Karel Kryl: Ostrava (recenze)

Z tvorby Karla Kryla mám rád jak písně z raných desek (Veličenstvo Kat, Rakovina, Srdce a kříž), tak pozdní tvorbu – těsně porevoluční Tekuté písky považuji za písničkářovo úplně nejlepší album a líbí se mi minimálně polovina písní ze zatracovaných Monologů. Krylovu tvorbu vnímám kontinuálně a jsem přesvědčený, že od první desky po poslední vydané album byla vysoce nadprůměrná. S tímto tvrzením však není v rozporu fakt, že zvláště ve svých úplných začátcích mladý Kryl složil a natočil několik písní, které se právem na žádnou řadovou desku nedostaly. Některé z nich vyšly na výběrech rarit Děkuji a Jedůfky, jiné se dosud neobjevily vůbec.

Cílem alba Ostrava, které obsahuje výběr z nahrávek ostravského rozhlasu z let 1967–69, není představovat písničkářovy juvenilie. Snaží se načrtnout bardův portrét jak v době, kdy sotva vstoupil na scénu, tak v době, kdy se velmi rychle stal mluvčím národa. Ono „velmi rychle“ je třeba podtrhnout, protože nahrávky na albu od sebe dělí pouhé dva roky. Ty dva roky stačily k tomu, aby se z Kryla, pěvce bezstarostných popěvků typu Moniky, stal zpívající básník, jehož Bílá hora, Rakovina nebo Habet neztratily na aktuálnosti ani dnes. Ano, i v budoucnu bude Kryl prokládat vážné skladby zbytečnými ptákovinami, které se omrzí po jednom poslechu (typickým příkladem takto seskládaných kolekcí jsou desky Karavana mraků a Plaváček), avšak kontrast mezi jednotlivými položkami tvorby z 60. let je možná nejpříznačnější.

Album Ostrava není cenné jen pro toto srovnání. Znalci a lovci rarit zajásají nad alternativní (starší) textovou verzí Jeřabin, někdo objeví textovou odchylku i v písni Veličenstvo Kat („S úšklebkem Satan viděl…“ místo později vžitého „ďábel“). Poprvé zde oficiálně vychází protiválečná píseň Stéblo pšenice a několik recitovaných drobností (např. Pomník slzy). Zrcadlem doby jsou miniatury Okupační popěvek a Provizorní balada, které však dnes nemají jinou než dokumentární hodnotu. Krylovu prvotní inspiraci v divadlech malých forem odráží „scénická“ ptákovina Tragédie s agentem, zajímavou sondou do mladické mysli je Přeludium (píseň mně osobně vždy velmi sympatická), mladická milostná vyznání zastupují Prsten s kamejí nebo Zpívání pro Miss Blanche. Kryla, pozdějšího mistra poetického umění, přistihneme v písni Tráva při chybně kladeném přízvuku („Jen tráva SEptá“). I zde si uvědomíme, že nešlo o nijak zvlášť dobrého kytaristu (typicky „údernický“ styl v Puškách a dělech), ale že byl od mládí výtečným zpěvákem (Prsten s kamejí).

Ostrava je sbírka písní „pitomých“ (Pitomý šanson) i nepřekonatelných (Veličenstvo Kat), parodií (Gulášova polífka) i poetických svědectví (Rakovina). Mnohé zastaralo, mnohé přežilo. A i když tato sbírka rarit a alternativních nahrávek nebude nikdy součástí písničkářovy základní diskografie, pro opravdové fanoušky jednoho z našich největších písničkářů by to měla být „povinná četba“. Podobně jako jsou nedávno vydané rané demosnímky Boba Dylana povinné pro všechny dylanology.

Rok vydání: 2009
Vydavatel: Supraphon
Žánr: folk
Celkový čas: 77:13