Profil Jaroslava Hutky ve Slyšte, lidé!

Olomoucký rodák a signatář Charty 77 Jaroslav Hutka studoval na pražské uměleckoprůmyslové škole a na konci 60. let vystupoval se svými přáteli Vladimírem Vietem a Hvězdoněm Cígnerem. Hutka vzpomíná: „Já jsem původně nechtěl ani hrát, ani zpívat. Veit a Cígner to byli, kteří mě přinutili. Původně jsem si myslel, že jim budu jenom psát texty.“ Od počátku byl Hutka zvyklý hrát s někým, původně chtěl bubnovat v rockové kapele. Ale Bob Dylan mu ukázal, že dostatečně energická muzika se dá dělat i s pouhou akustickou kytarou. „No a Dylan bylo také určení, jak zpívat a jak psát písně, a vlastně taky o čem,“ říká Jaroslav Hutka.

Jeho první dvě desky Stůj břízo zelená a Vandrovali hudci obsahovaly úpravy moravských lidových písní ze Sušilovy sbírky, protože ty mu tehdejší režim povolil vydat. Hutka byl zakládajícím členem písničkářského sdružení Šafrán a v 70. letech ve svých písních vykresloval Československo jako vězení, z kterého sám později z donucení utekl do emigrace do Nizozemska.

Zatímco další klíčoví písničkáři té doby Vladimír Merta a Vlastimil Třešňák svá první autorská alba nahráli ve studiu, respektive v bytě Robina Hájka, Hutkova první autorská deska Pravděpodobné vzdálenosti (která vyšla v exilu ve Švédsku) přináší záznam z malostranské Baráčnické rychty včetně reakcí publika. Hutka, který byl navzdory vážným tématům některých svých písní, do značné míry bavičem, tak nabízí ukázku dobové interakce s posluchači, která posiluje dokumentární význam alba. „Hráli jsme každé úterý, aby si lidé zvykli na pravidelný den,“ vzpomíná písničkář v bookletu. Pravděpodobné vzdálenosti tedy nejsou nahrávkou výjimečného, měsíce připravovaného koncertu – jak to známe z aktuálních živých desek –, ale autentickým – a o to cennějším – vhledem do písničkářovy každotýdennosti.

Ve zprávě tajné policie z února 1979, tedy několik měsíců po písničkářově emigraci, se psalo: „Hutka přiznal, že některé jeho texty mohou být publikem chápány jako současná kritika proti politickému zřízení v ČSSR. Dne 10. května 1978 podal žádost o povolení vystěhování do Nizozemí společně s manželkou Danielou. Jako důvod k vystěhování uvedl uměleckou a osobní diskriminaci. Žádosti Jaroslava Hutky a jeho manželky bylo vyhověno a oba vycestovali dne 18. října 1978 v 15 hodin přes Rozvadov do Nizozemí. Současná činnost Jaroslava Hutky v zahraničí je sledována.“

Po návratu z emigrace Jaroslav Hutka delší dobu nepsal nové písně, až v posledních asi třech letech se ke psaní zvláště textů vrátil. Jeho novou tvorbu shrnuje mimo jiné album Koncert v barvách Světlé, natočené ve Světlé nad Sázavou v roce 2009.