Pavlína Jíšová: To já, písnička (recenze CD)

Pavlína Jíšová v roce 2006, kdy slavila čtvrtstoletí na pódiu, založila komorní formaci, kterou pojmenovala podle své někdejší pantonské EP desky Pavlína Jíšová a přátelé. Původní sestavu tvořili kontrabasista Pavel Peroutka a kytarista Pavel Malina. Toho později vystřídal Jakub Racek a do sestavy přišla jako druhá žena Pavlínina dcera Adéla Jonášová (dříve Lounková). Po Peroutkově odchodu do Spirituál kvintetu a Rackově angažmá v Plavcích do skupiny přišly další dvě zkušené dámy – multiinstrumentalistka Petra „Šany“ Šanclová a baskytaristka Romana Tomášková. První z nich posluchači znají z Bokomary, ze spolupráce s Vlastou Redlem a z dalších projektů, Romana Tomášková začínala s kapelou Toman a lesní panna, hraje s Vojtou Zíchou a vede ženskou vokální formaci Přelet MS.

Kolekci To já, písnička tedy natočila čtyřčlenná dámská kapela, kterou pouze ve třech písních jako host rozšiřuje jediný muž, Jaroslav Matějů (kytara, zpěv). Album je jakýmsi Pavlíniným „best of“, výběrem nejznámějších, nejlepších či nejžádanějších písní z jejího rozsáhlého repertoáru. Přitom každé ze zvolených přídavných jmen platí z části a žádná kategorie není zastoupena stoprocentně. Každý fanoušek si totiž vzpomene na některou podle něj známou, dobrou nebo na koncertech žádanou píseň, kterou album neobsahuje. Mám-li mluvit za sebe, přidal bych například Svatební modlitbu, Jsem, Ester nebo Až se naučím mlčet.

Není však důležité, které písně se do výběru nedostaly. Devatenáct zařazených skladeb tvoří procházku zpěvaččinou dráhou od první sestavy skupiny Žalman & spol. (Já, písnička) přes skupinu Sem tam (Návrat) a Nezmary (na koncertech stále velmi žádaný Písek) až po Pavlínina pozdější sólová alba (z nejnovějšího řadového CD To si piš… je zde píseň To dá se dát). Všechny skladby znovu natočila aktuální dámská sestava, v níž vedle obligátních kytar a basy zní také mandolína, irská flétna a výjimečně klavír.

Díky zvoleným nástrojům a především instrumentální zručnosti a zkušenostem jednotlivých členek je album žánrově pestré. Vedle folku na něm tedy najdeme výlety směrem k bluegrassu a irské hudbě (někdy i v rámci jediné skladby), ke country i šansonu. Samozřejmostí je přesná basa Romany Tomáškové, překvapením jsou možná riffy elektrické kytary (Petra Šanclová) v některých písních, díky nimž album nezůstává ponořené do čistě akustických vod. Nejdůležitějším „nástrojem“ je však lidský hlas – Pavlíně ostatně s vokály pomáhají Petra s Adélou. Sama Jíšová na novém albu dostojí pověsti první dámy českého folku (aniž bych chtěl tvrdit, že na tentýž titul neaspirují další ženy). Pečlivá výslovnost a umění modulovat hlas do různých poloh patří k jejím přednostem. Je stejně dobrá vypravěčka pomalých písní jako „řváč“ ve skladbách rychlejší (v písni Dobrá zlá verš „Ptáci řvou“ skutečně vykřičí). Těžko jmenovat některé písně jako nejlepší – album si drží vysoko položenou laťku od začátku do konce, pakliže samozřejmě přijmeme hru, že je dobré točit starší písně znovu. Ano, daly by se vést spory, jestli je ta a ta skladba lepší v originální verzi nebo s novou kapelou. Vzhledem však k tomu, že cédéčka se dnes prodávají hlavně na koncertech, má album To já, písnička smysl. Fanoušek si totiž kupuje přesně tu kapelu, kterou slyší.

Vydáno vlastním nákladem
Rok vydání: 2014
Žánr: folk
Celkový čas: 53:01

www.jisova.cz