby. Jak jinak připomenout 50 let na scéně než právě takovouto kombinací?

Vydavatel: Pavel Lohonka ve spolupráci s Folk žije! 
Rok vydání: 2018
Žánr: folk s lehkou příměsí jazzu
Celkový čas: 56:25 + 41:42

www.zalman.cz