Jaroslav Hutka: 100 let (recenze CD)

Jaroslav Hutka: 100 let (recenze CD)
5. března 2019 Recenze, Folk Autor: Milan Tesař

Písničkář Jaroslav Hutka vydal u příležitosti loňského výročí sto let od vzniku Československé republiky album s názvem 100 let. Zařadil na ně písně s politickými a historickými tématy. Přečtěte si naši recenzi.

„Psát přímočaře, neuhýbat do parodie a neskrývat se do poetických křovin je nevděčné a nakonec i výsledky mohou být všelijaké,“ píše Jaroslav Hutka v bookletu svého nového alba 100 let. To je věnováno prvnímu století od vzniku samostatného československého státu a úvodní jedenáctistránkové pojednání a „uvedení do tématu“ je téměř stejně důležité jako písně samotné.

Hutka na sebe v poslední době strhl pozornost jako autor satirické písně Miloš a zubatá, v níž naplno projevuje svůj antipatie vůči současnému českému prezidentovi. Tuto ostrou skladbičku („Sprosťák a ožřala, blemci blemt“), kterou i někteří kritikové Miloše Zemana odsuzovali jako nevkusnou, na albu najdeme také. Naštěstí však nejde o dílko pro Hutkovu reflexi naší současnosti a nedávné historie typické. Ve všech ostatních dvanácti písních převládá závažná atmosféra a obrazy sice drsné a přímočaré, ale nikoli dehonestující. Sám písničkář to komentuje slovy: „Nikdy jsem se nepovažoval za politického zpěváka, a teď se jím pozvolna stávám. Píšu ale pro sebe a své svědomí. Nechci nic zamlčovat.“

V titulní písni Sto let Hutka prochází stoletou národní historií plnou nejasností a nastoluje otázky typu: „Co teda slavit a na co hrdý být?“ Někdejší Československo vidí jako zemi, v níž se střídalo udávání židů, násilí nacistů, Rusové na tanku nebo naděje zničená Klausem. Klade proti sobě krásnou postavu Masaryka na koni a Beneše na útěku, naději s Václavem Havlem a následná léta, kdy „ústava tancuje v šaškovském kabátě“. Některá témata pak rozvíjí v dalších písních: Vekou pozornost věnuje hrůzám komunismu (odporný smutek, zmařené životy, kněží na uranu), ale také současné uprchlické krizi („V Česku jsou směšná slova Krista, láska k bližnímu, k potřebným“).

Není třeba Hutkovi vytýkat, že jeho verše nejsou tak dokonalé jako Krylovy. Sám si to uvědomuje a v úvodním eseji o tom píše: „Krylovy písně jsou po dávném způsobu malých forem perfektně zrýmované, až tak, že rým na sebe strhne i obsah.“ Není také nutné s ním souhlasit v každém detailu. Jeho nové písně jsou však důležité nejen proto, že reagují na aktuální události a současně připomínají i nepříjemnou minulost našeho národa. Jejich hlavní význam tkví v tom, že kladou spoustu otázek a přímo burcují k odpovědím a k zamyšlení. Řada písní z alba Sto let se pak řadí k tomu nejlepšímu, co Hutka kdy napsal, například vedle písně Pravděpodobné vzdálenosti. Kdybychom takového Jaroslava Hutku neměli, museli bychom si ho vymyslet, chce se zvolat s klasikem.

Vydavatel: Galén
Rok vydání: 2018
Žánr: folk
Celkový čas: 47:28

www.hutka.cz

(Článek vznikl pro Katolický týdeník)