Oboroh: Ve věci probuzení (recenze z pořadu Šmrnc)

Svou kůži na trh znovu přináší skupina Oboroh s novým albem Ve věci probuzení, které vyšlo letos v květnu. Pokud máte tuto skupinu s více než dvacetiletou historií zařazenou v šuplíčku Žalmy, potom ji honem zařaďte do jiného šuplíčku nebo ji nezařazujte nikam.  Oboroh na dvou minulých albech nemá ani jeden žalm a podobně tomu tak je i na desce poslední.

Nedá se ovšem říct, že se na CD Ve věci probuzení neobjevují křesťanské motivy. Slávek Klecandr jako textař nemusí slovo Bůh explicitně použít a přesto jsou jeho písně v dobrém slova smyslu cítit živou vírou.

Oboroh hraje ve čtyřčlenné folk-rockové sestavě: bicí, baskytara, klávesy a o tom, zda se jedná o folk nebo rock rozhoduje akustická nebo elektrická kytara v rukou kapelníka.Další melodické nástroje, které jste mohli slyšet na předchozích albech tentokrát chybí. Kapela zní i díky tomu přímočařeji, víc rockově.

Sólové party zpívají Slávek Klecandr typickým vypravěčským způsobem a klávesista Roman        Dostál, jehož projev je expresívnější a rockovější. I zbývající členové (baskytarista Jaroslav Jetenský a bubeník Libor Ježek) se zapojují do zpěvu sborů, všechny tyto mužské hlasy se překvapivě dobře doplňují a ladí k sobě.  Všichni hráči své nástroje ovládají a ze zahraných not je cítit jistota a lehkost, s jakou se muzikanti dostávají  i přes složité pasáže.

Tak jako vždy, je i deska Ve věci probuzení především deskou písní Slávka Klecandra. Dvě skladby (úvodní instrumentálku Probuzení a píseň Návštěva)  zhudebnil Roman Dostál, píseň Kdesi je kompozičním i interpretačním klenotem Jaroslava Jetenského. LK:  Jedinou převzatou písní na albu jsou Kejklíři z repertoáru Vladimíra Merty. Pokud kapela zařadí do repertoáru cizí píseň, bývá otázkou, jakou přidanou hodnotu k ní dodá, aby se lišila od původní verze. Oboroh jí dodal, podobně jak to dělával s písněmi Sváti Karáska, dobře fungující rytmiku a zajímavý vícehlas.

Písně Kejklíři a Kdesi považuji za vrchol alba. V druhé jmenované se autoři vypořádávají se smrtí blízkého člověka. Klecandrovy básnické obraty („je kdesi meč, který anděl uhasil“) i dvojhlas Járy Jetenského a Romana Dostála se úspěšně snaží vykřesat z beznaděje naději.

Klecandr – textař si hraje se slůvky, s neotřelými rýmy a obrazy, které se zlehka dotýkají reálného světa, ale nechávají velký prostor pro posluchačovu fantazii. Tvoří poznávací znamení Oborohu, přinášejí neotřelé náměty.  Nepřenositelnost jedné kultury do druhé (v písni Gazela), porovnání neporovnatelného (Zhola nic), apokalyptická vize (Sníh) nebo probuzení jako každodenní příprava na probuzení ze smrti (Nebill). Z těchto textů, které zcela civilním způsobem propojují zemi s nebem vybočuje jen závěrečná modlitba Padá noc, která k Bohu přímo mluví a prosí o ochranu.

Podobně jako texty je i hudba neobyčejně barevná, každá píseň je po harmonické stránce nesmírně bohatá, v každé vás překvapí nejméně jeden neobvyklý akord nebo sled akordů. Dokonce i v country písni Nebill ukazuje Slávek Klecandr, že taková skladba může mít víc než tři akordy (u této jsem jich napočítal 10).

Nové album Oborohu je vyváženým souborem písniček o životě, o Bohu o naději a o probuzení, kdy se člověk z nevědomí dostává z nevědomí do bdělého stavu.  Folk-rocková formace se tentokrát obešla bez hostů a nahrála písničky tak, jak je můžete slyšet na koncertech.  Kapela má posluchačům co říct a sděluje to dobře poslouchatelnou formou. A jak se můžete dočíst na stránkách Oborohu, v příštím roce se znovu chystá do studia natočit novou desku Žalmů. Tak tedy, hodně štěstí!