Slyšte, lidé! – Přehled nejlepších českých alb roku 2016

Tomáš Kočko & Orchestr se svým novým albem Velesu, které se tematicky věnuje předkřesťanským mýtům starých Slovanů, bodoval čtyři měsíce v celoevropské hitparádě žánru world music a v celoročním pořadí skončil na krásném 25. místě mezi alby z celého světa.

Už sedmnácté album s názvem Vykolejená vydala na konci roku skupina Jablkoň. Ke spolupráci si přizvala producenta Ondřeje Ježka, a tak vzniklo – jak tvrdí vydavatel – album vstřícné, vlídné i přátelsky drsné. Jak bývá u Jablkoně zvykem, úplně novinky se tu střídají s novými verzemi starších písní.

CD s názvem Podvod nabízí zajímavé propojení jazzu s trampským žánrem. Kytarista Vilém Spilka se svým Quartetem totiž nahrál instrumentální úpravy písní Honzy Nedvěda.

Skupina Vltava se na svém novém albu Čaroděj vrátila ke zvuku, jaký měla v 90. letech. To album není v ničem revoluční. Ale co píseň, to hit, a při tom množství skladeb Robert Nebřenský jako autor neztrácí nic ze svého vtipu.

Písničkářka Iamme Candlewick a básník a písničkář Jakub Čermák alias Cermaque jsou manželé. V roce 2015 strávili několik měsíců na cestě autorem po Evropě a své putování zachytili nejen v dokumentárním filmu, ale především na písňovém albu Gravitace. Silná témata, zajímaví hosté, originální zpracování písní.

V komorní sestavě – pouze hlas a kontrabas – vzniklo společné album zpěvačky Ridiny Ahmedové a kontrabasisty Petra Tichého. Ridina je známá jako hlasová experimentátorka, Petr hraje v řadě kapel od keltské hudby po experimentální jazz. Oba vedle svých nástrojů používají loopstation, s jehož pomocí si nahrávají smyčky a svůj hlas, případně kontrabas vrství, a vytvářejí tak neskutečně zajímavé skladby. Album se jmenuje HLASkontraBAS.

Skupina The Odd Gifts v čele s Ondřeje Galuškou natočila album Migrant Songs na pomezí rocku, folku, blues a world music. Důležitější je však téma, což je migrace v různých jejích podobách. Zdaleka tedy nejen ta současná, o které se tolik diskutuje. Ondřej Galuška vedle současných migrantů klade třeba českého kulturního cestovatele Antonína Dvořáka při jeho plavbě do Ameriky. Jako hosty si Ondřej na album pozval mimo jiné cizince žijící v Česku – třeba anglické písničkáře Alasdaira Bouche, Jamese Harriese a Justina Lavashe.

Velkým objevem roku 2016 je projekt Prune, za kterým stojí brněnská písničkářka Lucie Krpalová. Lucie hrála už v roce 2014 živě u nás ve studiu a v pořadu tehdy zazněly i některé písně, které nyní jako Prune vydala na albu Kruhy. Prune je vlastně Luciino duo s Martinem Kyšperským, který písničkářku, kytaristku a hráčku na banjo doprovází na deset dalších nástrojů – od kytary přes klávesy a bicí až po mlýnek nebo elektronické zvuky. Jako hosté ve studiu účinkují Christoffer Strandh na trubku, Kristýna Urbánková na klarinet, Josef Klíč na violoncello, Míša Antalová na perkuse, zazpívaly si Jana Pilgrová, Lucie Páchová nebo Beata Bocek.

I brněnská skupina Tranzan hrála v roce 2014 v našem studiu a i ona vydala na konci roku 2016 své první album. Nazvala je Příběhy o životě, smrti a o tom, co je mezi tím. Tranzan je vítězem soutěže Houpací kůň z festivalu Okolo Třeboně z roku 2015 a ve svých písních se zaměřuje především na ekologická témata. Sestavu tvoří kytarista a zpěvák Radek Malý, zpěvačka a violoncellistka Soňa Malá, na klávesy hraje Ondřej Strouhal, na basu Jakub Šimáně a pátým členem je bubeník zvaný Pospe.

Martin E. Kyšperský v roce 2016 představil fanouškům novou sestavu své kapely Květy, spolu se svou – bohužel nedávno zesnulou – přítelkyní Alenou Černou napsal sbírku básní Marťanské lodě a na samém konci roku vydal sólové album Vlakem. Název v tomto případě hovoří za vše, protože právě jedna konkrétní cesta vlakem Martina k novým písním inspirovala. Nebo přesněji – všechny písně Martin napsal během jediné cesty vlakem. Všestranný muzikant tentokrát nepoužil kytary, basu ani bicí, ale doprovod natočil s pomocí starých elektronických mašinek. Album věnoval Alence Černé.

Jako  host účinkuje na novém albu Martina Kyšperského také písničkářka Martina Trchová. Ta vydala zároveň se svým Triem nové autorské a koncepční album Holobyt. Někdejší vítězka Autorské i Interpretační Porty a držitelka Krtečka z festivalu Zahrada se na novém albu od folku odpoutává a nabízí skladby stále písničkářské, ale zároveň výrazně ovlivněné jazzem. Doprovodné Trio tvoří kytarista Patrik Henel, kontrabasista Radek Polívka a bubeník Petr Chlouba, jinak člen skupiny  Jablkoň. Hlavním tématem nového alba Martiny Trchové je domov, stěhování, hledání místa k bydlení – v původním i přeneseném slova smyslu.

Jitka Šuranská, dvojnásobná držitelka Anděla, představuje na svém novém albu Divé husy své trio, které vedle ní tvoří mandolinista Martin Krajíček a cimbalista, kontrabasista a hráč na nejrůznější píšťaly Marian Friedl. Všichni mají zkušenosti z různých žánrů – od jazzu přes klezmer po mexickou hudbu – a díky svým schopnostem a všestrannosti nahráli album bez hostů, pouze s producentem Stano Palúchem, který je spojovacím můstkem s minulou Jitčinou deskou. Album má výtečný zvuk a úpravy lidových písní se na něm naprosto přirozeně prolínají s autorskou tvorbou Mariana Friedla.

V pořadu zazní z jednotlivých alb spíše kratší písně a v jednom případě jde dokonce o minutovou miniaturu s názvem Já nejsem naštvaná – ukázku toho, jak vtipná dokáže být i na tak krátké ploše skupina Jananas. Její nové album To samo se vyznačuje nejen vtipem, ale i výborným zvukem a pestrými aranžemi.

Jiným způsobem pracuje s vtipem jazzová skupina Vertigo – už to, že své nové album nazvala Nononononininini o něčem vypovídá. Autorem většiny skladeb na albu je saxofonista Marcel Bárta, ale autorsky přispěl také pianista Vojta Procházka a dvě překvapivé skladby přinesl trumpetista Oskar Török. Překvapivé proto, že se jedná o zhudebněné básně Ivana Kraska, které Oskar navíc sólově nazpíval. Přes různé vlivy a přístupy album skvěle drží pohromadě.

Zajímavým úkazem na české scéně je skupina ba.fnu, která se zaměřuje na tradiční taneční hudbu – zejména, ale nejen, z keltské tradice. Má originální složení – niněra, cistra a elektronické nástroje. Na svém nové albu, které vyšlo v grafické pěkné podobě a la nástěnný kalendář, si česká trojice přizvala legendárního bretonského zpěváka a sběratele folkloru Yanna-Fanche Kemenera. Album YFK∼2016 obsahuje především lidové písně z Bretaně, doplněné třemi skladbami Mikuláše Bryana. Na albu hrají jako hosté hráči na violu da gamba, harfu, arciloutnu, ale také třeba foukací harmoniku. Důležitou náladotvornou součástí mezinárodního a mezižánrového alba jsou také zvukové koláže – včetně úryvku ze starého českého filmu nebo německé recitace – mezi písněmi a přímo v nich.

Sólové album si v roce 2016 ke svým 50. narozeninám nadělil Jarda Svoboda, kapelník skupiny Traband. Nazval je Solo a zvukem se na něm částečně vrací k albu Přítel člověka – spojovacím můstkem je použití harmonia jako hlavního doprovodného nástroje. Novinkou je naopak strunná autoharfa v rukou hosta, písničkáře Fandy Holého. Písně jsou Jardovými vyznáními – zpívá se v nich o Bohu i o ženách a přitom není vždy úplně jasné, do které z těchto dvou kategorií skladba patří. Klíčovým tématem je také krajina a v neposlední řadě slova a jazyk. Jednu píseň pak Jarda Svoboda věnoval památce Václava Havla.

„Miluju zpěv a baví mě možnosti spolupráce s různými kapelami či muzikanty, ať už jsou dlouhodobé, nebo krátkodobé,“ říká písničkářka Beata Bocek. Pochází z Českého Těšína, žije na Valašsku a velkým inspiračním zdrojem pro ni byla cesta na Nový Zéland. Na svém albu O Tobje zpívá nejen v polštině, která pro ni zůstává nejpřirozenějším jazykem, ale také česky, anglicky a překvapivě i švédsky.