Pavel Kopřiva o Festivalu Slunce: Některé roky jsem riskoval

Rozhovor s Pavlem Kopřivou, ředitelem Festivalu Slunce

Pořadatelské zkušenosti jsi měl už před vznikem Festivalu Slunce, byl jsi dramaturgem Folkových prázdnin v Náměšti nad Oslavou. Jak vlastně vznikl nápad vrátit v roce 2000 folk a příbuzné žánry do Strážnice, kde se v roce 1997 naposledy konal festival Zahrada? Vnímal jsi ten areál jako „uvolněné místo“, díru na trhu?

Zdálo se mi, že je toho areálu škoda. Líto to bylo i Honzovi Součkovi, bývalému řediteli Ústavu lidové kultury ve Strážnici, což byl můj dlouholetý kamarád a spolupracovník – v Brně byl ředitelem agentury, která zřizovala naši kapelu. Ten mi tam do určité míry „umetl cestičku“. Ostatně letošní jubilejní ročník je dedikován právě Honzovi Součkovi, který nás před pěti lety opustil.

Letos se na festivalu představí například Pokáč, Jaroslav Samson Lenk, Robert Křesťan s Druhou trávou, Nezmaři, tvůj domovský Folk Team, Pavlína Jíšová, ale také třeba Václav Neckář. Proč právě on?

Písničky Václava Neckáře máme všichni pod kůží. Nedávno jsem viděl v televizi pořad, ve kterém různí mladší zpěváci zpívali Neckářovy hity, a já jsem si uvědomil, jaké skvosty to jsou. V Brně měl vyprodaný koncert a lidé si všechny písně zpívali s ním. Já mám Václava Neckáře moc rád. Beru jej nejen jako zpěváka, ale také jako vynikajícího herce, který se nikdy ničemu nezpronevěřil. Všechno, co kdy dělal, bylo vkusné, a jeho bratr Jan drží po celou dobu kapelu na výborné úrovni.

Vybavuji si některé skvělé momenty ze začátků festivalu – koncert Zuzany Navarové, noční natáčení filmu Rok ďábla, ale především nezapomenutelný koncert legendy z 60. let, skotského písničkáře Donovana. To bylo na třetím ročníku v roce 2002.

Ano, to už je dávno. S Donovanem jsme společně s Jirkou Vondrákem, který jej sem dostal, strávili čtyři dny. Bylo až neuvěřitelné moci si sáhnout na tuto legendu 60. let. Člověk se setkal s hvězdou, která měla nehvězdné chování. Povídal nám velmi zajímavé věci, mohli jsme si dát do kontextu tehdejší scénu a uvědomit si, jak se ti lidé spolu přátelili. Hovořil třeba o Hendrixovi nebo Harrisonovi. A byl to skvělý koncert. Mnozí na něj dodnes vzpomínají.

Stalo se ti někdy, že by sis položil otázku, jestli má pořádání festivalu vůbec smysl?

Smysl to mělo vždycky, ale několik let se mi nedařilo sehnat sponzory. Tehdy jsem si uvědomil, s jak obrovským rizikem do toho člověk jde. Ekonomové ti vysvětlí, že když pořádáš festival venku, musíš jej mít ze sedmdesáti procent předem profinancovaný. Já jsem do toho někdy šel s profinancováním na deset procent. Velmi jsem tedy riskoval. Ale musím znovu zmínit Honzu Součka, který mi vždy pomohl. Několikrát zachránil další ročník tím, že mě finančně podržel. V posledních letech mi vydatně pomáhá Jihomoravský kraj, město Strážnice i Národní ústav lidové kultury.

Na Festival Slunce jezdí docela dost starších návštěvníků, pro které už není spaní ve stanech. Letos jsou ubytovací kapacity ve Strážnici dlouho dopředu vyprodané. Jak to tedy publikum, které se rozhodne přijet na poslední chvíli, řeší?

Někteří jedou večer domů a druhý den přijedou znovu. Ostatně to, že je tak dlouho před festivalem všude ve městě obsazeno, je známkou toho, že si lidé už zvykli na festival jezdit. Mají třeba dovolenou, a v jejím rámci si zajdou na Festival Slunce.

(Foto: Jiří Sláma)

(Jedná se o úryvky z rozhovoru, který si můžete poslechnout z našeho archivu. Celý přepis rozhovoru vyjde na webu Brno – město hudby)