Udi Shlomo: Přál bych si být klavíristou

Udi Shlomo v rozhovoru říká, že hudba k němu často „přichází sama“ – slyší melodii a začne ji rozvíjet. Některé nápady leží dlouho, než k nim najde správný tvar: „Nesednu si a neřeknu si: teď něco složím. Prostě to přijde.“ Jeho koncerty podle něj kombinují humor a lehkost s hlubokými emocemi. Na letošním koncertě v Brně zahrál vůbec poprvé svou novou skladbu pojatou jako výzvu k míru. Komentuje ji slovy: „Nebylo snadné po té skladbě pokračovat, bylo to dost emotivní. Ale je hezké končit s pozitivní energií.“

Shlomovo zatím poslední album se jmenuje You and Me. Tento název podle něj vystihuje osobní rovinu nahrávky. Všechny kompozice vycházejí z atmosféry nebo vzpomínek, které chce autor hudbou zachytit, a staví je především na melodii: „Melodie je pro mě to nejdůležitější. Od ní se odvíjí všechno ostatní.“ Dodává, že je někdy frustrovaný z toho, že jako bubeník nemá přímou kontrolu nad melodií: „Musím si vybírat muzikanty, kterým důvěřuju, že přenesou hudbu tak, jak ji cítím. Někdy bych si přál být klavíristou.“

V rozhovoru přijde řeč i na současnou situaci izraelských hudebníků, kteří jsou mnohde ostrakizováni. „Je to teď strašně těžké,“ říká Shlomo, který dlouhodobě žije v Norsku. Po vypuknutí války měl jen tři koncerty – dva na židovských akcích v Berlíně a jeden nedávno. „Kluby a festivaly nás často nechtějí zvát. Bojí se problémů, demonstrací. Je to smutné – není to moje vina, že jsem se tam narodil.“ Přesto doufá v lepší časy a plánuje nové album, tentokrát ve formátu klavírího tria: „Chci něco intimnějšího, otevřenějšího pro improvizaci. Více prostoru pro překvapení.“