Žalman & spol.: Nápis na štítu domu

Žalman natočil nové řadové album. Od předchozího V roce jedna je dělí tři roky, což v dnešní době není ani nadměrný autorský přetlak, ani známka nedostatku invence. Je to prostě taková běžná doba k vydání cédéčka, zvlášť když v mezičase vyšel reprezentativní výběr ze starších desek.

Na nové desce najdete 13 skladeb; z toho u osmi Žalman složil text i melodii a u dalších písní je spoluautorem. Po jednom textu, respektive melodii přinesli spoluhráči z kapely (pánové Brož a Novotný), v jednom případě pocházejí slova od ex-členky Spolu Pavlíny Jíšové. Zbývá irský tradicionál Avalon s textem Jana Hlaváče a konečně převzatá skladba autorky Judith Durham Tak rád bych šel (s Žalmanovými slovy). Autorská role ostatních členů kapely zůstává tedy minimální, ale nedivme se. Tak to přece u Žalmana bývá, Spol je především jeho kapela a my se spíš musíme divit, jak velký prostor věnoval Petru Novotnému ve skladbičce V pravou chvíli (Novotný je autorem hudby a aranží, sám si píseň nazpíval, nahrál všechny nástroje a zbytek kapely zde vlastně vůbec neúčinkuje).

Pomineme-li autorství a zmíněnou jednu píseň, je zbytek alba záležitostí kapely jako celku. Na aranžích se (podle bookletu) podíleli všichni členové, nikde není nikdo z nich vyzdvižen. Vedle základní sestavy (Žalman, manželé Brožovi, Novotný) se na desce objeví ještě několik hostů. K vrcholům alba patří duet s Pavlínou Jíšovou Do jedné řeky. Melodie je "obyčejně líbivá?, avšak krásný hit z ní dělají jednak aranže (zvonivé kytary, které tu vyniknou, aby se jinde stáhly do pozadí a nerušily text), pečlivá výslovnost (délky samohlásek) a také text Pavlíny Jíšové. Ten je zajímavý díky neotřelým obratům ("já po létech tě vítám zpět z oblaků?), díky poctivé řemeslné práci se špatně ohebnými výrazy (slovesa "mít příležitost? nebo "následovat? by přímo sváděly k šroubovanému nepřirozenému použití) a konečně díky sladění slov s hudbou (ono kytarové zvonění spojené kupříkladu s veršem "Až vítr cinkne do věží?).

Ale abychom dokončili výčet hostů... Za zmínku jistě stojí hra Luboše Maliny na whistle. Písně Dívka jménem Žil vznikla ve spolupráci se smyčcový kvartetem a také s výrazným trombónem (Michal Gregor). A konečně v několika skladbách si zahrál na perkuse Milan Cimfe ze studia Sono. A propos Sono... Když se album natáčelo v tak kvalitním studiu, není divu, že akustické kytary tak krásně zvoní.

Avšak i ostřejší zvuky se na desce objeví, i když decentně. Elektrická kytara totiž desku překvapivě zahajuje, aby se vzápětí stáhla do pozadí a pouze sem tam decentně kořenila. Honza Brož s ní načrtává drobné figury, díky nimž výsledek připomíná něco mezi Blackmore?s Night a Čechomorem (tedy historizující nápěv v kombinaci s rockovými prvky, gradace, napětí, střídání mužského a ženského zpěvu, sbory).

Všimněme si ještě jedné drobnosti v textech. I když bych Žalmana asi nepovažoval za folkového básníka, ale spíše za velmi zručného řemeslníka (v tom nejlepším slova smyslu), tentokrát zvlášť oceňuji citlivé rozlišování v náladách písní a tomu zvolenou formu verše. Zatímco v jasně hitové Krásnou Pálavou je "popově? jednoduchý a pohybuje se až na samé hraně kýče (což zachraňuje obraty "Až se těla bílá orosí? nebo "Často mají častý déjà-vu?), u závěrečných Křtin, věnovaných Kraštůfkovi H., mám podezření, že jakoby neumělé asonance prošly velmi pečlivým výběrem (křížek/blíže, dětský síně/nanosíme, peří/sněží). Výsledek je přesně takový, jaký by měl být. Připomíná lidovou slovesnost a současně má blízko k dětskému vidění poezie - sám si vzpomínám, jak jsem jako malé dítě tvořil své první "rýmy?, které měly k rýmům opravdovým hodně daleko.

Pokud bych měl srovnávat novinku s minulou deskou, zdá se mi Nápis na štítu domu vyrovnanější. Nenašel jsem na něm žádný průšvih (jako bylo na minulé desce Dobře mi), žádnou vyloženě slabou skladbu. Na druhé straně velehitů formátu Damiána, Třech přání, Ukolébavky nebo Budějických zvonů tu zas tolik není. Jenže (jen) počtem hitů se úroveň alba neměří. Žalman prostě odvedl výborné řemeslo a natočil solidní desku.

(Článek vznikl pro časopis Folk & country, kde vyšel v čísle 5/2004 pod názvem V roce čtyři. Další informace o Folk & country najdete na www.folkcountry.cz.)