Slyšte, lidé! – Liturgický rok se skupinou Oboroh

Oboroh je skupina rozkročená od meditativní modlitební polohy až po rychlejší rock. Kapelník Slávek Klecandr se kdysi učil hrát na kytaru ze sešitů Zpíváme s kytarou, ve kterých vycházely populární písně, ale velmi brzy jej začal zajímat také Bob Dylan. Vzpomíná: „V osmašedesátém vyšla v gramofonovém klubu deska Songy Boba Dylana s doprovodným textem Jiřího Černého a hlavně s texty v angličtině a s jejich překlady do češtiny. To pro mě bylo zjevení. Poslouchal jsem to album do omrzení pořád dokola a ty texty jsem si přitom četl tak dlouho, až jsem je uměl zpaměti, aniž bych se učil anglicky. Pochopitelně jsem je zakrátko, vybaven úplně příšernou výslovností, začal i zpívat a oslňovat jimi své pubertální vrstevníky a hlavně vrstevnice.“

Oboroh vznikl na konci 80. let a v první polovině let 90. vydal svá první dvě alba se zhudebněnými starozákonními žalmy. Klecandr však říká: „Oboroh se nikdy sám nepasoval na programově křesťanskou kapelu. O spoustě našich textů se také nedá říct, že by byly křesťanské.“ To hovoří o svých autorských textech, který poprvé vyšly v roce 1996 na albu Kámen a v nichž jsou často duchovní témata skryta mezi řádky.

V roce 1998 vydala skupina Oboroh další velmi silné – a z větší části opět autorské – album Marah. Poté, kolem roku 2000, následovalo období stagnace. Kapela v té době vystupovala a Slávek Klecandr mnohem více koncertoval jako sólový písničkář. Hrál jak písně ze svého studiového sólového aloba Protější břeh, tak skladby z repertoáru Oborohu. Tuto podobu jeho repertoáru najdeme také na koncertním albu Pátý pád.

V roce 2006 se do studia vrátil Oboroh – vyšlo album Nocí mořem. Následovala velmi plodná toba. V roce 2010 vyšlo autorské album Ve věci probuzení, 2011 třetí kolekce žalmů Pozvedám své oči k horám a v roce 2012 tedy kolekce postních skladeb Šel přes potok Cedron k hoře. Na ni formálně navázaly kolekce Znovu poprvé s adventními písněmi a nejnovější album velikonočních a svatodušních písní Vane, kde chce.

V roce 2014 napsal o Oborohu Jiří Pavlica: „Oborohu si vážím z mnoha důvodů – je svůj, originální a na naší hudební scéně zcela nezaměnitelný.“