Courage: ...na kuráž

Rok vydání: 2005
Vydáno vlastním nákladem
Žánr: folk
Celkový čas: 27:51

Hranice mezi demonahrávkou a oficiálním albem (byť vydaným vlastním nákladem) jsou v dnešní době velmi rozvolněné. A tak zatímco obal prvního CD skupiny Courage se tváří sice skromně, avšak v zásadě "oficiálně", samotný nosič je vypálený, "album" trvá necelou půlhodinu a především po interpretační stránce se opravdu zatím jedná spíše o demonahrávku.

Courage je mladá brněnská kapela, která hraje čistý folk: žádné výlety k alternativě, etnu, rocku či čemukoli dalšímu modernějšímu. Prostě jedna z mnoha kapel žánru, který na jižní Moravě neměl nikdy o příznivce nouzi. A tak i když se zvláště mimobrněnský čtenář může domnívat, že o takové neznámé skupině skoro nemá cenu psát, vězte, že ve svém rodném městě si už Courage dokázala vybudovat velmi slibné posluchačské zázemí. Zjistil jsem to nejen na koncertě v klubu Leitnerova (kam mě kapela pozvala jako kmotra alba), ale také v naší hitparádě Kolem se toč, kde soubor dostával velmi slušný počet hlasů.

Z koncertu vím, že Courage hraje s radostí, že se snaží zaujmout nejen samotnou hudbou, ale i průvodním slovem a vůbec komunikací s publikem a že také záslužně představuje ještě méně známých interpretů (slibná kapela Černosvit). Z cédéčka nic z toho samozřejmě neslyšíme, zůstávají jen samotné písničky. Až na dvě výjimky se jedná o autorskou tvorbu kapelníka, kytaristy a jednoho ze zpěváků Marka Chlupa, jehož styl bych umístil někam mezi Kamelot a Klíč. Ano, zvláště v kytarových vyhrávkách občas slyším ohlasy brněnské moderně trampské vlny (která dosáhla největšího úspěchu právě v podobě Kamelotu), zatímco sborové vokály (Černá vdova) mi evokují klíčovské aranže.

Marek Chlup coby skladatel nad svou tvorbou přemýšlí, myslím, že nechrlí jednu skladbu za druhou. I když má zatím do první ligy (i v rámci regionu) daleko, dokazuje, že umí píseň velmi zajímavě vystavět - nespokojí se s jednoduchým schématem sloka-refrén-sloka (Černý vlk). Avšak jak to u mladých kapel bývá, v textech zatím nedokáže uhlídat přízvuky ("nekrytou směnKU" - Holka z tančírny; "zbýVÁ jen málo" - Po flámu). Ještě větší problém pak vidím v interpretaci. Na mnoha místech neladí sbory, hodně mimo jsou flétny (Po flámu, Prázdný dům, Holka z tančírny - zde flétna písni vyloženě škodí, místo aby ji zdobila). Sólová zpěvačka v úvodním Šedém vlkovi se snaží o pronikavý projev, avšak zatím se jí to příliš nedaří. O něco lepší je ženský zpěv v následující Po flámu, ale i zde je ještě na čem pracovat. Některé aranžérské "finesy" vůbec nechápu - například zcela zbytečné "tata tata táda" v Holce z tančírny nebo způsob, jakým se v první písni ozve věta "Usadím tě v chládku".

Drobností, na kterých bude třeba usilovně pracovat, je tedy před skupinou Courage dost. Dokážu si však představit, že například s dohledem a s radami zkušeného hudebního režiséra nebo zkušenějšího kolegy folkaře by kapela mohla tytéž (nebo jiné) písničky mírně přepracovat a nahrát znovu, a tak by vzniklo velmi pěkné album. Vždyť například Černá vdova je hodně pěkná písnička s hitovými ambicemi. Milí členové Courage, pracujte tedy na sobě. Bude vás to možná stát trochu kuráže, ale na další výsledky vaší práce se těším.