MØW: Konkrétní a přímočaré poselství

Rozhovor s polskou skupinou MØW

Vaše aktuální album W jednym pokoju vnímám jako méně jazzové než debut Historie zebrane. Cítíte to tak i vy?

Ania Bratek: Podle mne to byl přirozený proces postupného objevování naší identity jako kapely. Když jsme přemýšleli o písních, které jsme chtěli nahrát na druhé album, přistoupili jsme k tomu trochu jinak než u první desky. Najali jsme také producenta Tomasze Harryho Waldowského, který nám naši hudbu trochu lépe uspořádal a zvýraznil některé její aspekty. Ale základní barva naší hudby se nezměnila. Východiskem jsou stále písně s jazzovými aranžemi a s prvky improvizace.

Jakým způsobem vznikají vaše aktuální skladby?

Ania: Proces tvorby je u nás stále stejný už proto, že vždy začínáme od textu. Teprve poté vytvořím základní náčrt melodie, melodickou linku a základ harmonie a v tomto tvaru píseň přinesu na zkoušku. Tam se s mými úžasnými spoluhráči domluvím, jak by skladba mohla vypadat. Někdy například upravíme melodii a podobně. Ale proces tvorby byl velmi podobný tomu, jak jsme to dělali v případě prvního alba. Myslím si ale, že když nějakou činnost děláme delší dobu, zdokonalujeme se a jde nám to stále lépe. V případě druhého alba nám tedy práce na písních šla lépe, měli jsme více možností, jak se posunout, všechno to bylo naprosto přirozené.    

Ago, vaší hlavní doménou je instrumentální jazz. V čem je pro vás jiné hrát písně s texty?

Aga Derlak: Je to pro mne jiné, ale musím říct, že mě velmi těší hrát hudbu obohacenou o texty. I proto jsem na své nejnovější autorské album, které vyjde pravděpodobně ještě letos, pozvala zpěvačku, která měla za úkol obohatit mou tvorbu o textovou složku.  Když máme texty, které tvoří příběh alba, můžeme jít více do hloubky i se samotnou hudbou. Navíc když hrajeme písně s texty, mám pocit, že posluchačům zprostředkováváme skutečný a velmi konkrétní příběh. Samozřejmě že nikdy neodhalujeme sto procent toho, co chceme sdělit, vždy je tam prostor pro fantazii. Ale poselství našich písní je konkrétní a přímočaré a to se pak odráží i v hudbě.    

Na album W jednym pokoju jste si jako kapela pozvali několik hostů. Podle čeho jste je vybírali?

Aga: O hostech měla jasno tady Ania jako kapelnice. Chtěli jsme prostě ty naše písně trochu přibarvit. Na albu účinkuje moje sestra, která tam rapuje, co je trochu jiný styl vokálního projevu, než je u nás obvyklé. Pak je tam také zpěv našeho producenta Tomka Waldowského. A pak na albu zazní také jazzová trubka Cypriana Baszyńského a klavír Bogdana Holowni. Takže na jednu stranu jsme se snažili o kompaktní zvuk celého alba – a kvůli tomu jsme si také pozvali producenta –, ale zároveň jsme si říkali, že by bylo pěkné některé písně trochu dobarvit, přidat do nich něco navíc.    

Ago, jaké jsou teď vaše hudební aktivity mimo MØW?

Svůj čas rozděluji mezi různé hudební projekty. Pokračuji dál se svým triem. Momentálně natáčíme desku v rozšířené sedmičlenné sestavě se smyčcovým kvartetem. Kromě toho mám nové trio s Michałem Barańským a se Sebastianem Kuchczyńským. Další projekt mám s Magdalenou Howorskou, se kterou hraji hudbu inspirovanou folklorem a zároveň free jazzem a polským jazzem 60. letech. Je to tedy velmi různorodé. Každý z těchto mých projektů se nějak dotýká jazzu a improvizované hudby, ale pokaždé trochu jinak. Ostatně i MØW má k jazzu blízko, ale blíží se mu spíše ze strany autorské písňové tvorby. Díky tomu se jako umělkyně mohu všestranně rozvíjet a každý z těchto projektů mi přináší inspiraci pro ty druhé.