Recenze hudebních CD

T4 (Roman Dragoun, Stanislav Kubeš, Vladimír Kulhánek, Martin Kopřiva): Pár tónů a slov

T4, nová položka v katalogu české rockové hudby, je takzvaná superskupina. Sešly se zde totiž osobnosti známé z různých dalších projektů, přičemž nejslavnější jsou dvě jména. Klávesistu a zpěváka Romana Dragouna znají pamětníci z brněnské artrockové legendy Futurum, která mimochodem nedávno znovu začala účinkovat, a také ze dvou velmi zajímavých sólových alb s jemně křesťanskou tematikou. Vladimír "Guma" Kulhánek zase se svou baskytarou tvrdil muziku na několika albech Mišíkovy skupiny ETC... a předtím působil v průkopnicky bigbítovém Flamengu. Z ETC... můžete znát i kytaristu Stanislava Kubeše, zatímco kapelní benjamínek Martin Kopřiva bubnoval například ve Vítkově kvartetu nebo ve skupině Veteráni studené války.

Bokomara, Luboš Javůrek & Milan Jablonský: Cenathálie

O tom, že má skupina Bokomara zálibu v monotematických projektech, jsem už psal v recenzi minulého alba Miláček. Už tehdy jsem naznačil, že kapela "cosi" připravuje s textařem Milanem Jablonským a že se to "cosi" má týkat divadla. Album Cenathálie je přede mnou, skutečně obsahuje písně inspirované slavnými divadelními hrami a já musím uznale podotknout, že se - i když na něm není úplně všechno podle mého vkusu - povedlo.

Kaluže: Šedé cédé

Druhé album severovýchodočeských Kaluží je pouze zdánlivě "šedé". Více než na obsah se u jeho názvu musíme soustředit na formu. Šedé cédé je totiž v první řadě pěkná slovní hríčka a podobných i ještě lepších poetických nápadů najdeme na albu spoustu. Největší podíl na tom má hlavní textař kapely Ondřej Paděra, ale pěkné a svěží jsou i texty Jany Pachlové.

Old Blues Company: V dobré víře

"Acoustic blues band from Ostrava" - tak o sobě kapela Old Blues Company píše na svých stránkách. Tomuto zařazení se nedá nic vytknout. Akustičtí jsou (nepočítáme-li baskytaru, které se však dnes u akustických skupin běžně toleruje), bluesoví také a z Ostravy též. Základní enckyklopedické zařazení tedy máme zvládnuté, a tak se můžeem podrobněji podívat na první "dlouhohrající" nahrávku, kterou kapela natočila. Jedná se zatím pouze o demo, booklet je skromný (titulní strana + jediná další potištěná stránka), avšak nejdůležitější informace obsahuje (jména písní a autorů, stopáže, složení kapely s detailním rozepsáním nástrojů a zpěvu ke každé skladbě, kontakt atd.). A jaká je samotná nahrávka?

Zuzana Navarová: Smutkům na kabát (nahrávky z 90. let a ty poslední)

Od svých počátků se skupinou Nerez přes několik latinskoamerických projektů až po vyzrálé nahrávky skupiny Koa (plus epilog v podobě písní na albu Karla Plíhala) se Zuzana Navarová svým posluchačům představovala jako žena vytříbeného vkusu, obrovského tvůrčího potenciálu a zajímavého hlasu. Když na konci loňského roku tato výborná autorka a interpretka nečekaně zemřela, utrpěla česká hudební scéna jednu z největších ran minimálně posledního desetiletí. Avšak jak to u podobných případů bývá (jen po úmrtí Karla Zicha vyšla snad pět výběru jeho hitů a další se na trhu objevil nedávno), rozhodl se jistý vydavatel z poptávky po Navarové něco vytěžit.

Courage: ...na kuráž

Hranice mezi demonahrávkou a oficiálním albem (byť vydaným vlastním nákladem) jsou v dnešní době velmi rozvolněné. A tak zatímco obal prvního CD skupiny Courage se tváří sice skromně, avšak v zásadě "oficiálně", samotný nosič je vypálený, "album" trvá necelou půlhodinu a především po interpretační stránce se opravdu zatím jedná spíše o demonahrávku.

Jiří Smrž: Poslední láska

Když jej slyšíte na koncertě, možná vás na první poslech jeho klidný projev nezaujme. Musíte se pečlivě zaposlouchat do textů, abyste odhalili krásu jeho písní. Abyste si uvědomili, že v každé bez výjimky autor vrství tak silné obrazy, že by se za ně nemuseli stydět ti nejklasičtější klasikové naší poezie. Jiří Smrž má načtené filozofy i básníky, naposlouchané skladatele, důvěrně zná Bibli, všímá si krajiny kolem sebe a své si jistě zažil v mezilidských vztazích. Je mu něco přes padesát, a tak má právo bilancovat. Neholedbá se však, co vše už dokázal. Naopak hned v první písni svého nového alba sebekriticky volá: "Od každé myšlenky chybí mi vždy kousek / jenž třeba domyslet, však jako by nebylo dost času."

Cymbelín: Těba

Že ve skupině Cymbelín od minulého alba Kolem osy téměř nezůstal na kameni kámen (jak by pravil folkový klasik), je dostatečně známé. Jen pro pořádek připomenu, že z původní dlouholeté čtyřčlenné sestavy v kapele zůstal pouze kapelník, autor, zpěvák a kytarista Tomáš Šenkyřík a houslista (a v poslední době možná častěji baskytarista) Pavel Rajmic. Sestavu na třetím albu Těba dále tvoří saxofonista Jiří Mottl, bubeník Lukáš Kyzlink a především zpěvačka a textařka Vladimíra Krčková. Klára Šmahelová (knoflíkový akordeon bajan), která na albu pouze hostuje, se mezitím stala plnohodnotnou členkou skupiny.

Čechomor: Co sa stalo nové

Co sa stalo nové je první řadové album Čechomoru po pěti letech. A vlastně první studiové album Čechomoru vůbec, protože to předchozí (nazvané mimochodem Čechomor) natočila ještě Českomoravská hudební společnost. Od té doby se toho nového přihodilo docela dost.

Jana Rychterová: To je život...!

Klidně i o chlastu, ale s noblesou. Takto bychom mohli stručně charakterizovat nové album šansonů, které natočila Jana Rychterová. Zpěvačka se sytým a ve všech polohách jistým hlasem a s pečlivou výslovností své autorské písně nezpívá - ona je přednáší. Aranže jsou sice úsporné, avšak ne tuctové. Co víc si přát, chtělo by se říct. Ale pojďme se na album podívat zblízka.